Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jezdíte s dětmi na kole?
Děti milují ježdění na kole.
- A co vy, jezdíte s nimi?
– Podnikáte výlety nebo dovolenou na kole?
– Kam jezdíte nejraději?
Čtenářko, takový strach mají všichni, to je úplně normální 🙂
PetraO, tak to tě obdivuji. To bych fakt nedala. A děti moc neprotestují, nebo už jsou zvyklé?
Lien, jak jsi spokojená s vozíčkem za kolo?
A z pohledu řidiče auta – hrůza, jsem z nich celá zkoprnělá, jedu za nimi než je opravdu příležitost předjet, manžel mi vždycky říká, že už by je objel desetkrát, ale já mám strach, u dětí vůbec nemluvím, takže cyklistu na silnici opravdu nemusím :-(, to už raději na chodníku, pokud se chová slušně.
My máme na vsi jen “silnice“, tady žádné chodníky nejsou, ale všechny slouží jak chodům, tak autům, tak cyklistům a vzájemně se všichni respektují, kdo to tu zná, jezdí na dvojku, jedničku a ví, že se na silnici prostě vyskytují děti, pěší atd.
Holky jsou ještě malé, větší jezdí na odrážedle, menší taky, učím je u kraje, ale marně, takže když jede auto, zajedou ke kraji a zastaví, dokud nepřejede. Starší už to musí dělat sama a automaticky, protože já musím polapit mladší.
Na normální silnici do provozu bych s nimi nešla, ještě určitě dlouho, v tom souhlasím se čtenářkou děti okolo čtyř, pěti let do provozu nepatří.
Vozíček za kolo také máme, vozíme tam obě, třeba do vedlejší vsi (4km) a jedeme polními nebo vedlejšími cestami.
Vedle toho kamionu šlapal samozřejmě cyklista. 😀 Asi moc zrána. 😀
čtenářka
Já mám čtyřletou holčičku, ale je pravda, že do provozu bych opravdu neměla odvahu s ní sednout na kolo a zvlášť ne na silnici. Svého času jsem jezdila na kole do práce přes město do jiné vesnice a co jsem právě zažila, tak se opravdu bojím. Ani na vodící tyči bych odvahu neměla. Vlastně ani se sedačkou na kole s malou za sebou. Bohužel… Jsem asi hodně úzkostlivá.
Jednou jsem totiž viděla, jak jel kamion nepochybně plně naložený do kopce a vedle něj šlapal chodec. Jak tu zaznělo, tak ne všude se dá jet opravdu dokonale rovně, ale třeba takový náklaďák to taky nemá až tak snadné, pokud je skutečně plně naložený. A právě se stalo, že cyklista trochu zavrávoral, když jej míjel právě ten náklaďák na hlavní silnici, v protisměru prostě jiná auta, že nemohl do druhého pruhu. Zafoukal trochu vítr a cyklistu to vzalo plachtou a naštěstí letěl přímo šipku do pangejtu. No byl potlučený pořádně. Ale měl štěstí, že taky neletěl tomu náklaďáku pod kola.
On je asi velký rozdíl mezi tím, kde se jede, jaký tam je provoz a podobně. I otázka toho, jestli někdo jezdí po chodníku. U malých dětí to samozřejmě beru a jak jsem psala, je otázka jak jede a jak na něj rodič dohlíží. Alel i tak se snažím mít oči na šťopkách, protože právě malé dítě může velmi snadno udělat chybu.
Ano, i mně rozčiluje, když si jede cyklista a střídá si chodník, silici podle toho, jestli tam je červená a nebo ne. Na silnicích bývají kolikrát na zabití i chodci, zvlášť pokud jdou jako tlupa roztažení po silnici (občas pořádně posílení alkoholem).
Tři cyklisty vedle sebe jsem tedy zatím ještě nepotkala (naštěstí a snad se mi to nepovede), ale to je opravdu dost slušné porušení silničních pravidel. Dva ano, ale tři opravdu ne.
čtenářka
To je téma pro mne :-), s dětmi jezdíme, ale že by to nějak zvlášt´ milovaly, to se říci nedá, spíše to berou tak jak to je a přizpůsobí se, nic jiného jim ani nezbývá..
Jezdíme s dětmi celoročně (tzn. tak 8-9 měsíců v roce se dá dobře jezdit)…Kolo je pro nás jako nemotorizované náš nejhlavnější dopravní prostředek (jezdíme po nákupech, po doktorech, za zábavou, prostě všude, a když náhodou jedeme na dovolenou, tak také na kolech). Když chceme jet jen tak někam na výlet-se projet, tak se dětem moc nechce (jen nejmladší ve vozíku je spokojená a jela by s náma kamkoli).., můsí to být opravdu nějaký zajímavý cíl, případně společnost kamarádů, tak to pak šlapou..i do kopců :-)Jen tak na kole prakticky vůbec nejezdí a ani nejezdily.
