Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zase ty naše trable s doktorkou
Sice to ještě není v kalendáři aktuální, ale v hlavě se tím dost intenzivně zabývám. Změnila jsem dětskou Dr., byli jsme u ní poprvé někdy v červnu. Po tom, co prohlédla JIndru, chtěla udělat vstupní prohlídku i Aničce. Byla to tragédie a nepovedlo se nic, ani poslechnout srdíčko. Dr. to nechala být s tím, že příště už ji prohlédnout opravdu musí, ale to příště bude asi až tříletá prohlídka. Prostě Áňa se neskutečnym způsobem bojí a nenechá na sebe sáhnout. Podle informací v očkováku je prý nárok (tedy nikoli povinnost) na ten a ten počet preventivních prohlídek. Mířím tím k tomu, že pravděpodobně budu preventivky odmítat do doby, než se holka přestane bát cizích lidí (mimo Dr. se bojí každého, koho nezná). A už se připravuji na sociálku. Ještě jsem to s Dr. neřešila, tak mi třeba doporučí nějaký jiný postup….(?) Rady typu “hraj si s ní na doktora“ už pochopitelně proběhly, ale on je problém jinde. Napadá vás něco? Ani nevím, o čem bychom tu měly diskutovat, ale ráda to proberu s dalšími.
Hanzlíci, ta tvá holčina je celá já 😀 teda ne že bych měla strach z bílých plášťů 😀 spíš ve vztahu k cizím lidem – s dětma v pohodě blbnu, ale jak mám komunikovat s cizím dospělým, tak to je děs běs, potím se, klepu se, začnu koktat, prostě nee a ještě horší to je s telefonem, když mám někomu volat 😉
jéé, děkuju za všechny reakce. No ten strach z cizích lidí mě taky zaráží, ale trochu míň, když vidím, jak ostatní děti přibl. jejího věku se “stydí“ (takové to tetičkovské “ona se stydí, nechte jí“), tak jsem v klidu. Ančí všechno žene do extrému, takže její stud je strach. Slyší na básničky a písničky, to se jakoby pak odváží jít blíž k tomu člověku a trochu se s nim kamarádit. Jenže chtějte po doktorce říkat básničky a dlouze se seznamovat. Na to mi hodí bobek.
Každopádně jsem nabyla z reakcí dojmu, že to je jakž takž normální, takže se tím nebudu trápit.
JInak kontakt s dětmi naprosto bezproblémový, dospěláci jsou na tom hůř. A čím starší, tím horší.
U doktorky brečela vždycky už od mimina, nejhorší bylo ale to poslední zpropadené očkování – po tom už odmítala vstoupit do ordinace. To bylo v roce a půl, je možné, že to je tím.
u nás proběhl strach z bílých plášťů, ale u nás to tak nějak bylo i předpokládáno, nechodil i do pekárny kde měli bílé zástěry….ale k doktorce jsme chodili y neustoupila bych, nikdy to doktorka nelámala přes koleno, vždy ho dokázala nějak zvládnout i případně odměnit, a pochválit i když to bylo se řevem…ono někdy prostě ten poslech je potřeba…pořád se mluvilo atd….no a poslední dvě to zvládnul bez problémů a neřveme….tak počkej věkem se to upraví, ale nepřestávala bych chodit proč, to přeci není řešením….možná by to bylo fajn, kdyby poslechla nejdřív malého ten to zvládne a pak jí….určitě najdete cestičku jak to zvládnout….
Taky si myslím, že hodně dětí se bojí doktorů, třeba po nějaké špatné zkušenosti.
Spíš by mě docela zaráželo, že se tvoje malá takto bojí všech lidí.
Není nutné, aby byla s každým kamarád, s každým si chtěla povídat apod.
Pokud je ten strach opravdu velký, nepřijde mi to až tak v pohodě. Socializace je myslím důležitou součástí dítěte.
Peťka
taky bych to hrála na tvojí “přístupnost“ lékařům jak pise lien, proste hrat na snazivou matku. A hlavne se poradne domluvit a snazit se byt kryta.Treba nebylo by mozne domluvit navstevu driv nez v tech trech letech, proste ji rict, ze chces mit jistotu, ze je holka fakt zdrava?Ja zas bych se uz dneska bala, aby me nenahlasila na sociálku,
ale asi spis z toho duvodu, ze mam jednu neprijemnou zkusenost za sebou a chystam se ji napsat do diskuze.
Myslim, ze ty vis sama nejlip, jestli je toho schopna.Ja verim ze takova mrcha neni: I kdyby, co ti muze dokazat? Nic, stejne by to odlozili, holka se proste boji a ty ani nikdo s tim nic nezmuze Ty jsi zadnou chybu neudelala,nic nezanedbala.
A jak to bylo predtim?To se porad takhle bala? nabo ma nejaky neprijemny zazitek?jana231
Tak u nás je to zase obráceně 😉 .
Nikdy nebyl žádný problém u žádného doktora.Kuba jak začal mluvit(třeba i pár slov)hned s každým diskutoval a na vše se vyptával.Ve 3,5 roce se mu pod bradou udělala boule o které nikdo nic nevěděl,skončili jsme 3 měsíce v nemocnici a za tu dobu prodělal dvě operace.Měsíc a půl(první operace)ještě v pohodě.Všichni z něj byli úplně paf,že tak nebojácné a spolupracující dítě tam dlouho neměli.Pak se jednou ráno probudil,viděl jen sestřičku a dostával hysterický záchvaty.Teď je mu 5 a jsme ve stádiu,že pokud sním doktor mluví,vše v pohodě,nesmí se na něj šahat-to je boj.A neustále posloucháme“KDYŽ SI BYL MALÝ,TAK SI BYL ŠIKOVNÝ A TAKOVÝ ŘVOUN Z TEBE VYROSTL“.Zajímavé je,že u zubaře problém není-dokonce si nechal bez problému vytrhnout zub.
