Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Povolení pro mimorodinné aktivity
Dneska jsem potkala známou, na konverzační otázku “jak se máme“ jsem si konverzačně postěžovala. Přítel byl na čundru, já doma se třemi dětmi (prvňáček, který se vodí do i ze školy, doma nemocný předškoláček a všechen čas zabírající 9m batole) k tomu řemeslníci v baráku a jen se o půlnoci vrátil hned jede zase na služební cestu. Prostě normální kolotoč. Načež jsem se dověděla, že u nich by její manžel “nedostal povolení odjet si někam na 4 dny“ což mnezaskočilo a cestou domů jsem si probírala, jak to u nás chodí. Když někdo někam chce jít nebo jet, tak se to prostě oznámí a ten druhý se podle toho zařídí – je teda fakt, že já někam chodím málo a jsem spíš ta, co má na starost děti. Přítel mívá těch aktivit hodně a nikdy by mne nenapadlo mu je zakazovat “dneska do hospody nepůjdeš“ 😀 . Jak je to u vás Potřebujete vy nebo vaši partneři povolení ke svým aktivitám? Umíte se na mimorodinných zájmech domluvit nebo musíte složitě hledat kompromisy? Nebo jsou ve hře dokonce “úplatky“?
My se tak nějak střídáme, většinou když jdou děti spát, tak si vyrazíme na pivko 😀
Ale na nějakou delší dobu společně, když teda seženem hlídání 😀 😀 😀
tak mi nějak vyznívá jak jste všechny tolerantní,když manžel jde 2-3x týdně pryč…kdy chodíte vy?Máte čas samy pro sebe?jsou tolerantní i partneři k vám?
v době kdy jsme spolu začínali hrál manžel aktivně fotbaale jen tady naše oblastní ligy/,což znamenalo 2x týdně tréninky,každý víkend v tahua potom ještě ,,tiskovka“.dalo se to do doby než přešla mateřská a já nastoupila do směnného provozu.najednou bylo třeba zajistit kdo se postará o dítě,kde je čas na rodinné aktivity mimo fotbalové hřiště..vydržela jsem to půl roku,pak jsem si tak nějak postavila hlavu,protože jeho fotbal nás opravdu neživil.Možná jsem nějakou dobu měla nálepku furie nebo tak něco,ale o pár let později mi přikyvovali jiné partnerky fotbalistů,že skloubit tento časově náročný koníček s rodinou jde opravdu těžko.Manžel tohle rozhodnutí nechal jen na mě,což mě mrzelo dlouho…
semelko, zajímavé, tohle vůbec neznám. Manžela by ani nenapadlo v takové chvíli někam odjet, nebo i jen jít se třeba na pár hodin věnovat nějaké své aktivitě. Rodina je u něj na prvním místě. Takže když dítko marodí, když se doma opravuje, když…, tak je doma, a přes to nejede vlak. Bez nucení, prostě proto, že je to potřeba. Nikdy by mě nenapadlo mu něco dovolovat či zakazovat. Když někam chce jít, oznámí mi to, abych se nebála, že přijde později. Když do té doby děti onemocní, nebo se stane něco jiného, zůstane doma.
Kdyby ale na rodinu nekoukal a šel si hlava nehlava za svou zábavou, nelíbilo by se mi to a asi bych se to pokoušela nějak korigovat. Jenže někoho takového bych si asi ani nevzala. 🙂
Jejda, já nebyla přihlášená. Tak se přiznávám, že anonym níže jsem já 🙂
Já když se s manželem seznámila, tak měl zvláštního koníčka. Psal do Deníku sport fotbal, naštěstí jen co se hrál u nás. Tak mně trochu vadilo, že nejen stráví celé odpoledne na každém fotbale, který se u nás hraje, ale pak ještě přes hodinu, než vše napsal a odeslal. Po čase k tomu přibral ještě hokej a to se pak stalo, že někdy nebyl doma i 3 večery v týdnu. Určitě sem mu to nezakazovala, ale bylo mi po večerech smutno. Když se narodil syn, tak by se často i doma docela hodil, ale naštěstí je to jen sezónní záležitost. Postupem sem si však zvykla a později už mně to vůbec nevadilo. Dokonce jsem i byla mnohdy ráda večer sama. No a když už mi to teda nevadí, tak nám fotbalisti spadli do druhý ligy a hokej přendali do Hradce Králového, a druhá liga se do deníku nepíše.
Ale myslím si, že každý manžel či otec by měl sám rozpoznat, do jaké míry se věnovat svým koníčkům a co musí kvůli rodině, ži manželce oželet. Když to sám nepochopí, tak je to špatný.
Jarmuschko, to je jako u nás 🙂 Už několikrát jsem mu říkala, že by mě zajímalo komu o tom nebo onom říkal, protože mě ne. 🙂
Zuzino, taky jsem měla snahu zavést jeden společný diář, jenže to skončilo, když jsem tam stejně psala jen já…
U nás je problém ten, že choť si kolikrát myslí, že mi něco říkal, ale kolikrát zůstane jen u té představy…
Semelko, povolení muž nepotřebuje. Jenom chci aby dal vědět, když se zdrží déle než měl v plánu. Jinak mám strach jestli je v pořádku, nebo jestli se něco nestalo.
Než nastoupil muž na nové místo,chodil 2x týdně večer pryč. Výjimečně 3x. Ale já to beru tak, že také potřebuje nějaký oddychový čas pro sebe. Teď jde 1x týdně. Jinak má plno práce kolem domu.
Ale taky znám někoho kdo to má podobné jak třeba píše čtenářka. Tam je bohužel i ten problém, že jde o takový únik od rodiny, ať má trochu klidu. : -(
Musím říct, že to je smutné, ale na druhé straně ho chápu, protože znám jeho situaci doma.
tak my jsme z těch co noci extra nepodnikají….manžel si jednou za rok dojde na pivo, když maj nějakou akci z bývalé práce….není sporovec atd, takže ten čas na nás má a tráví ho s námi….
já si spíš sem tam skočím na kafe ke kamarádce nebo s ní na večeři, bez dětí, ale není to zas tak často….
manžel mi toleruje ŠKOLKU , protože včera jsem něco tvořila( bude v sobotním článku :)) A když jsem řekla jestli by mě nedovezl do školky abych to tam naaranžovala tak ani nepíspnul a vezl, přes den mi spoustu času ač se to nezdá ta školka přípravou také sebere…a v tu chvíli hlídá nekomentuje
jsem ráda že jsme oba zrovna tací co nemají aktivity které by nás od sebe dodělovali…napatřím asi k těm co by mi nevadilo že je manžel na týden s chlapama někde odjetý pryč….ale možná i proto že ani já nikam nejezdím…