Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Potkáváte někdy lidi známé z televize?
K založení diskuze mě přivedla dnešní náhoda, kdy jsem potřetí během 14 dní potkala toho samého herce :-).
2x to bylo na dovolené – na jednom dětském hřišti a pak za pár dní v restauraci. A dnes si to vykračoval naproti mě v Praze po ulici :-).
Je jasný, že je větší šance někoho známého potkat v Praze, ale přesto, stává se Vám to?
Nemyslím, když jdete do divadla a před ním, v divadelní vinárně nebo tak potkáte herce, ale opravdu náhodou?
Já když tak o tom přemýšlím, tak někoho známého potkávám docela dost. Je teda pravda, že jsem dost všímavá a když jdu po ulici koukám třeba lidem do tváře a přemýšlím, co se jim asi honí hlavou. Nebo v metru pozoruju lidi.
Co mě jen teď honem napadá, tak za posledlích pár let jsem potkala Janka Ledeckého ve sportovním obchodě a kupoval si profi šipky, v metru si četla knížku Eva Holubová, na ulici šla Lucka Bílá v objetí se svým přítelem, na pojízdých schodech v obchodním centru jel přede mnou Patrik Banga, kousek od Národního muzea jsem potkala herce Františka Němce, v restauraci v Praze na obědě jsem potkala herce Baťka (hrál v Ordinaci), ještě když byl Václav Klaus ministrem financí, potkala jsem ho na ulici v Praze i s ochrankou.
Teď na dovolený ve vedlejším pokoji bydlel a u vedlejšího stolu seděl jeden bývalý ministr s manželkou, dětmi a vnoučaty. Toho jsem si tedy nejdřív spletla s jedním zpěvákem, ale doma jsem zagůglila a už vím, že to byl politik 🙂
A ještě jedna otázka – řeknete si dotyčnému o podpis? Nebo si ho fotíte? Nebo říkáte nahlas: Hele, táto, to je Lucka Bílá!!!
Já tedy ani jedno, mám z nich pocit, že se snaží splynout z davem a být neviditelný a max. se usměju, když navážou oční kontakt.
Bydlím na vesnici na Moravě a tak nemám šanci.Ale kdysi v Brně v Baumaxu kde jsme pracovala,byl na nákupu Boris Rosner.A na dovolené v Praze jsme zavítali do jednoho OC a tam jezdil vláček a vozil děti,tak jsme na něj čekali.A přijela v něm Borhyová se synem Lukasem,ale to už je taky asi 3 roky.
Ale po dva roky se potkávám na dětském dnu kam jezdíme s Antonínem Duchoslavem,který to komentuje a loni s ním tam byla i Miluška Bitnerová.Oba se mi vyfotili s Domčem,který je při focení docela odrovnal,protože vyslovil sýýýýýýýýýýýr.
Kousek od mé vesnice ve městě bydlí herec Mario Kubec,skoro pokaždé když jsem v Boskovicích,tak ho potkám a vždy se bojím mu říct o foto 😀
(Citováno od pivatko z 7.1.2015 20:44)pivatko, ty jsi od Boskovic? 😉
(Citováno od Petra z 7.1.2015 21:02)
áááno
Kdysi jsem na letišti potkala fotbalistu Kollera (snad to píšu dobře) a před pár lety v samošce pana Uhlíře, kupoval si pomeranče a zapomněl je zvážit 😀 Z něj jsem měla velkou radost, ale dělala jsem, že normálka. Ani ostatní nakupující se netvářili, že se něco děje.
