Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Chtěli jste radši holku / kluka?
Na trochu ohranou těhotenskou otázku – co byste chtěli,a by to bylo? Většinou odpovídáme, že je to jedno, hlavně, aby bylo mimi zdravé. Ale přesto – opravdu vám to bylo úplně jedno, jestli se narodí holka nebo kluk?
A pokud jste měli “vybráno“, koho byste si přáli, jak jste přijali fakt, že je to nakonec jinak?
U prvního těhotenství to bylo překvapení, u druhého taky a bohužel u třetího to šlo z fotky utz poznat.
Jinak mi to opravdu bylo jedno. Spíše děti si u toho třetího těhotenství přáli sestřičku (dcera) brášku (syn)
Já byla hlavně ráda, že všechny těhotenství dopadly nakonec dobře .-)
Tak mě to bylo skoro jedno-obě pohlaví bych vítala,ale u prvního jsem chtěla o trošku více kluka,protože v rodině žádný nebyl a tatínek si přál dceru a tak jsem teda poslušně 🙂 tatínkovi pořídila dceru a vzhledem jeho kopii .
U druhého dítěte jsem si říkala že teda raději holčičku-že bude aspoň dědit věci a dívčí hračky ,ale druhý tatínek si přál mít syna-no a máme opět kopii otce a je to syn 🙂
Takže jsem otcům porodila jejich kopie a splnila jejich přání ,jen škoda že ten první už o dítě nestojí
Manžel byl přesvědčený že budeme mít kluka. Měli jsme vybraných spoustu krásných klučičích jmen a nakonec jen jedno holčičí. Já jsem si od začátku tajně přála holčičku. A co se nám narodilo? Ač mělo bříško pracovní název Karel (což nemělo být jméno pro chlapce) tak se nám narodila krásná zdravá holčička. A já věřím, že jsem si ji vy..přála 🙂 A manžel? Ten se v ní vidí, lozí s ní po skalách a vůbec máme takového šikovného kluka v šatičkách. A jsem za to ráda. Lepší než nějakou uňamčenou slečinku, nebo unuděného kluka.
Ahojky 🙂 Poprvé jsem si samozřejmě říkala, že je mi to jedno, byla jsem tak šťastná, že jsem těhotná a bála se, aby vše dobře dopadlo… No ale když jsem se po 12tt trochu uklidnila, přála jsem si v koutku duše holčičku. Na utz byl vidět jasný kluk jak buk, a když jsem viděla, jak je manžel šťastný a hrdý, že to bude kluk, brzo jsem to malilinké zklamání překousla 🙂 Dnes bych samozřejmě Zbyněčka za žádnou holku nevyměnila 🙂 No a podruhé? Nevím proč, ale nevěřila jsem, že by to mohla být holka. Měla jsem nějakou klučičí intuici celé těhotenství. Tu radost, že to nakonec byla holka, jsem si moc nemohla vychutnat, rodila jsem za velkých komplikací (vcestná placenta), byla jsem na JIP mimo porodnici, dostala 10 transfúzí a dceru jsem viděla poprvé 4 dny po porodu (takže mě může vzít čert, když čtu články o tom, že dítě si neutvoří s matkou správný vztah, když není ihned po porodu položeno matce na hrudník…). Ale kromě těch 4 dní si svoji Magdalenku vychutnávám se vším všudy. A rozdíl mezi klukem a holkou? Naprosto jiná povaha ve všem a hlavně to česání culíků 🙂
U prvního to bylo překvápko a byl správný vnitřní tip na kluka ;), u druhého těhu jsme počítali opět s klukem, a když nám řekli na UZ, že to bude holka, byli jsme v šoku. Trvalo mi celé odpoledne, než jsem to zpracovala, manželovi to zabralo půl těhotenství – ne, že by holku nechtěl, jen se tomu zdráhal uvěřit ;).
A u těch dalších kluků – to u nás musely rozdýchávat děti, protože vždycky chtěly další sestřičku a už žádná nepřišla. Nicméně se s tím na konec vyrovnaly do porodu a pak byly nadšení i z bráchů. Já jsem ráda, že je mám, že jsou takoví jací jsou…
u prvního mi to bylo jedno, narodil se kluk
druhé jsem chtěla holku, protože s prvním jsme si dost užili a doufala jsem že holka by mohla být klidnější, narodil se kluk a byl strašně hodné miminko (za to teď lumpačí o 106)
a třetí jsem samozřejmě chtěla po dvou klucích holčičku, narodil se kluk, je roztomilý a užívám si to naplno a i když je nejnáročnější mimino ze všech tří a chvílemi opravdu “padám na hubu“, jsem za něj ráda a neměnila bych
Kdybych si mohla vybrat u 1.ho dítěte zda holku nebo kluka, tak bych si vybrat nedokázala. Když jsem čekala druhé dítě, viděla jsem pozitiva v obou variantách, ale tak nějak jsem byla naladěná na druhého kluka-neuměla jsem si představit, že bych mohla mít tentokrát holčičku, i když myslím, že v hloubi duše jsem si přála právě ji, abych poznala, jaké to je-nemít kluka, ale holku. Bylo to nádherné ji porodit-bylo to to nejúžasnější překvapení v mém životě..Když jsem čekala 3.tí miminko, bylo to jako s 1., protože jsem doma měla holku i kluka-jako nerozhodný člověk bych si nevybrala, zda holku nebo kluka, takže ač jsme opět měli překvapení až do porodu, ten úžasný pocit překvapení se nekonal..přeci jen byly jen 2 možné varianty..Kdybych čekala 4.té miminko, asi poprvé bych si přála konkrétnější pohlaví. Přála bych si kluka, celkem se mi stýská po tom, jaké to je, vychovávat ho od malička, s holkama je to prostě jiné..Ale možná toto píšu teď proto, že nejsem připravená na čtvrté dítě a proto jsem tak vybíravá, protože kdybych už opravdu byla ve fázi touhy, bylo by mi to, počítám, fuk 😀
Ahoj, já chtěla první kluka,(jsem z 5ti sester a kluci u nás v rodině nějak chyběli) když jsem se na ultrazvuku dozvěděla že čekám holku ukápla mi slzička. Druhé mi bylo jedno, na holčičku už jsem byla zvyklá a mám nakonec toho svého vysněného kluka. Manžel chtěl první holku a pak mu to bylo jedno.
Já chtěla dvě holčičky. Ten druhý pokus jsem vydýchávala hodně těžko a hodně dlouho. Ale teď už si ani nedokážu představit, že by něco mělo být jinak, jsem spokojená 🙂 nebo jak by řekly afričanky, hrdá 🙂
Já si hrozně moc přála holčičku. Tušila jsem, že dítě bude mít mojí povahu (jako dítě jsem byla strašná ťunťa) a kluci to pak mívají v kolektivu dost těžké.
Dodneška se za to stydím, ale když jsem se probudila z narkozy, neptala jsem se, jestli mám zdravé miminko, ale jestli je to holka.
Vím, že bych si se synem rozumněla a uměla si s ním poradit, ale dcera je ťunťa úplně stejná, jako jsem bývala já a kluk by to měl opravdu strašně strašně těžké a já bych tím trpěla jako zvíře :-(.