Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
První lásky...zavzpomínáme? 🙂
Na tohle malé zamyšlení mě přivedla moje dcera,jak taky jinak v poslední době.Jak nám tak roste a dospívá,nějak jsem se nepozastavovala nad jejím pohledem na téma kluci…až celkem v poslední době,v souvislosti s vyšším účtem za telefon,v souvislosti zasněného výrazu nebo že se usmívá na monitor počítače a rychle schovává otevřená okna konverzace na FB při mém příchodu do pokoje.Tak už je to tu,jsem si pomyslela,když jí včera večer ,,ujel“ autobus z tréninku a když jsem jí šla neohlášeně se psem naproti k tomu dalšímu,tak postava v kšiltovce se obrátila na patě,aby do pěti minut pípla dceři sms 🙂
Tak jsem se večer zasnila a začala vzpomínat na léta sladkých ..náct,kdy jsem večer usínala a představovala si svého prince na bílém koni 🙂
radši ani vzpomínat nechci 😀
Miney77 přesně :-)právě tohle mě dovedlo k založení tématu :-)už padaly i otázky na ty jiné,opravdovější lásky kdo byl před tatínkem.zatím ,,bruslím“..:-D
Jinak holky děkuju za vaše milé vzpomínky,jak to tu čtu tak se usmívám 🙂
Kdyby jen na ty první 😀 ale ne, myslím, že čas od času není špatné si zavzpomínat 🙂 a vím, že přijde den, kdy se mě Týnka též zeptá – “mami, a kdo se líbil ve škole tobě“ – a já vím, co jí odpovím – asi od 5?!? třídy to byl David – to mi vydrželo 3 roky, pak vyšel ZŠ, a pak jsem přesídlila o stupeň níž 😀 on byl v 7, já v 8, a jmenoval se Petr 🙂
Ježečku, já se tady usmívám, protože přesně co píšeš ty, jsem prožívala já 😀 a na to se nedá nereagovat. Přítele, se kterým jsem teď 5 měsíců, jsem poznala už ve svých 15 letech a přesně jak píšeš – cituji: “…ale mě děsila představa, že bude chtít víc, než pusu Tak jsem utekla a raději se zamilovala do nového objevu. Zřejmě se mi více líbilo to toužení a platonie a když došlo k plnění snů, tak mě to přestalo bavit, nebo jsem se toho bála….“ tak v tom se víc než vidím a nejen u něj,no jak je vidět, nakonec jsem mu neutekla 😀 😀 😀 ale tehdy jsem to tak prostě měla… Jakmile ukázal zájem ten protějšek, byl z mé strany konec. Jinak mezi svou první lásku počítám až kluka na základce (taky se jmenoval David – mám pro ně šílenou slabost asi :-)) a teda drželo mě to hodně dlouho. Jeho asi tolik ne, skončilo to, když jsem tehdy z té školy odešla…ale párkrát jsem mu pak ještě napsala.
