Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vulgarismy - přehlížet × vysvětlovat × ...?
Jak reagujete, když dítě začne mluvit sprostě?
Je lepší sprostá slova úplně ignorovat (když jim nebudu věnovat pozornost, nebude mít dítě potřebuju je na mě testovat) nebo naopak je třeba dát důrazně najevo, že takhle ne?
Jak to řešíte vy a co u vás funguje?
Jarmuschko, jj, pití v Chorvatsku byl taky zážitek 😀 V jednom supermarketu měli dokonce nápis přes půl stěny “hladna p…“ 😀
Marinado, je fakt, že ča-pi taky nevěděly, to se myslím ptaly i samy, co to teda znamená. Po vysvětlení následoval zapeklitější dotaz, co je na tom teda tak sprostýho.
Jinak to nejsou žádný superhrůzy, jak to asi z toho mýho psaní vyznělo. Nejfrakventovanější jsou obraty “aby ses z toho nepos…“, “ty mě fakt s…“ nebo “už mě nes…“ a nadávka “ty deb…“. Případně podobné obraty používá Anička i v běžné řeči.
Já tyhle výrazy prostě nepoužívám, jednou za uherský rok mi asi ujede do pr…, ale to už fakt musí být, proto mě to vždycky zvedá ze židle a byla bych ráda, kdyby to nepoužívaly ani holky. On si tím obdobím asi musí projít každý, ale trochu trnu, aby to pak opravdu přešlo. Nedávno tu u baráku seděly tři holky ve věku kolem 16 a to, co bylo od nich slyšet, byla fakt síla.
Ano, u nás taky aktuální téma.
Petro, u nás je i ten průběh podobný.
“Čá-py“ rychle za sebou teď taky vede.
Moc tomu nepomohla dovolená v Chorvatsku – výraz pro nápoje… [bez-alkoholična p…]
Ale překvapila mě Lu, když teď, když jsme byly navštívit po čase babičku a tetu, co přicestovala na týden ze zámoří, tak Lu na vše reagovala, že “to je prdel“…
Možná to má aktuálně z příměstského tábora, tak to snad ustane.
I když i ve třídě mají jednu spolužačku, která je těmito výrazy doslova posedlá. A dostala prý “velmi odvážnou“ a “velmi názornou“ knížku o pohlavním životě, a nějak má potřebu to velmi ventilovat před spolužačkami.
No snažím se reagovat klidně, své případné emoce držet na uzdě, vysvětlovat.
A vydržet.
😉
Ale tatínek mi to teda moc neusnadňuje…
😯
Petro,
no ona právě dcera nevěděla ani co to vlastně je ta “ča-pí“ ani to druhý – pánský. Byla jsem si tenkrát jistá, že to musí vědět, ale pro jistotu jsem se zeptala a ono ne. Ale Tvoje holky jsou asi zběhlejší 🙂
Nějak ale sprostě nemluví, ani synovci (nebo minimálně ne když je slyším). S oblibou používá “To je v pr – sušenka deli“, tak to mi taky nevadí.
Já si právě moc neumím představit, co myslíš tím, že holky mluví sprostě. To si jako sprostě nadávají? Nebo si uleví:“Do prde…“? Nebo řeknou o někom, že je to např. kretén?
To mi vlastně ještě připomělo, že synovci (i jejich rodiče) běžně nazývají hnědý výtvor “HO…“, dokonce to bylo i první slovo, které jsem od mladšího synovce slyšela 🙂 Tak dcera už se na to taky chytla, ale tak nějak jsme to postupně upravily, že teď to nazývá z legrace “hovénko“ a to jí taky nechávám a nevadí mi to.
Marinado, díky za první postřehy 🙂
Když jí teda vysvětlíš, co to které výrazivo znamená, přestane to používat? Jak na to vysvětlení reaguje?
U nás jsou to zatím hlavně výrazy, kterým rozumí :-), ale dost nahusto. Vypozorovala jsem, že je to vždycky v době, kdy tráví hodně času s jednou kamarádkou, proto doufám, že po prázdninách, až na sebe nebudou mít moc času, to zase ustane.
“ča-pi“ je taky ohromná zábava, ale taky to nechávám plavat, jen se toho odmítám účastnit.
Tak já vysvětluju, ale asi jinak, než by se čekalo 🙂
Dcera pochytala od jednoho spolužáka už ve 2.třídě hodně drsné výrazy, tak jsem začala sondovat, jestli vůbec ví, co ta slova znamenají. A nevěděla, takže jsem jí zasvětila.
Nedávno šel kolem nás chlap a na celé sídliště radostně zařval do telefonu:“Čau buzno!“, tak zas bylo co vysvětlovat. No a minulý týden jsem zase vysvětlovala paroháče – sice ho umí udělat z prstů, ale vůbec nevěděla, co to znamená.
Jinak klasicky se synovcema se hecují – říkej za sebou rychle “ča-pí“ atd., ale na to vůbec nereaguju, nepobuřuje mě to. Kdyby se tak ale oslovili navzájem, tak vylítnu hned, to si jsem jistá 🙂
A rovnou si odpovím, teda jen částečně 😉
Když byly holky malé a občas se s nějakým pochybným slovem předvedly, zabíralo přehlížení. Jak se nedostavila žádná zajímavá reakce, neměly potřebu testovat to dál. Když nějakým způsobem nabyly dojmu, že je to běžné slovo, stačilo vysvětlit.
Jenže teď už jsou ve věku, kdy ví, co a jak a já mám pocit, že principy od malých dětí už v téměř deseti letech nefungují. Možná to zase přejde tak, jak to přišlo, ale nějak mi to nedá, abych na všechny ty výrazy vůbec nereagovala. Jak to řešíte vy? Máte nějaké osvědčené rady?
Jak reagujete, když dítě začne mluvit sprostě?
Je lepší sprostá slova úplně ignorovat (když jim nebudu věnovat pozornost, nebude mít dítě potřebuju je na mě testovat) nebo naopak je třeba dát důrazně najevo, že takhle ne?
Jak to řešíte vy a co u vás funguje?