Jinak na koncertě Blue Effectu jsem se na konci osmělila a šla si pro podpis k Radimu Hladíkovi, ale řeknu vám, to byly nervy neskutečný, stepovala jsem několik minut kolem něj, až si mě všimnul a už jsem za nim musela. Neskutečně milej člověk, ale teda nedovedu si představit potkat celebritu na ulici a oslovit jí 🙂
Kousek od mé vesnice ve městě bydlí herec Mario Kubec,skoro pokaždé když jsem v Boskovicích,tak ho potkám a vždy se bojím mu říct o foto 😀
(Citováno od pivatko z 7.1.2015 20:44)
pivatko, ty jsi od Boskovic? 😉
Kousek od mé vesnice ve městě bydlí herec Mario Kubec,skoro pokaždé když jsem v Boskovicích,tak ho potkám a vždy se bojím mu říct o foto 😀
Lussy, tohle je pěkné téma 🙂
Musela jsem tedy nejdřív zalovit v paměti, protože co bydlím tady v zapomenutém kraji, tak nepotkávám nikoho – až na jednu vyjímku – nedávno u nás v hospůdce přespávalo pěvecké trio LA GIOIA – http://www.lagioia.sk/sk/home, jsou to chlápci, co vyhráli snad nějaký ten “talent“, ale já nevím přesně co, protože tyto reality nesmysly nesleduji, tyto pány jsem ale zahlídla pak v různých šotech, že vyhráli a líbili se mi. Tak s nimi jsme si trošku popovídali, paní hospodská od nich dostala podepsané CD, fakt milí chlápci a hezky se na ně koukalo 🙂
Ale když jsem bydlela v Ostravě, tak někoho potkat nebylo tak těžké, v centru byla hospoda “Spolek“, kde se pravidelně scházela banda folkařů s Jarkem Nohavicou, Pepou Streichlem (bohužel nedávno umřel), pravidelným návštěvníkem byl Radek Pastrňák z Buty, to je prostě sluníčko, toho potkáte a usmíváte se týden :-)))
Pak – z herců jsem v raném mládí zbožňovala Tomáše Jirmana a kvůli němu jsem si celá studenstká léta pořizovala permanentku do divadla, pak jsem stávala venku a čekala, až půjde domů… 🙂 Když se na mě usmál, tak se mi roztřásla kolena, zrudla jsem a klopila oči… 🙂
A po dvacítce, když jsem poznala svého bývalého muže, se v Ostravě všude otevřely rockové kluby a v jednom, který jsme si jediný oblíbili a chodili tam pravidelně každý pátek a sobotu, hrával rockotéky Richard Krajčo z Kryštofů, občas i s Alešem Juchelkou, děcka, to byly pařby… 🙂
A ještě jednu hodně zasunutou vzpomínku jsem vylovila z hlavy – vy, co jste ročníky husákových dětí, si možná vzpomenete na Standu Procházku ml., tak s tím jsem strávila dva roky po sobě týdenní letní pobyt s fanklubem, když mi bylo 14 a 15 let, se Standou byla sranda, ale ten druhý rok tam měl sebou Jindru Malíka, který kdysi zpíval pár hitů, dneska je to už takový obtloustlý postarší pán, zpívá snad ve Fešácích country muziku, ale ten působil jak arogantní blbec, myslel si, že my holky se úplně pomineme, že tam je, no a my měly oči jen pro Standu… :-)))
No a pak v Karlových Varech, kde jsem jezdila do lázní, jsem potkávala pravidelně Petra Nagye několik let po sobě, že už i on si mě pamatoval a kývnul nebo mávnul rukou a usmál se 🙂
A pak, v devatenácti jsem tam byla v Thermále na koncert Karla Kryla, nezapomenutelný zážitek, když jsme pak druhý den hráli na kytaru na Mlýnské kolonádě a on tam za námi přišel a poseděl, poslechnul si nás, bylo to boží…
Pro podpisy nechodím, ani na vyfocení netrvám, jedinou vyjímku jsem udělala loni, když u nás koncertoval na Dni sociálních služeb ve Městě Albrechticích David Dejl a nemohl najít záchod 🙂 My jsme se švagrovou vybíraly vstupné přímo u záchodků, tak jsme ho navedly, kde je najde a pak jsme na sebe mrkly, že si ve čtyřiceti zahrajeme na puberťačky 🙂 Počkaly jsme si na něj, až vyšel, pověsili jsme se mu každá na jedno rámě a nechaly se vyfotit… vůbec mu to nevadilo a nevyvedlo ho to nijak z míry, mile se usmál, objal nás obě kolem pasu, zapózovali jsme dokonce několikrát, aby byla fotka co nejlepší, no prostě profík 🙂
No, zrovna včera jsem v Bille potkala Cyrila Svobodu. Dlouho mi trvalo, než jsem k jeho obličeji vylovila z paměti jméno. Ale o podpis jsem ho nežádala, nepatří k mým oblíbencům 🙂 A asi před 14 dny (a taky v Bille! 🙂 ) Kateřinu Brožovou.
