Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jaký je váš orientační smysl?
Můj muž tvrdí, že ženské žádný orientační smysl nemají a mapa jim nic neříká. No, řekněme, že já jsem na tom bledě, ale z místa A se dostanu na místo B vždycky.
Co si myslíte VY?
Co se vám vybaví, když se řekne orientační smysl? A mají ho muži opravdu lepší než my, ženy?
Radko, to máš pravdu. Muž nikdy nepřizná, že zabloudil, jenom přece přejel odbočku :-).
Ten můj se už naučil ptát na cestu. Pochytil to od kolegy z práce, který se ptá všech všude na všechno.
A zrovna minulý týden se mě ptali 2 chlapi v autě, tak to s nima nebude tak špatný.
radko můj přizná že bloudí ale nestáhne to okýnko a nezeptá se…no tedy né z vlastní vůle…většinou když už mi jde pára z uší tak se jde zeptat…kdyby bylo na mě ptá se hned a ušetříme benzín….
jinak já mám orientační smysl na mapách ok v tom mám oproti chlapovi navrch…ale jak mě dvakrát zamotá v lese tak jsem v čudu a pohodlně by se mě zbavil i v lese do kterého chodíme osm let… 😀 na to je zas přeborník manžel ví a zná….takže naše spojení dohromady je ok vždycky se spolu vymotáme tam kam je potřeba….
marysku, nepoznala jsem chlapa, který když bloudí by se zeptal kolemjdoucích na cestu. většinou ani nepřiznají, že bloudí:-)
Lépe než Semelka bych to nenapsala 🙂
Mapa mi nic neříká, když jedu či jdu do neznáma, hledám si záchytné body…
A můj chlap se nezeptá na cestu a můj taťka taky ne 😀
Radko, tos napsala hezky, celej rozdíl je jenom v tom, že oni si víc věří. Takhle jsem jednou jela s kamarádem z Trutnova do Prahy přes Mělník, protože navigace ztratila signál 😀
podle mapy trefím všude. bez mapy mám spíš orientační nesmysl:-) když mám jet někam, kam jsem ještě nejela, tak bez mapy dlouho přemýšlím, kudy tudy vede cesta. s mapou bez zakufrování dojedu do chorvatska i jinam. bez mapy jsem byla schopná dojet do luhačovic od brna přes buchlovský kopce přes zlín:-)
chlapi si sice víc věří, neradi se ptají na cestu cizích, ale bloudí myslím stejně, ne-li víc, než ženský.
Co se týká mužů, tak do map se jim nemíchám, oni maj svůj způsob krizovýho myšlení. Jedině kdyby vypadali, že mají náladu na spolupráci nebo kdyby jeli hodně z cesty a přitom to bylo naprosto jasný..
Já se celkem vyznám, když mám předem možnost prohlídnout si, kde jsou zastávky MHD nebo jiný záchytný body, případně street view.
S papírovou mapou jsem pak schopná tvrdit, že potřebujeme doleva a ono to je doprava. Musim zabojovat, ale dám to a byla aspoň nějaká sranda.
Dobře se mi chodí po směru, líp než kdybych měla jít přesně podle ulic. To se mě pak turisti ptají, kudy jít, já se rozhlídnu, ukážu směr a oni vytáhnou mapu, že jim mám ukázat ulici. To maj smůlu, to jim s klidem řeknu, že tohle je mapa a já jsem jenom ženská 🙂
To nevím – pokud “zabloudíme“, tak manžel rozhodně není ten, který najde cestu ven:-). Kšanda