Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak se zachováte, když jsou Vaše děti \"nežádoucí\"?
Nevím, jestli je to úplně výstižný název, ale inspiroval mě dnešní zážitek v bance. Pan bankovní poradce byl opravdu z jiné planety – nejen že byl ohromně důležitý a vše znal…, ale… Jsem zvyklá u nás na pobočce, že tam jsou prostě k dětem “vstřícní“ – snažím se děti samozřejmě držet v klidu, ale ještě nikdy se mi nestalo, že by nás někdo napomenul, když jsme si vzali vizitku nebo letáček a děti si na to psali – naopak nám dají ještě jednu propisku… Tady je pravda, že jsem si nevšimla a malý si vytáhl vizitky dvě a popsal je (takže jsme spotřebovali tři vizitky) – jsem si toho všimla a děti jsem upozornila, že to nemůžou, že je to škoda a vytáhla jsem svůj diář a dala jim papíry z něj, omluvila jsem se… Na to pan poradce, že jsou ty vizitky opravdu drahé… a že jim raději dá papír (který jim nedal). Viděl, že se děti dohadují o tu jednu propisku (já jinou neměla)… Malý se ptal, proč mají ten stojánek s tužkou utržený, na to pán, že tam měl podobného “šikulu“ a že mu to utrhl – byl fakt dost nepříjemný. Tak jsem mu slušně mezi řečí řekla, že tam kde nemají rádi moje děti, tak tam nerada chodím i já a většinou nechodím a on na to, že sem si mohla všimnout, že on děti rád má. Pak teda dcera nevydržela a o propisku poprosila, tak pán “přeslazeným“ hlasem a komentářem jí propisku dal. Po chvíli říká malému, který už teda visel hlavou ze židle – byli jsme tam třičtvrtě hodiny ať se podívá na ségru jaký maluje hezký obrázek, i když holčička nemá oči (dcera ještě nedomalovala) a on že mu utrhl jen tužku (což nebyla pravda – ten stojánek byl odlepený už když jsme přišli), na to konto jsem se ho zeptala, jestli mi může něco ještě sdělit, tak každá info min. 50 Kč a ještě plno keců (jsem si přišla jak v té reklamě – Nazdar – 10 Kč). Tak už jsem se jen zeptala, jestli můžeme jít… Příští týden tam mám jít znova a fakt se mi nechce – jde mi i o to, že tam máme v bance nemalé peníze, nemalé peníze jim dáváme (máme u nich hypotéku) a on mi tam vyčte tři vizitky… Jak reagujete vy, když se na vaše děti koukají skrz prsty? Kšanda
já si teda myslím, že není povinnost “vytrpět“ při obchodním jednání řádění dětí. když jdu zařizovat, tak se snažím bez dětí, pokud to jinak nejde, a děti nevydrží být v klidu, asi bych se omluvila a domluvila schůzku na jindy. nevidím důvod, proč by bankovní úředník či kdokoliv jiný měl absolvovat školení jak se chovat, když klient přijde s dětmi.
já měla dřív taky problémy s rodiči, kteří nemohli pochopit, že u jednání NESMÍ být děti. ale to byla trochu jiná situace.
Inori, určitě to v plánu nebylo – kdybych věděla, že tam budu tak dlouho, tak se domluvím s manželem…, aby děti pohlídal – už kvůli nim. Měla jsem ten problém, že jsem dostala novou kartu (lepší – prý), paní mi řekla, že budu mít vše stejné, takže když mi přišel dopis z banky myslela jsem, že je to výpis z hypo a buď někam založila nebo vyhodila. Když jsem šla kartou vybrat peníze, tak jsem zjistila, že to po mě chce jiný pin. Takže jsem myslela, že dojdu do banky a tam jim něco podepíšu, že chci nový pin a oni mi ho pošlou. Pán mi sáhodlouze vyprávěl jak za to budu platit 200 Kč a že v bance pochybili… Tak jsem mu i párkrát skočila do řeči, že teď už je to jedno, že hlavně potřebuji ten pin ať to stojí co to stojí… Odhadovala jsem to max. na 10min. – děti jsou v tomto celkem fajn – vydrží bez potíží půl hodiny, takže je málo situací, kdy lituju, že jsem je vzala s sebou. Možná jsem v tomhle příliš přecitlivělá – nevím, nedokážu posoudit. Je fakt že člověk, který děti nemá, nemůže vědět co to pro tříleté dítě je za problém 3/4 hodiny být v klidu – nicméně – myslím, že by měli absolvovat nějaké školení a taky myslím, že v dnešní době je běžné, že děti chodí všude s matkami neb tatínkové jsou prostě pořád v práci… Mě teda nejvíc šokoval tou přednáškou o těch vizitkách – že jsou drahé a že je dávají jen… (to nedořekl). Jestli myslel klientům tak i děti mají u nich své účty, takže by s nimi jako s klienty měl vlastně i jednat – to trošku přeháním, ale kdybych chtěla zaběhnout do detailů, tak to tak je:-).
