Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mami, tati, já chci domů!
Už se vám stalo, že z tábora, od babičky atd… dítě zavolá, že chce domů? Co v takové situaci dělat? Jet, nejet? Máte s tím nějakou zkušenost? Pokud ano, co jste udělali?
Zatím jsme v té situaci nebyli, ale obávám se, že nás taky jednou čeká. Dceři je 4,5 a nikde kromě školky déle sama nebyla. U prarodičů byla sama teď poprvé asi 3 hodiny a když pro děti manžel jel, tak už byly nastoupené přezuté v chodbě, takže prarodiče taky asi měli dost. Když tam jede na tři hodiny, tak se dá celkem zabavit, ale jinak mám pocit, že jak by se tam rozkoukala, taky by chtěla domů. Školka tedy hodně pomohla, protože předtím měla i z prarodičů úplně záchvaty a i když se s nimi stýkáme zhruba jednou týdně, vůbec k nim nechtěla. Je tedy pravda, že to možná bylo i jejich pasivitou, ale povahu prostě uzavřenou má. I ve školce říkala učitelka, že se špatně zapojuje do kolektivu, že spíš jenom pozoruje a čeká, až ji někdo osloví a vtáhne do hry. Školku teda zvládla úplně krásně bez breku, protože šla s kamarádkou a učitelky byly super, ale ke konci šla po delší nemoci a převlékla se a pak se sekla a začala brečet, že chce domů. To jsem ji ale vzala dovnitř (i když se to ve mě pralo) a předala ji učitelce. Za chvilku mi učitelka psala, že je úplně vpohodě a už se to neopakovalo. Asi záleží na situaci, na věku a někdy to je asi i o přístupu dospělých, kteří mají děti na starosti. Každopádně marně přemýšlím, jak víc posilovat sebedůvěru a průbojnost 🙁
U svých dětí jsem se s tímto nesetkala, ale pamatuji si,že kamarádka tohle řešila u syna,poslala ho na tábor a on tam byl neštastný, pořád volal at si pro něj přijedou,potom začal vyhrožovat že uteče a něco si udělá, tak to už nevydržela a jela pro něj, i vedoucí z tábora řekl, že fo bude lepší,žese vůbec nezapojuje a neví co s ním, byla z toho tenkrát neštastná.
Náš Míša jezdil na tábory docela ochotně, ale letos byl přímo nadšený. Tábor stojí u rybníka u Vodňan ve stanech s podsadou. Je organizován pro mládež od 12 – 19 let. Na táboře není WIFI ani možnost si dobít mobil. Děti jsou vytíženy celý den. Soutěže a hry probíhají neustále. Jídlo je 5 x denně a cena na 13 dnů je 3 500 Kč.
Neuvěřitelné, ale je to pravda.
A já zase z opačného úhlu. Vždycky jsem si přála jet na tábor a vždycky mi to bylo rozmluveno-matka učitelka:)
Bohužel o prázdninách nuda- nikam jsme nejezdili,maximálně k babičce,která bydlela 50m od nás:(takže věta Mami, tati, já chci domů!ode mne nikdy nezazněla.Nedokážu říct, jestli by zazněla,asi by záleželo,pokud by měli šťastný výběr.
Jarmusch, já bohužel tento rok už musela nechat Sáru doma samotnou, minulý týden to bylo tak, že do 10:30h zůstávala sama doma a pak šla k tetě, která ji pohlídala, ale teta teď odjela do lázní, můj má teď dva týdny pořád ranní, já taky a Sára k nikomu nechce, chce být doma. Bude jí 9. Jsme pořád na mobilu, takže to je celkem v pohodě (a má doma kocourka), ale je mi líto, že zatím nikde moc nebyla, 1x na bazéně společně, musíme trochu víc jezdit. O dovolené to už bude lepší.
jednou kluk polovinu tábora volal at pro něj jedem..doma jsem bydlela…nejela jsem, manžel říkal něco v tom duchu, že pak už nikam nevyrazí, a posílení jeho a mamánek atd…měl pravdu v polovině se jelo na návštěvu a líbilo se mu tam…ale tábory ani jednomu nepřirostly k srdci… jeden si to odzkoušel dvakrát druhý jednou..
od babiček se mi to nikdy nestalo..
Doufám, že letos se dětem u babiček i na táborech líbí, ale i tak vytahuju další loňské téma…
Já si hrozně jako dítě přála, aby si pro mě rodiče na tábor přijeli. Ale nešlo to – naši chodili do práce a prarodiče nežili 🙁
Dceru jsem už jednou taky málem odvezla – loni ze školy v přírodě. Jeli s neznámou vychovatelkou a ta se v půlce týdne ještě s dalšíma dvěma učitelkama rozhodla, že dcera málo jí a nutili jí nadáváním a křikem všechno dojíst. Nepodařilo se (což mě potěšilo 🙂 ), ale dcera brečela a už tam nechtěla dál být. Tak po několika ostrých rozhovorech s vychovatelkou a učitelkama jsem trvala na tom, že si pro ní přijedu, ale nakonec mě umluvily a dcera souhlasila, že tam zůstane (když jí už nebudou do jídla nutit).
Jarmuschko, ono to bude asi záležet na situaci. Pokud ti nic jiného nezbude, tak hodně brzo. Když máš alespoň nějaké hlídání, pořešíš to takhle. A pak záleží také hodně na dítěti.
Já byla ten typ, který chtěl být doma sám. Nechtěla jsem s rodiči jezdit po návštěvách, kde jsem se stejně akorát tak nudila. Takže v momentě, kdy jsem mohla být sama doma, už jsem s nimi nikam nejela 🙂 Ale nevím věk.
Mám kamarádku, která doma nechávala syna už od první třídy a to docela dlouho.
Naše dcera jezdila k babičkám od jednoho roku bez problému. Až tak v osmi letech jí začalo být u prarodičů večer smutno. Ale nikdy jsme pro ni hned nejeli. Ony si babičky poradí:-)