Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Hádka nebo výměna názorů - kde je hranice?
Tohle téma jsem plánovala už dlouho, ale nějak nebyla vhodná situace. Záměrně jsem vyčkávala, až tu nebude nic hořet, aby se debata nezvrtla k řešení jiné diskuze. Pro jistotu ale i tak předesílám – nejde mi o žádnou konkrétní diskuzi ani konkrétní návštěvníky stránek.
Zajímá mě, kde je pro vás hranice mezi výměnnou názorů a hádkou v diskuzi. Co je ještě ok a co už je moc? Co je vyjádření odlišného názoru a co je urážka?
Jak byste takovou hranici stanovili vy?
Čtenářko, a proč vnímáš nějaký názor jako scestný? Jak si můžeš být pak tak jistá, že scestný není zrovna v tu chvíli Tvůj názor?
Čtenářko, naprosto souhlasím. Kukačka
Ach v diskuzi… Tak se omlouvám, tohle jsem přehlédla. Tak tedy přesněji k tématu.
Pokud má někdo v mých očích zcestnou představu, která vysloveně odporuje naprosto z jakéhokoliv pohledu logice a ještě se zarputile snaží ostatní přesvědčit o své pravdě bez ohledu na fakt, že každý může mít jinou, pak jsem schopná si s ním vjet dost drasticky do vlasů. To je pak hádka – když se dva dohadují a ani jeden (případně jeden z nich) není schopný a nebo ochotný slevit jakkoliv ze svého tvrzení.
Výměna názorů tkví v tom, že každý řekne názor, ale nikdo mu jej nevyvrací, ten názor se respektuje a také je ten názor přístupný diskuzi. Jeden předloží jistý argument, druhý jiný argument a společně hledají nějaké východisko, nebo i zvažují své vlastní názory. Ne, že jenom zarputile stojí na svém bez ohledu na střelbu z děla nebo zemětřesení. Hlavně, abych si na svém to své ustál! S takovým člověkem nejde vyměňovat názory. S tím se dá opravdu jenom pohádat a nebo jej pro jeho přístup vysloveně ignorovat.
čtenářka
Můj manžel vysloveně nesnáší jakékoliv vyměňování názorů. Na něj musím opravdu pokaždé velmi zlehka, aby mi neřekl, že na něj štěkám. Ono stačí, abych neměla dobrou náladu a řekla jednu větu trochu ostřeji a už je mu to líto. Sotva to někomu přizná, ale skutečná hádka (kterých jsme neabsolvovali zase tolik – jsou opravdu velmi velmi sporadické u nás doma) ho dokáže dohnat až k slzám. A když k tomu dojde, tak se za to stydí a rychle vyklízí pole. Ale i pouhé vytknutí něčeho s trochou důrazu bere jako hádku.
Já to tak nevnímám. Když se něco někde někomu z nás nelíbí, tak mi nevadí to prostě říct a vyslechnout byť ne s přípravou. Ale prostě se to tak u nás neděje kvůli manželovi. Takže u nás neexistuje výměna názorů, ale jenom hádka. A co by jiní označili asi za hádku, tak je u nás nepojmenovatelné, protože se tomu snažíme opravdu pokud možno vyhnout, jak to jenom jde.
čtenářka
ctiradko, tak to se někdy divíme stejně. No a stane se ti někdy, že i z toho psaného projevu máš pocit, že to je hádka?
9:05 jana231
já v životě ani na netu hádky nevyhledávám,
nejsem konfliktní typ. hádat se neumím a nechci.mám to nastavené jako marináda.Osobně co mi pije krev je chytání za slovo, což se na vd občas vyskytuje a když se pak diskuze zvrtne jiným směrem.
Já nevím, jestli jde tato hranice stanovit a myslím, si, že by nebylo dobré ji najak uměle vytvářet a stanovovat, protože každý to cítí jinak.
V osobním životě hádku rozlišuju podle tónu hlasu a výrazu v obličeji, či gestech. To logicky při psaném projevu není.