Semelko, ty bláho! Já si to prožívám teď. Téměř každou noc se mi zdá o mých láskách, pokaždé teda o někom jiném. Až se za to stydím a netuším, kde si na ně můj mozek vzpomene po tolika letech a hlavně, já na ně vůbec nemyslím, těžko vzpomnenu a najednou v noci – buch a je tam 😀
Já teda byla zamilovaná od první třídy a každou chvíli do někoho jiného 🙂 Když už jsem rozum brala a nebylo to jen o tom “ten je hezký“, tak mě to zamilování vždycky strašně rychle přešlo prvním zklamáním – buď se opil, kouřil, byl sprostý, nebo se strašně chtěl se mnou “družit“ a to já ještě nechtěla a utekla. Byla jsem aktivní, divoká, všude mě bylo vidět i slyšet a na to, jak vypadám, jsem nikdy neměla nouzi o kluky, jak by si mnohý myslel, ale mě děsila představa, že bude chtít víc, než pusu 😀 Tak jsem utekla a raději se zamilovala do nového objevu. Zřejmě se mi více líbilo to toužení a platonie a když došlo k plnění snů, tak mě to přestalo bavit, nebo jsem se toho bála. 😀 *
Zuzino, na mé svatbě už to z mé strany nejiskřilo – já se spíš bála, že on něco “provede“ resp. plácne. Ale manžel byl se vším seznámen již před svatbou, což je na fotce, když moje “první láska“ podává manželovi ruku po obřadu, taky vidět – manžel má takový “vítězný“ pohled. Proběhlo to vše celkem v pohodě, ale dárek jsem dostala jen já (soukromej) – kousek něčeho co nás vždy spojovalo – což jsem samozřejmě manželovi taky řekla. Ten “vztah“ byl prostě zvláštní – já ho milovala srdcem, ale rozum mi říkal, že to není muž pro život (což si myslím stále). Kšanda
kšando tož to je mazec teda….i na svatbě to jiskřilo?a přesto jsi si vzala jiného? 🙂
mě se spíš z těch opravdovějších lásek přihodilo,že díky soc. sítím jsme se potkali po skoro 20 letech s klukem,s kterým jsem chvilku chodila v 17.začali jsme vzpomínat a zašli i na kávu,kdy mi donesl růži a CD s písničkama z té doby.Jelikož oba zadaní,jsem velmi rychle vycouvala z dalších nabízených schůzek a znovu si uvědomila proč jsme se ním rozešla tenkrát,že třeba bych byla teď já ta potencionálně podváděná manželka 😀
Tak já to měla podobně jako Ludlinka – taky jsem vlastně až do příchodu svého nynějšího manžela milovala jednoho kluka – a možná mě to drželo tak dlouho právě proto, že téměř nic nebylo – buď měl někoho on nebo já. Občas se mi stalo, že jsme to napětí nevydýchali a párkrát jsme se líbali, hodněkrát jsme spolu usínali (opravdu usínali), ale jinak nic. Vlastně jsme před sebou vzájemně utíkali a vlastně mi vždy nepřímo zničil všechny vztahy až když jsem potkala manžela, tak jsem si řekla, že tenhle vztah už si zničit nenechám a nenechala. Pořádně jsem ho viděla naposledy na mé svatbě (téměř deset let) – i na fotkách je vidět to napětí mezi námi, těch tisíc nevyslovených věcí – o to víc, že on tenkrát byl sám. Teď má už taky ženu a dítě a co vím, tak je snad spokojený a já jsem šťastná, že jsem si svého manžela nenechala “vzít“. Ale i tak si myslím, že kdybych ho viděla, že by se mi kolena rozklepala… Kšanda
Moje první láska začala už ve školce, jmenoval se Michal a vlastně se potkáváme dodnes, jsme kamarádi a bydlíme na jedné ulici. Ale nikdy nebylo nic víc, vlastně možná jednou nějaký náznak, ale neklaplo to.
Takže školka, škola první i druhý stupeň, a pak kamarádi, vždycky mi ho vyfoukla nějaká jiná a já byla jen kamarádka, někdy i vrba. Jednou už jako skoro dospělí, jsme se potkali na zábavě a oba jsme byli neš´tastní, to nás na chvíli spojilo, ale poznali jsme, že by to nebylo ono, zůstali jsme kamarádi, dnes už možná jen známí.
První manželství se mu nevyvedlo, teď má přítelkyni o dost starší než je on a přijde mi to taková fůrie, ale možná že zdání klame.
Jinak první opravdová láska, byl chlapec z Mongolska, byl krásný, tatínek byl Japonec a on u nás studoval, s ním jsem vlastně přišla i o panenství, ale dnes nevím kde je mu konec, ale často si na něj vzpomenu
mě by zajímalo jestli na nás vzpomínají i ty chlapi anebo je to jen doména ženských 😀
mě někdy nahodí třeba písnička…Keks mám spojený s určitou osobou :D…