Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jací kuchaři jsou vaši chlapi?
Pořád mi není dobře a záda dost zlobí a tak jsem dopoledne ráda, přijala nabídku manžela, že mi pomůže vařit. Nevaří, ale tak jsem si říkala nebude na škodu ho zaučit :D. Společně jsme vydrželi pracovat asi 15 minut, než mu skleněná kořenka spadla na skleněnou konev s čajem…..
Nejprve jsem si vyslechla hlášku podobnou z Pelíšků o těch zvláštních, krásných střepech….a pak něco ve smyslu toho jak to je vlastně těma nešikovnejma kořenkama jaký mají uzávěr :).
A postupně jsem ho odvelela do obýváku, aby mi nějaké nádobí než dovařím zbylo…no a vlastně bylo mi řečíno, že stejně to udělal jen kvůli mě abych si mohla koupit hezčí konvici….tak jsem ho poslala rozbít ještě koupelnu, že tu bych si také přála vyměnit….
Beru to jako znamení shůry, že vaření opravdu není mému manželovi dáno….naštěstí je spokojený jedlík, který umí ocenit a poděkovat za jídlo a to mě činí spokojenou….a vařit holt v naší rodině musím já….
Jak je to u vás? Vaří chlapi? Naučili jste si je to, nebo už to uměli?
Respektive máte recept na to jak to toho chlapa naučit?
Diskuze týdne 34/2013
PS: vůbec netuším jestli se to tu neprobíralo….
Manžel se pokouší vařit a snaží se mi dělat radost tím, že mi občas uvaří. Teda snaží se. Jeho pokusy vždycky končí stejně. Špagety s klobáskou a kečupem. Míchaná vajíčka nebo těstovinový salát. Všechno jsem s hrdostí snědla a nikdy nepřiznala , že by mě nechutnalo, protože jsem nechtěla pokazit radost 🙂
Když se mi rozhodne pomoct , dopadá to obvykle tak, že mi dojdou nervy a propustím ho, protože když mi za zády křičí děti mami mi chceme jíst , tak si nemůžu dovolit krájet jednu cibuli půlhodinu.
Nic mu však nevyčítám. Ráda mu uvařím a jsem ráda, když mu chutná. 🙂
Tak jsem se pobavila, přečetla jsem to tu celé, což dělám jen občas, ale tohle mě fakt zaujalo. 🙂
Bami, spíš mi to připomíná starou dobrou ’Takovou normální rodinku. 🙂
Radko, to jídlo k narozeninám je dokonalý, i když ne k jídlu. 🙂
Manžel umí vařit výborně, jak jsme se různě v mládí potloukali po intrech, kolejích, ubytovnách a privátech, tak nás oba život naučil. Každý děláme něco trochu jiného a jinak, ale tím víc nám to chutná, je ten jídelníček pak rozmanitější. Binec po něm sice je, ale myčka to umyje a on taky v kuchyni uklízí, prostě děláme tak, jak co kdo zrovna stíhá a docela nám to vyhovuje.
Já dělám častěji jídla, co zaberou víc času, takové ty domácí, kde je hodně krájení atd., manžel je specialista na minutky, ale umí uvařit skoro vše, akorát nepeče.
Bamisko můžu tvoji otázku trochu rozšířit?vzhledem k tomu,že ty sama máš tři kluky,máš v plánu nebo oni zájem naučit se vařit? 🙂
můj brácha chtěl být kuchařem,takže se mamce motal dost v kuchyni a vaří suprově,což ocenil hlavně v době,když se brzy ženil a jeho žena vařila stylem pokus omyl,ale s láskou 😀 /asi jako nejen já /
dcera má zatím na starosti pomocné práce,ale pomalu už se zasvěcuje do tajů kuchyně a sama už peče třeba buchty/podotýkám,že dobrovolně :-)/
myslíte,že je dobré naučit vařit i synáčky? 😀
Můj choť rád jí a vařit umí. Když chce…
Když byl ještě svoboden a sám, vařil si denně.
Když jsem se přistěhovala, vařili jsme společně – já třeba polívku a přílohu, on maso a salát.
Měl tendence mi do toho kecat – “u nás se rýže vaří takhle“.
Tak jsem mu řekla, že mu to ráda přenechám, a já si jdu číst. Od té doby je klid.
No a co máme děti, tak vlastně vařím jen já.
Když už se pustí do vaření, zůstává po něm hrozně moc nádobí a očekává, že “když on vařil, já umyju nádobí“. Bohužel si nenechá vysvětlit, že by to tedy mohlo fungovat i jinak.
