Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Monitor dechu, nutnost nebo zbytečnost?
Když se narodil malý ve 33tt, každý nás přesvěčoval o tom, že si MUSÍME koupit monitor dechu. Jenom sestřička v nemocnici a náš doktor říkaly, že je to zbytečné.
Přesto jsem se ocitla v situaci, kdy jsem měla strach jestli dělám dobře.
Co si o monitoru dechu myslíve vy, máte ho doma?
kukačko jojo, běž, uno jim jistě všechny ty hodiny samoty v zamřížované posteli vynahradí 😉
Já jsem třeba v šátku chtěla nosit, malé se to nelíbilo. U vaření bych si nedovolila mít na ruce dítě vůbec.
A někde jsem četla, že syndrom náhlého úmrtí postihuje novorozence spící spolu s maminkou z toho důvodu, že to miminko “zapomene“ dýchat, protože cítí blízkost té maminky. Logicky to tvrzení možná něco do sebe má. Ale je pravda, že snad nikde není žádná studie ukazující procento případů úmrtí v posteli rodiče či v samostatné postýlce. Rozhodně to je hodně smutné téma.
Jsem matka, která měla děti u sebe i na noc, děti hodně chovala, nosila atd. Přišlo mi to vždy přirozené neodkládat do postýlky a vzít si dítě k sobě. A jsem za to ráda, mám z toho dobrý pocit dodnes.
RAdko odsuzování tu z mého názoru dělá někdo jiný, já jsem ho jen napsala svůj názor na děti, které jsou většinu dne odložené v postýlce, jak se na to dívám já. Marušku jsem nosila od narození, kromě sprchy v podstatě pořád a chodila též v deseti měsících, a kdyby se bránila, tak by prostě v šátku nebyla, znám takové děti, které se nosit nechtějí a samozřejmě, že denní dítě nosíš jinou dobu než dítě roční a to zase jinak dlouho než dvouleté, takže ty cca 3 měsíce si myslím by nikoho naporazili mít dítě u sebe, pak už to není tolik třeba, dítě chce i samo něco dělat. Ale i tak je mi to jedno, kdo se jak o své dítě stará, a nerozumím tomu, proč když napíšu, svůj názor o odkládání dětí, tak se to tu začne hemžit “uraženými výroky“ a kovbojkami apod. Kovbojku pak z toho opravdu dělá ten, koho se to dotklo a nechce si přiznat, jak na tom je.
Když to vezmu z druhé strany, tak kdyby tu někdo napsal, že matky které je nosí je ohorožují vařícím olejem a křivou páteří, tak se taky nezažnu navážet, pomyslím si své a tím to hasne, protože jsem přesvědčená o něčem jiném. Ale kdybych tak přesvědčenáb nebyla a někde v koutku si myslela nebo dokonce věděla, že mu až tak dobře nedělám, tak se mě to dotkne a pokud bych navíc k tomu byla v nějaké fázi hlubší nevědomosti, tak bych tu začala být třeba i jízlivá, ale to si musí každý srovnat v sobě, co já říkám a proč se to jeho takovým způsobem dotýká, to není vůbec moje věc.
Lien, jo věřím tomu, že fyzicky jsi s dětmi pořád. Jestli i psychicky, o tom dost pochybuji. Podle toho, co tu naplkáš. A teď mě omluv, jako “špatná matka“ si se svými dětmi jdu zahrát Uno.
lien, ty mluvíš o novorozenci. ale syndrom náhlého úmrtí není jen u novorozenců, vyskytuje se i do roku dítěte. mí synci by se svojí hyperaktivitou v šátku po půl roce nevydrželi. jeden chodil od 8mi měsíců, druhej kolem začátku desátého. to bych si je na sebe musela násilím připoutat. a ležet “tělo na tělo“ při spaní abych cítila, že dýchají taky nešlo. ani ty nejsi super žena, abys byla 24 hodin ve střehu a nespala. už umřely i děti spící s matkou v jedné posteli.
jsou i matky, které prostě nemůžou nosit na sobě dítě ze zdravotních důvodů. nedovedu si například představit jak bych po komplikovaném císaři nosila v šátku pětikilovýho novorozence. nebo jak vařím u horkýho sporáku s dítkem u sebe. nikdy nemůžeš vědět, že se ti neudělá špatně, nezakopneš apod. neodsuzuj jiný názor, zkus jen vyjádřit svůj. a pokud si vzpomínám, marušku jsi jistě od narození nenosila STÁLE u sebe v šátku.
Kukačko, že jsi špatná matka je sice hezké přiznání, ale mě nezajímá, proč mluvíš za ostatní netuším, asi podle sebe soudím tebe. A k tomu času, jak jsem psala, já můžu být s dětmi i u pc a novorozence u sebe pár let zrovna žádného nemám. Semelka se zeptala a já jsem slušně odpověděla. Jestli se tě dotýká, že své děti odkládáš, tak to nedělej, vylévat si tady vztek na mě nesmyslnými komentáři nikomu nepomůže.
Předchozí anonym – Peťka
Monitor jsem doma neměla. V porodnici u mladší ano, tam to dostal každý automaticky a už druhý den jsem z toho byla úplně odrovnaná. Mě se ani jednou nestalo, že bych monitor zapomněla vypnout, když jsem si brala dítě z vozíku. Ostatním to neustále pípalo, ve dne v noci, že jsem z toho měla tiky. Bylo to příšerný v noci z ničeho nic siréna z přístroje a maminka vedle vesele s dítkem. Nedokázala jsem to pochopit, jak je možné, že to ty maminy zapomenou vypnout!
Jinak pro pocit jistoty to myslím smysl má, hlídá to opravdu spolehlivě.
No, je to jasný, všechny jsme tu špatné matky, jen Lien je ta dobrá 🙂 Mimochodem, Lien, kolik času ti zaberou ty tvoje průpovídky, neměla bys místo toho být radši s dětmi? (Když už je to na to téma řeč). Kukačka
no to je právě ono, já bych ho kvůli tomu musela extra vytahovat, ne extra si ho sebou brát, takže prostě mít dítě u sebe mi přijde normální, mít ho odložené v zamřížované postýlce ne, i kdybych jich měla deset, protože pro novorozené dítě je úplně stejné jestli je od matky metr nebo deset. A jeslti ti to připadá jako kovbojka nebo ne, je tvoje věc. Pro mě prostě kdo dítě dává do postýlky tak ho odkládá a pak je tedy asi ta věc nutností, když se nechce starat člověk (nebo to neví nebo neumí), tak to za něj asi dělá technika, jiný smysl takové věci si představit nedovedu.