Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jakou dětskou knihu jste nepřečetli?
Dnes je Den nepřečtených knih, tak mě napadá – jakou knihu pro děti, jste nikdy nedokázali dočíst? Případně kterou z knížek, které “přečetl každý“, jste vůbec nečetli?
Nedočetla jsem a nebavil mě Timur a jeho parta.
U mě šlo spíš o to, které knihy byly dostupné. A z těch jsem přečetla cokoliv včetně povinné četby, bavila mě Babička, Bobeš, Staré pověsti, prostě fakt skoro všechno.
Alenka mě v dětství nezaujala, ale teď ji mám ráda, je to pro mě knížka plná poezie, ale musím říct, že mě neoslovilo žádné ze zpracování, ani filmové, ani rozhlasové. Nějak to neodpovídá tomu, co v té knížce vidím.
Ráda jsem četla knížky o zvířatech, nejdřív od Čarušina (o Nikitovi), potom Setona, Curwooda, moc jsem nečetla dívčí romány, těch mám za sebou tak maximálně pět. Ale třeba Robinsonka mi tehdy přišla docela dobrá.
Jednou (asi ve třetí třídě) jsem při odjezdu na dovolenou zapomněla tašku s knihama a celou cestu jsem kvůli tomu probrečela.
já si nejsem jistá, ale myslím, že jsem nedočetla všechny díly Gabry a Márinky ačkoliv mě to strašně bavilo, ale poslední díly jsou holky už velké a mě jako prcka to asi už moc nebavilo…
co jsem chtěla vždy přečíst z dětských spíš mládežnických 😀 jsou Mayovky a Štorchovy knihy jinak asi mne nic dalšího nenapadá, ostatní mne ani nijak nezaujalo pipi dlouhá punčocha, děti z bulerbynu ani Neználka to mě nebere ani teď
možná bych si ještě ráda přečetla všechny pohádky, co má mamka doma, máme strašně moc pohádkových knížek asi kolem 50ti a ne jenom české a německé ale i arabské, japonské, čínské, prostě je toho moc…
Tak si marně lámu hlavu 🙂
Já byla fakt šílený čtenář, co mi padlo do ruky, to jsem přečetla. Když jsem v naší vesnické knihovně přečetla všechny dětské knížky a paní knihovnice mi odmítala půjčovat ty pro dospělé, lovila jsem doma v tátově knihovně. Takže na 1. stupni jsem např. přečetla knížku od Elišky Junkové Říkali mi bugati anebo Pozor, hoří Paříž – o 2. sv. válce, ani nevím od koho 🙂
Babička měla doma spoustu sovětských knížek, protože teta studovala v Rusku a vozila domů hodně knížek – v češtině.
Takže každé prázdniny jsem tam přelouskala Čuk a Gek, Odvážná školačka a všechny díly Neználka, to jsem milovala.
Malého Bobše jsem taky četla (fascinovalo mě, že za pětník si koupil rohlík a kolečko salámu 🙂 ), Kája Mařík byl zakázaný a babička mi ho tajně půjčila a já přečetla všechny díly, snad 12 nebo kolik.
Přečetla jsem Babičku, Děti z Bullerbynu – ty jsem milovala, Pipi dlouhou punčochu, Robinsona určitě 5x, Heidi děvčátko z hor, Ronja dcera loupežníka, Kluci holky Stodůlky to snad 10 x, já přečetla i Ivanhoe už někdy ve 3. třídě 🙂 a všechny májovky(pamatuju si dodnes Žut, Pouští a pralesem, Surehand)
Jak tak přemýšlím, nikdy jsem nečetla Alenku v říši divů a ni neviděla zfilmované, přišlo mi to vždycky nějaký pošahaný 🙂 a úplně mě minuly Foglarovky.
Musím u našich zapátrat na půdě, Lucy konečně přestává bavit číst večer pohádky, tak opráším svoje knížky z dětství.
Taky jsem měla hrozně ráda knížku, vůbec nevím jak se jmenovala, myslím, že to byly 2 díly a holčičce co cestovala na různé planety, všude bylo něco zvláštního a dobrodružnýho, to mě moc bavilo, ale musím to taky najít, nemůžu si to víc vybavit.
Já byla asi jediná, která četla veškerou povinnou četbu a když mě nějaký autor zaujal, šla jsem si dobrovolně od něj půjčit i další knížky 🙂
Jo a co si pamatuju, že jsem četla ale vůbec mě to nebavilo – Honzíkova cesta a O letadélku káněti.
Martínkovu čítanku jsem přečetla taky několikrát (jako dítě) a dětem si troufám říct, že min. 20 x, ta je hodně oblíbená.
Na Malého Bobše slyším hodně kritiky, zajímalo by mě, čím to.
Asi před rokem jsem ho četla dceři a všem se nám hrozně moc líbil. Snad jen s výjimkou konce druhého dílu, kde už je to hodně o politice.
A vzpomínám si, že se mi líbil i v dětství. Ale taky mi ho někdo četl, sama jsem ho nečetla. TAk že by to bylo tím?
To stejné s Neználkem. Někde jsem teď četla kritiku, že to je takové přirovnávání ke komunismu, ale já jako dítě jsem tento podtext vůůůbec nevnímala a hrozně mě to bavilo. (četla babička)
Jinak já jsem taky nečetla Babičku a celkově mě povinná literatura hodně štvala a dost jsem ji šidila, protože mě nebavilo číst z donucení a málokdy se seznam povinné literatury trefil do toho, co mě zrovna tou dobou bavilo.
Ale zrovna třeba Robinson Crusoe ten mě bavil hodně.
Nikdy mě nebavily všemožné variace na Alenku v říši divů.
Na střední už vše bylo mnohem zábavnější ale vzpomínám si Na Dona Quiota, to mě tehdy přišlo jak nejstrašnější kniha na světě, nedočetla jsem víc než pár desítek stran.
Já nesnášela a nikdy celého nedočetla Malého Bobše…..
Káju Maříka jsem nečetla, nebyl až tak povinný a my ho neměli. Neználka máme všechny tři díly a první a poslední jsou mé oblíbené.
Alenku za zrcadlem jsem taky moc nemusela a vlastně jí nemusím do dnes, naproti tomu Alenku z planety Země mám moc ráda.
Děti zatím ke čtení moc nepřilnuli, tak doufám, že je to chytne
Já teda čtu hodně a bylo to tak i když jsem byla malá. Ale je pravda, že povinná četba mě nebavila. Takže knížky jako Babička, Robinson Cruso, Neználek.. jsem nečetla Jinak jsem mívala vždycky nejvíce přečtených knížek.
Maminka mi jednou koupila knihu Medvídka Pú. Z duše jsem ho nenáviděla a nedokázala to dočíst. A to já jsem přečetla skoro vše, co se mi dostalo do ruky. Dcera teď Medvídka Pú miluje 🙂
Tak já nikdy nedočetla Neználka na měsíci a Káju Maříka. Kšanda
Zajímavé téma. Asi by pro mě bylo jednodušší odpovědět, co jsem četla milionkrát 😉
Přidávám se k nepřečtenému Mikešovi. To jsem fakt nedala ani ke státnicím (a to jsem na VŠ dočítala hodně povinné četby…). Hanýžka a Martínek mi taky nic neříká (teda název znám, ale tím končím).
No a co jsem si jistá, že jsem nikdy nedala, je Alenka v říši divů a za zrcadlem. To mě nikdy nechytlo.