Já trochu odbočím..
dneska jsem neplánovaně čekali 3/4 hodiny na očkování u dětské…i se synem…ze začátku docela v klidu, seděly, prohlédly hračky…pak začaly vymýšlet…naštěstí ma chlap volno, tak byl se mnou, jinak nevím…čekárna malá, nebyli jsme tam sami…a to mě utvrdilo, že s nima nikam jinam sama jít nemůžu…v bance by to obrátily vzhůru nohama…jsou teď v tom “super“ věku…a ještě jak do toho začal pořvávat syn…tak jsem pak rezignovala a řekla jsem si, já za to nemůžu, že tu čekáme…
a jinak bych se tam už taky nevrátila, kdyby se někdo choval jak ten pán v bance…
a je pravda, že kdo má děti, tak ví jak to chodí a že ty malé dlouho čekat nevydrží…
To bylo v plánu, že tam budete tak dlouho nebo se to tak protáhlo nechtěně? Já sebou na takový místa něco beru, abych děcko zabavila a předem dostane, ale chápu, že při dvou dětech by to po takový době asi stejně nezabíralo.
Já nemám ráda, když někam vlezu, potřebuju něco vyřídit a zaměstnanci, většinou ženy staršího věku, se začnou nad děťátkem rozplývat. Andílek byl andílkem, protože dostal předem dlouhej slovní monolog o tom, jak se chováme na určitých místech a teď se z něj stává ďáblík. Když se paní staršího věku vzpamatuje a dostane k věci, tak ďáblík už se logicky neuklidní, když viděl, že poslouchat se nemusí. To si pak paní může zkusit něco říkat 🙂
Tak to by mne asi také vytočilo, ale udržela bych se a klidným hlasem bych ho požádala o 2 papíry a prupisku, kterou samozřejmě vrátím! Pokud by byl nějak drzí, tak mu jen sdělila, že přejdeme k jiné bance….měli by si totiž vážit klientů! ….pokud to jde, když je to na delší dobu, tak já osobně něco vyřizuji raději bez dětí.
Musím říct, že jsem toto na vlastní kůži ještě nezažila, ale věřím tomu, že je spousta svobodných pracujících úředníků nepříjemných a hledajících každou chybičku, můžu říci jen to, že ten, kdo má dítě, byse zachoval úplně jinak.
Co jsem si to přečetla, tak přemýšlím, jestli mám štěstí nebo krátkou paměť 🙂 Naštěstí se mi nic podobného nevybavuje, ale je fakt dost možné, že jsem to už vytěsnila. Obecně mám ale na úřadech dobrou zkušenost s dětma i bez nich.
Tak tyhle situace kdy jsou děti nežádoucí nesnáším.
Ale zrovna dnes mám příjemnou zkušenost, kdy jsem byla na České pojišťovně uzavírat cestovní pojištění a paní byla velmi pžíjemná, před náma měla ještě klienta a my museli chvíli počkat a děti mezi tím, kdy mě volala odběhli ven, ta jsem šla dovnitř sama a paní se hned ptala, kde jsou děti, samozřejmě mě hned hledali, tak přišli dovnitř,paní nabídla hned bonbony a vtáhla je vlastně do hovoru, kdy vypisovala papíry.Cítila jsem se velmi příjemně a hned se z toho bude mít dobře, protože jsem se domluvila, že si přijdu k ní vyřídit životko, kdyby byla nepříjemná, už bych tam nepáchla.
Kšando, tak až takhle se mi to ještě nestalo. A nemůžeš jít příště k někumu jinému,
V obchodě se seberu a jdu do jiného. Pokud je třeba, neodpustím si k tomu něco také říct.
A hned odpovím – pokud je to někde odkud mohu odejít (koupit třeba někde jinde) – s pozn. odcházím. Pokud tam musím setrvat, okomentuju to, ale mám právě problém s tím, že se nechám trošku strhnout a že mi najednou přijde, že ty děti je potřeba “okřiknout“ i když jinak bych vyhodnotila situaci, že na tu dobu jsou ještě hodní. Jako dnes – malého jsem okřikla, protože lezl pod stolem (seděl malý, malá a pak já, takže jinou cestu neměl)… Pak jsem si říkala, i kdyby tady lezl po celé bance – jsou mu tři roky a vydržel přes půl hodiny sedět… Ale zážitek jsem využila výchovně neb se malá ptala, proč ten pán změnil hlas, když s ní mluvil, tak jsem jí řekla, že byl falešný a povídali jsme si o tom jak to není hezké, když někdo něco jiného říká než si myslí. Pak jsme pobavili ještě lidi v obchodě, protože tam už děti začínaly opravdu zlobit, tak jsem jim řekla (protože už jsem na sobě cítila, že vybuchnu), že musí být hodní, protože jsem si svou trpělivost vyčerpala dnes už v té bance a na to malá trefně na celý obchod: S tím pánem, viď. Kšanda