úplně jsi mi připomněla jak probíhala naše tříletá u Matesa. v čekárně se vyslíkl, ale jakmile se otevřely dveře do ordinace neudělal ani krok, spustil hysterický záchvat a bylo po prohlídce. Dr. si pozvala dovnitř jen mne a já odpovídala na otázky kolik váží a kolik měří, jestli pozná barvy, jestli by jí řekl nějakou básničku na což jsem odpověděla, že jak vidí tak JÍ by určitě žádnou neřekl, na čež jsme se všechny zasmály. V čekárně ho pak zběžně vyšetřila s konstatováním kdyby neměl dobré srdce a plíce, tak by takhle neřval. Nakonec mne instruovala jak mám doma vyzkoušet jestli dobře vidí. NO, nakonec se díky lentilkám uklidnil, když dr. už byla pryč, ale sestřičce vše co měl předvedl a dr. stála za dveřmi a jen poslouchala.
Dr. to brala naprosto v pohodě, že to dělá většina tříleťáků, že nejlepší prohlídky jsou devítileté, že to plně spolupracují a ještě s nimi nemlátí puberta, takže se nepředvádějí a ni netváří otráveně…
Míšova tříletá nebyla tak katastrofální, jen se odmítl svlíknout a odmítal komunikovat s dr., takže jakž takž proběhla v oblečeném stavu
takže tříletou prostě nějak přežijete a neboj v 5ti letech to už bude vypadat úplně jinak.. takže se s tím zbytečně nestresuj
Hanzlici, to se spraví neboj, u nás to trvalo rok, ale pak jako když mávneš kouzelným proutkem, bylo to najednou ok. Chce se to obrnit trpělivostí a u doktorů vysvětlováním.
Dobrý doktor to pochopí a bude se snažit získat si důvěru dítěle a nebude na něho tlačit.
Hanzlíci, já bych to vůbec přes koleno nelámala, u nás takový problém nemáme, malej byl často nemocný a strach z doktorů nebo bílých plášťů nemá, spíš je bral jako kamarády, akorát teda injekce nee.
My taky máme výhodu, že doktorka bydlí kousek od nás, takže ji potkáváme běžně. Já bych pracovala na tom, aby z doktorky nebyla neznámá, ale známá kamarádská osůbka. Třeba namalovat obrázek a donést jí ho do ordinace (aby tam nechodila jen kvůli vyšetření, ale i jen tak), zkusit se domluvit s ní, jestli by nepřišla třeba na kafe, prostě holčinu s ní více seznámit.
Jinak souhlasím úplně s Lien, nevidím důvod, proč by vás sociálka měla sledovat 😉
Lien, díky, to je pravda, nějakou domácí přípravu udělat můžem, to by snad nemělo být nic proti ničemu.
Nuninko, hra na doktorku proběhla, doma poslouchání srdíčka i vyžaduje, to není problém. Problém je strach z cizích lidí. Vysvětlování ok, to pobere, ale jak přijde na věc, hysterie a konec. Ona i koukala, jak vyšetřuje Jindru. Nebo koukala… ona ležela v sesterně na zemi u dveří.
Hanzlíci, já Tě můžu jenom uklidnit, že tak, jak to popisuješ, probíhá preventivní prohlídka u většiny dětí do 3 let…
Hanzlici a zkusila jsi říct i doktorce, že se malá jenom tak moc bojí a proto se nechce nechat prohlédnout?
Jediné co poradím, ale to jsi určitě už zkoušela, povídat si s ní, co všechno paní doktorka dělá a proč. Pokud máte doma na hraní dokotrku, názorně i ukázat. Třeba aby to dcera zkoušela na tobě, aby viděla, že to nebolí a nemusí se bát.
Dcera na tom byla jednou dost podobně. když viděla bílý plášť, dostávala hysterické záchvaty a nenechala na sebe sáhnout, kopala a mlátila kolem sebe. Chce to opravdu spoustu trpělivosti a hlavně pochopení ze strany doktorů.
A když jdeš na kontrolu s malým tak jí ven sebou ať vidí, že se mu nic špatného opravdu neděje.
Držím ti palce, aby se to změnilo a ty jsi z toho neměla hrůzu před každou prohlídkou.
Hanzlíci já bych tam normálně s ní šla, den předtím bych jí vysvětlila, co se po ní bude chtít, co by pro ní bylo přijatelné, aby to šlo (třeba jí můžeš zvážit, změřit ty, moč máte z domova apod.), co pro ní přijatelné není bych na místě paní doktorce řekla. Tedy dcera se bojí, brání – nemůžeme to dělat, zkusíme to příště. A tím bych považovala za splněnou preventivní prohlídku, v podstatě už tím, že tam jdeš, bych to hrála na tvojí “přístupnost“ lékařům a pochbuju, že by pak nakráčela sociálka :-). Ono pak si člověk může zase trošku víc dovolit odmítat nebo upravovat jiné věci a v podstatě na něj tak snadno nemůžou, jako když odmítá i preventivky, které jsou neškodné, když nedovolíš doktorce, to, co malá nechce.