Snažíme se co nejvíc vyhýbat autům, aut se bojím, ale nejde to úplně, pokud tam není moc pěších, využíváme chodníky (př. děti po chodníku, my po silnici)..
S klukem jsme začali jezdit v běžném provozu po silnici na volno někdy po čtvrtém roce, byl jeden a měl tu pozornost, holku jsem začala vypouštět občas až po 5tém roce (do té doby jezdila na závěsném kole nebo ve vozíku), i tak měla ze začátku problém, navíc v případě, když člověk jede s dětma sám, tak ukočírovat 2 děti na volno (zvlášt´, když jedno jezdí jako drak a druhé se plouži) je náročné a člověk je s nervama na dně (nejen na silnici, ale i na cyklostezce, kde se pletou jiným cyklistům a jsou tam zapletení i chodci), ale je to každým rokem lepší ( stejně je to neustále dokola, jed´ u kraje, drž se vpravo, jed´ u toho kraje..), rychlostní rozdíl mezi sourozenci už není tak propastně rozdílný,ale bude tam vždy ..
Párkrát už jsme měli na mále, naštěstí řidiči byli pozorní,takže se nic nestalo, ale přiznávám, uhlídat se to 100procentně nedá, dospělý člověk dělá chyby a děti, ty mají ještě větší sklon k nepozornosti (třeba si popletou levou a pravou stranu a je průšvih na světě)..Ale naštěstí se v tom provozu orientují čím dál lépe a řidiči se také o dost lépe chovají, když jedem takto pospolu-děti reflexní vestičky (kluk zde vyhranou :-)), než když jedu sama-to mám vždy srdce v krku, jak člověku „dřou uši“, jako by nevěděli, že někdy je těžé jet rovně(třeba do většího kopce, či u kraje silnice, kde je co chvíli nějaká překážka-díra-kanál…)
Ano. Dceru zatím vozíme. Syn bude mít v říjnu 6 a je velký cyklista, takže jsme vymysleli dovolenou s koly. Budeme na chatě kousíček od Lednice a zkusíme nějaké výlety na kolech po cyklostezkách. Na silnici jezdím s dětmi nerada, mám strach.
zzabicko, ještěže to dopadlo dobře 🙂
čtenářko, cyklisti mě na silnici taky štvou. Jezdí i 3 vedle sebe. Zabírají celou cestu a neuhnou. Jenomže, pokud není nikde cyklosteska, co pak? To mají chodit vedle toho kola?
Ano, jsou takoví, kteří opravdu a doslova ohrožují lidi kolem sebe. Naši sousedku jeden takový borec na kole srazit a ona skončila v nemocnici 🙁
Když jedou po cestě děti, jedu kolem pomalu a objíždím je co nejvíce to jde.
A u nás nikde hřiště, kde můžou děti jezdit bohužel není. Bydlíme na vesnici, provoz jak kdy, chodníky žádné. A i tak, není kam s bětmi na kole jet. A já se přiznám, že mám strach s nimi někam jet. Sama s 3 dětma nemám odvahu.
my mame tu vyhodu, ze bydlime na vesnici,
takze rusny provoz nehrozi.Ale zatim zadne
dlouhatanske streky se nekonaj, maly zaim moc nevydrzi.
Tak já sama na kole nejezdím, docela se na silnicích bojím.Jakmile jsem slyšela přijíždět auto,tak se mi rozklepaly kolena. TAkže ani děti na silnice nepouštím. Všechny jezdí po chodníku, s tím, že pokud jde někde více lidí, tak zastavují a sesedají. Kromě nejmenší to dělají automaticky.
Pětileté ještě stačí jezdit po sídlišti na cestičkách, devítiletá si někdy zajde na cyklostezku, která je sice docela krátká, ale aspoň něco.
Já už jsem i viděla cyklisty, kteří jeli vedle sebe, rodič na kraji a dítě blíž středu vozovky. TAky nechápu.
Ale co nejvíc nesnáším, tak cyklisty, kteří přejíždí z chodníku na silnici a zpět, jak se jim zachce. To je opravdu o hubu pro všechny. TAkové to, že jede po silnici, blikne červená, tak zabočí jako chodec na přechod atp. Nemám ráda ani cyklisty v jednosměrce v protisměru, cyklisty jedoucí z hospody… Snad by měli taky dodržovat pravidla, ne?