Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jak se poprat s domácím úkolem
Krásný den, maminky,
mám 2 otázky:
Dostanete domácí úkol – máte učebnici (budete na konci roku vracet) a pracovní sešit. Jenže – domácí úkol spočívá ve vymalování obrázku – který je jen v učebnici.
(Já to vyřešila tak, že jsem stránku okopírovala, a vložila do učebnice s lístečkem, že jsem odmítla dceru nechat kreslit do knížky – třídní uč. mi to posvětila – jenže podle toho, co jsem se ptala, jsem byla jediná, kdo při psaní úkolu použil i hlavu, a myslel na svoje finance v pozdější dobu)
Potom – máte 2 úkoly, dítko řekne, že udělá ten, u kterého asistenci a radu nepotřebuje – důvěřujete. Po 10 minutách přijde s “hotovým“ úkolem, se kterým na vás mělo počkat. Co byste dělaly? Nechaly mu tu “prasárnu“ nebo se snažily společně ten úkol předělat.
(dcera měla vybarvit tu kočku na angličtinu (lehký úkol) + nově namalovat duhu do předkresleného obrázku – nejdříve jsem měla chuť jí to nechat odnést do školy tak, ale pak se mi jí zželelo, předlohu jsem obkreslila, doladila detaily, a duhu společně (radila jsem jí barvy) a správně namalovaly znova + jsem jí to secvakla k tomu špatnému úkolu, a připsala lísteček, že jsme to předělaly, dostala kázání, a sama to paní učitelce vysvětlit)
Tudíž – používáte při psaní domácích úkolů i hlavu – nebo prostě necháte děti psát úkoly jen podle toho – co paní učitelka řekla, či ne. A necháváte je nést za svojí práci odpovědnost, nebo na ně kladete důraz na větší pečlivost, i za cenu předělání komplet úkolu.
Díky za komentáře
Peti – když to čtu takhle, tak máš pravdu (bohužel) – i když se přiznám, že Týně i přes razítka vysvětluju, že i kdyby se ve škole dostávali i “šestky“ – tak se vše učí hlavně pro sebe, protože chytří a vzdělaní to mají jednodušší… i když… v dnešní době občas ale bohužel neplatí ani to 🙁 ( a to je zase na jinou debatu 😀 )
miney, já jsem to myslela ještě trošku jinak. Věřím tomu, že to Týnka chápe, proč to dělají 😉 Spíš cítím rozdíl v té motivaci, proč to udělat pečlivě. Pokud je ta motivace vnější (dostanu razítko), má to menší přínos, než když je vnitřní (chci to umět). Ta vnější motivace je na první pohled efektní, ale na druhou stranu člověka někdy i zbytečně limituje(udělá to tak, aby dostal odměnu). Z toho pak vznikají ty otázky “a bude to na známky?“, které většina učitelek nesnáší, protože to jinými slovy znamená “když se to nebude známkovat, tak proč bych se to učil…“
Ale to už jsem od vašeho úkolu zase někde úplně jinde 🙂
Petro: nee, ona chápe, že tu duhu měli dělat proto, aby si procvičili pravidelné obloučky… a ta razítka jí opravdu motivují, aby u toho přemýšlela – protože ona když “vypne“ tak to fláká – hlavně, ať to má rychle, a nic už po ní nechci..
bamiska – jj, spěchala – ale hlavně mě nejvíc naštvala tím, že mi řekla, že nejdřív udělá to “jednodušší“ – a udělala pravý opak – hlavně honem, honem.. a ano, razítko dostala, a prý to měla nejhezčí 😀
bami, ruku na srdce – myslíš, že to, že ten načmáraný úkol přepíše, má pro něj nějaký přínos? pomůže to něčemu jinému než tomu, že to bude na první pohled vypadat uhlazeněji (což je z hlediska toho, co se mělo v úkolu procvičit, evidentně nepodstatné)? …samozřejmě za předpokladu, že se původní verze dala nějak přečíst, pokud by to bylo totálně nečitelné, tak to přepsání celkem chápu.