Jinak sem tam někoho potkám, ale nikdy (a to ani oblíbené) o autogramy nežádám. Ty skutečné hvězdy si myslím, že chtějí jen žít chvíli normální život a ty ubohé nahoru škrábající se hvězdičky se snaží na sebe upozornit a ty by jistě takové požádání o podpis nebo foto veeeelmi potěšilo, že je ještě někdo vůbec na ulici pozná 🙂
Jinak Lussy, Tebou některé jmenované ani neznám 🙂 Kdoví kolik jich denně potkávám a ani si jich nevšimnu, nepoznám je 🙂
Už je to sice dávno, ale ve skanzenu (dřvěné městečko Rožnov pod Radhoštěm) jsem potkala Sabrinu Laurinovou. Na jedné automobilové akci má dcera fotku s Leošem Marešem.
Možná i někdo další, ale já moc po lidech nekoukám a nebydlíme zrovna v místě, kde se běžně pohybují 🙂 A popravdě, bych asi v té rychlosti ani nepoznala.
No já občas… Tento rok jsme se na dovolené potkali s Davidem Švehlíkem a jeho dcerkou… Já bych ho nepoznala – upozornil mě manžel… Byl strašně fajn – se mnou tedy nekomunikoval /neměl důvod/, ale kdykoliv potkal naše děti, tak něco prohodil, snažil se “uklidnit“ malého, když se zlobil… Prostě žádná namyšlená celebrita. A před 3 týdny jsem potkala Vilmu Cibulkovou. Kšanda
Holky, díky za zajímavý zážitky 🙂
Já si ještě vzpomněla na Jaromíra Jágra (jsem z Kladenska, takže to není zas takový zázrak) na diskotéce před nějakými 19 lety a pracovně jsem jednala s jeho manažerem Lubomírem Rysem.
Pak jste mi připomněli Jiřího Bartošku, ten s námi nakupoval v IKEA a pak jsme zjistili, že vedle sebe parkujeme na parkovišti. Byl tam s manželkou a hned jak vylezli z obchoďáku, zapálili si a mám pocit, že než došli k autu, hulili další.
V IKEA jsme taky kdysi potkali Pepu Vojtka s dost těhotnou Libuškou (snad se tak jmenovala) a byl na ní dost nepříjemný.
V Krkonoších v hospodě jsem potkala Martina Bursíka, v té době předsedu strany zelených. Stála jsem tam u výčepu s bratránkem ve frontě na panáka a hospodský říká bratránkovi, že už je všechno vypitý, že má jen zelenou. Bratránek na to odvětil něco se smyslu, že co se dá dělat, dej sem aspoň tu podělanou zelenou. V tu chvíli se otočil a zjistil, že na námi stojí Martin Bursík, zrudnul a řekl: Ježiši, promiňte, já to tak nemyslel s tou zelenou :-).
Zajímavý je, že z našeho města pochází režisér Karel Smyczek a většinu svých seriálů tu natáčí a přesto v době natáčení jsem nikoho nikdy na ulici nepotkala. Jo, bylo třeba zavřený náměstí a bylo vidět, že tam natáčí, ale jen tak nikoho.