Jednu dobu dokonce tvrdil, že proč kupovat myčku, když “jednu vyženil“…
Ale jo, myčku už máme.
😉
A teď ho napráskám, jaký je otec na baterky.
Když jsem loni měla po x letech takovou chřipku, že jsem nebyla schopná ani kuře dát do trouby péct, tak říkal, že udělá k obědu těstoviny. Bláhově jsem předpokládala, že je udělá i dětem. Neudělal. Naštěstí holky vydržely na jogurtech a suchých rohlících…
Bamisko, tak tomu říkám “otázka“! 😀
Jací kuchaři jsou vaši chlapi? 😀 😀 😀
Mám chuť Ti odpověď zplna hrdla:
“Ty vole, tady žádní kuchaři nejsou!“
Ale odpovím Ti slušně…. u nás vařím jen já…. 🙂
Chlapi nevaří, neb to neumějí a naučit se to nechtějí.
P.S. Přeji Ti, ať Tě záda přestanou trápit.
Jé, Semelko to znám. Muž taky řekne, že něco neji/nemá rád, ale kolikrát ani neví, že to jí a chutná mu to.:-)
Muž vaří skoro každý víkend. Vaří senzačne a rád. Opravdu si s tím vyhraje a je to mňamka. Jeho specialita je mortadela.Tu si chválí každý. Nebo domácí klobásky a lasaně.
Ale ten nepořádek v kuchyni,to je pak něco. Takže to máme rozdělené
On vaří, já průběžně uklízím, ještě že mame myčku. 🙂
jinak s tím remcáním …
tchýně nemá ráda kmín a ni skořici, takže jsem mám chlapa, který nemá rád kmín ani skořici, ale jen když nevidí, že to tam dávám …
tudle mě viděl dělat štrůdl, jak jsem ho celý zasypala skořicí (kór dnešní skořice, která nemá vůbec žádnou sílu): “proč tam toho dáváš tolik, já to nemám rád!!!“ “nemáš rád? já to dělám pokaždé stejně a nikdy sis nestěžoval, že ti to nechutná a to už to jíž skoro 10 let“ “aha … no tak jo“ 😀
Jaký je kuchař? .. nevím jak bych to popsala… asi jednou příhodou
nebyla jsem doma a nechala jsem mu jen hlavní jídlo, on ale musí mít i polívku, tak si ji uvařil.. přijela jsem domů, zvednu pokličku od hrnce a koukám, co to tam je. Něco bílého a nevoní to zrovna příjemně a tak se ptám. No že si uvařit polívku. Tak tam den stála, než jsem dostala odvahu ji ochutnat. Zeleninová polívka, s kusy nevyškvařeného špeku, byl jí zhruba půllitr a do něj prý dal 4 lžíce instantní jíšky. Tak jsem ji teda ochutnala a další den jsem přemýšlela, co s ní mám udělat, aby se vůbec dala jíst. Ačkoliv jsem ji okořenila, ochutila bujónem, tak stejně byla nevalné chuti, takže nakonec šla do záchoda. Další den jsem byla nakupovat a zrovna měli v akci Maggi přidej vejce. Na to že jsou pytlíkové, zrovna tyhle nejsou špatné, tak jsem dvě koupila a doma říkám: “až budeš chtít zase polívku, tak tady máš pytlíky“ “Přece nebudu jíst pytlíkové, když si můžu uvařit.“ “Tak si uvař, ale prosím tě nekaz zeleninu, špek ani vodu těmi svými pokusy.“
Takže bojový úkol pro mne je naučit ho alespoň jednu polívku, aby byl schopen si něco uvařit. Vývar by snad zvládnout mohl …
ale třeba lečo nebo smažená vajíčka si dokáže udělat sám, ani brambory nepřipálí 😉
I můj muž rád a dobře vaří a navíc po něm nezůstávají hory nádobí, všechno po sobě uklidí.
Rád experimentuje, na rozdíl ode mě, já jsem v tomto konzervativní, nerada měním ingredience v receptu a také nerada vařím nové věci.
Dnes jsem měla v plánu kuřecí křidýlka a doma byly jen těstoviny, nejenže se hned hrnul k vaření, ještě udělal houbovou omáčku, aby to nebylo tak obyčejné.
Jsem ráda, když vaří on, mám spoustu času na jiné věci.
Dokonce peče i chleba, což já jsem ještě nezkoušela.