Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Umíte si ze sebe udělat srandu?
Každý se rád směje, ale dokážete se zasmát i sami sobě?
Nebo se spíše naštvete?
Je jedno jestli děláte komické obličeje, lezete po čtyřech a bučíte nebo děláte jiné blbinky. Jde o to, jestli vám to nevadí dělat i na veřejnosti.
Děti je třeba zabavit i venku a u nás blbinky zabírají vždycky, jenom mi příjde, že dnešní maminy, se nejprve dívají kolem a pokud je kolem více lidí, nechtějí se “ztrapnit“.
Jak je to u vás? Umíte si ze sebe udělat srandu i před lidmi?
Je holky, já jsem tak ráda, že v tom nejsem sama 🙂
Kolikrát si říkám, jestli nejsem divná, alespoň podle toho, jak se po mě každý dívá. Ale příjde mi směšné, když rodiče stojí před brouzdalištěm, na kraji hřiště a jenom se dívá co dítě dělá.
🙂
Zajímavé téma Nuninko!
Já bych řekla, že já jsem typ,
co to dela, i kdyz obcas narazim.
Umim se zasmat, i kdyz se mi neco nepovede
(samozrejme ne pokazde:).
Snazim se blbnout s detmi, rozesmat je,
s malym mi to celkem jde,
ale s malou uz je to podstatne horsi.
Manzel na ni dela blbinky, obliceje,
ona se rehta a krasne ji prebali a ja se s tim peklim
jakou dobu.Muzu delat cokoli a dceri to nepripada vtipne:(
Mně to taky nevadí, ale když o tom Nuninko píšeš, tak mi docvaklo, proč asi ostatní maminky něco nedělají. Konkrétně když jezdíme do toho zábavného parku v chamu, tak já tam vlezu na kde co, sice mám taky strach, jestli mi nebude špatně apod., ale ve finále si to užiju. No ale většina ostatních opravdu nejde, i přesto, že je i vyzvu a nabádám, prostě stojí před kolotočem nebo jinou atrakcí a čeká na své dítě. Tak možná je to ten důvod, že se nechtějí “ztrapnït“.
My si na veřejnosti zpíváme, někdy i z plna hrdla. Ono se to ztratí, když už je celkově uvolněná nálada odpoledne a hlavně v pátek odpoledne. Ostatní blbiny mi jsou nepříjemný, to se musí dít něco hodně extra, jinak se snažím hlídat, aby třeba v MHD byl klid a ticho. Nemám problém se aktivně zapojit do veřejných venkovních akcí, ale k tomu je ta akce určená, aby se na ní lidi “ztrapňovali“.
Nuninko, tak o tom jsem nikdy nepřemýšlela 🙂 Lidi kolem v tomhle vůbec neřeším a s dětma si na veřejnosti hraju.
Taky jsem se přistihla, že kdykoliv ke mně přijde pes a čumí na mě, tak mu řeknu: “Ahoj pejsku“
Ale jinak jsem úplně normální 🙂
Když se ale někde pleteme, motáme, překážíme, tak lidi řeším až moc a zbytečně dětem říkám, ať uhnou, atd. Nevím, proč a překonat to neumím 🙁