Občas tady je vyhrocenější diskuze (někdy i nevyhrocená), kde někdo diskuzi označí za hádku – a já se většinou divím, jak k tomu přišel a co mu jako hádka připadá. Občas mi totiž přijde, že když se v diskuzi projeví obrácené názory, někteří si to ihned za hádku vydávají, přitom je to dle mne jen “diskuze“.
Marinado, já tu poznámku o tom, že je to totéž, brala jako takové přátelské rýpnutí 😉 ale i tak jsem si tu poznámku neodpustila 🙂
Ale k věci a k tvé hranici nikde 🙂 – to je pěkně řečeno, přijde mi to celkem výstižné, asi to mám dost podobně.
V reálu to rozlišuju podle tónu hasu, jak se začne zvyšovat hlas, je to už pro mě hádka a buď odcházím, nebo nějak jinak nepokračuju v hovoru. Možná jsem divná, ale prostě se nehádám (nebo jsem nenarazila na nic, co by mi za to stálo). Možná i proto jsem kolikrát překvapená, když se v nějaké diskuzi objeví poznámky o hádkách.
MartinkoMD, ono je to někdy asi lepší, jsou lidi, kteří prostě jiný názor nepřipustí, dokonce ani nevyslechnou. V reálu to jde myslím líp poznat, na netu je to ošemetnější. Jak to máš s diskuzemi přes internet?
Kšando, to vytahování, co kdo napsal v jiné diskuzi, mi přijde vždycky škoda pro tu diskuzi, ve které se to objeví. Dost často to totiž zatlačí do pozadí to původní téma, které bylo opravdu zajímavé (jinak by k té ostřejší výměně názorů nedošlo).
Na druhou stranu by to připomenutí jiné diskuze mohlo být naopak k prospěchu věci – pokud by bylo položeno stylem “v diskuzi XY jsi psala, že …, teď píšeš, že… – můžeš to nějak upřesnit?“ – a ne tak, že “tvrdíš pokaždé něco jiného“ a hotovo.
Ona i ta hranice mezi útočením a diskutováním je hodně tenká. Dokázala bys to nějak definovat?
Padmé, rádo se stalo 😀 i když všichni asi těžko odpoví :-)Já vím, psala jsi to v uvozovkách, takže to má spoustu různých vysvětlení, i tak je to ale nejspíš utopie 😉
K mazání tvého komentáře – proč? Alkohol v krvi při psaní příspěvků se tu nijak nekontroluje 😉 Nebo máš pocit, že se “upřímné a otevřené“ komentáře mažou?
Ale taky k věci…
Myslím, že v internetových diskuzích uvození typu “já si myslím, že…“ nejsou nutná. Aspoň já tedy reakce v diskuzích vnímám jako názor diskutujícího ne jako všeobecně platnou pravdu. Naopak očekávám nějaké “uvození“ právě v případě, kdy se jedná o názor někoho jiného (nějaké autority) nebo něco co by mělo být všeobecně známé.
Jinak ale s tebou souhlasím v tom, že diskuze by se měla týkat daného tématu ne diskutujících, kteří se do ní zapojí. Na druhou stranu se jmenování ostatních nedá vyhnout, pokud diskuze nemá být sbírkou monologů, což už pak zase není diskuze.
Teru, no právě 🙂 proto se ptám, jak má ty hranice postavené každý sám za sebe. Jak jsi na tom? 😉
Nedávno jsem narazila na “motto internetu“, o kterém jsem do té doby neměla tušení 🙂 Bylo to:
buďte konzervativní při vysílání a liberální při příjmu
…kdyby tohle dokázal každý vzít za své, nemáme co řešit 😉
Podle mě hranice obecně určit nelze, protože každý je jinak nastavený a jinak citlivý. Někdo se umí hádat a rejpat do druhých tak, že to ten dotyčný ani nepozná a reaguje víceméně klidně. Jindy zase si naopak úplně nevinnou poznámku někdo vyloží jako útok. Podle mě, pokud nedojde na nadávky, tak je to OK. Každý, kdo diskutuje, by měl počítat i s negativní reakcí.