No a řešit “čitelnost“ je u uvolňovacích cviků pro prvňáky zbytečnost, když v tom není co číst.
miney, dík za dovysvětlení 😉 mně ty razítka právě jako motivace přijdou dost zavádějící, ono to pak vede k takovému dělání věcí víc na efekt než pro tu jejich podstatu. Ale to je už zase na jinou (douhou) debatu 🙂
tak to jsem to nepochopila….takže jak jsem psala u sebe….pokud kluk je v sedmičce úkol fakt odflákne a načmárá nechám ho to přepsat….takže myslím že pokud spěchala a nepovedlo se jí to tak jsi udělala dobře že jsi jí to nechala předělat……samozřejmě něco jiného by bylo kdyby jsi věděla že lepší duhu neudělá ať se bude snažit sebevíc….
no a dostala razítko??? 😀
Petro: no “pykat“ v tom smyslu, že za nepovedené úkoly nedostanou razítko – a ona má z každého radost – přeci jen, je to pak motivuje k lepším výsledkům…
Pro ostatní – já za ní ten dom. úkol nedělala – překreslila jsem jí tu předlohu, do které měli kreslit. Protože ta duha opravdu vypadala děsně – vypadalo to, jako by to kreslila na koleni…
miney, nějak mě ten tvůj dotaz nechce pustit 🙂 včera jsem celé odpoledne sumírovala v hlavě další odpověď, protože jsem prvně špatně pochopila ten váš druhý úkol. I když to moje “řešení“ by bylo i tak stejné.
No ale kvůli tomu nakonec nepíšu. Ono mi při tom dumání nějak došlo, že bych ti k tomu chtěla napsat ještě něco úplně jiného, co jsem si sice myslela už předtím, když jsem diskuzi četla, ale nenapadlo mě to taky zmínit. Přijde mi totiž skvělé, že nad tím úkolem takhle přemýšlíš a zvažuješ, jestli to nešlo řešit třeba trochu jinak.
Ještě mě zaujala jedna věc, v jedné z reakcí jsi psala, že jsi nechtěla, aby Týnka pykala za nějaké banality jako malování. Proč myslíš, že by za nepovedený úkol měla pykat? V čem by to “pykání“ spočívalo?
miney777
Otázka 1- do učebnice bych dítě nenechala malovat, jenom pokud to je pracovní sešit nebo učebnice, která jim na konci roku zůstane. Řešila bych to ofocením (ale určitě bych kvůli tomu hned nejela do města), domácí kopírku nemám. Možná bych to nafotila a pak vytiskla.
Otázka 2- S úkolem pomohu, ale neudělám za dítě. Pokud by přišlo a řeklo by si o pomoc, samozdřejmně, že bych pomohla.
Jinak mám zkušenost takovou, žě se stává, že to děti pochopí jinak, než to má být. Ať už z důvodů nepozornosti nebo, že zrovna dělalo něco jiného, nebo špatně poznačeného úkolu. 🙂
Miney, tak mě tak napadlo, jestli třeba pí-uč ví, že se budou na příští rok kupovat nové učebnice, tak třeba už není zapotřebí je zachovat pro další ročníky (po vás).
Jen chci říct, že to, co mně v daný okamžik přijde zvláštní, může mít své opodstatnění a já o něm jen nevím.
A víš, co… ta první třída je plná různých překvapení, nových věcí… a chvíli to trvá… než si dítko navykne… než si mamka zvykne…
Já malýmu tenkrát pomáhala, když byl v první třídě. Dělala jsem domácí úkoly s ním. Neobtěžovalo mě to. Spíš naopak – vcelku mě to bavilo.
Takže – ten váš druhý úkol – bych s velkou pravděpodobností vyřešila jako Ty – překreslila bych to – ten vzor – a nechala ho to vybarvit znova… s tím, že bychom to probrali, popovídali si o tom a já mu s barvičkama poradila.
Hodně štěstí a ať se malé ve škole líbí :-).