Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
odstěhovali byste se do ciziny?
Dnes manžel přišel s tím, že se sousedi stěhují do Francie. Sousedka má tunisana a tři děti. Ještě jsem s ní nemluvila tak ani nevím co a jak, ale vím že byl dlouho i doma za prací protože tady neměl, tak si myslím jestli to není trochu kvůli tomu….
Jak jste na tom vy?
– dokázali by jste odejít z “rodné vlasti“
– opustit rodinu
– vrhnout se do “neznámého“
– věděli co a jak v té zemi, kde a jak zjistit potřebné???
a taková filosofická otázka kdyby jste tu možnost měli …jako zemi by jste si vybrali a proč??
Diskuze týdne 26/2013
Bami, Ty sis mě “otipla“? 😀 A trefila ses? 😀
Tak to je dobře. To mě těší! 🙂
A víš, co? Kdo se může pochlubit takovou historií jako máme my? Kdo má Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Josefa Suka? Kdo má Aloise Jiráska, Karla Čapka, J. A. Komenského? Kdo může říct, že jeho zemi reprezentovala taková osobnost jako je Emil Zátopek? A to bych mohla pokračovat přes Jana Kodeše, Jana Železného, Báru Špotákovou až po Jaromíra Jágra.
A to nemluvím o tom, jak krásná je naše země, naše hory, Krkonoše, Jizerky, Kamenický Šenov – Varhany (Pyšná princezna 🙂 ), Karlštejn, Pernštejn…. a tak dále a tak dále… prostě já jsem tady ráda… mně se tu líbí… 🙂
Jsme malá, ale krásná země :-).
padmé na nic jiného jsem tě netipovala 😀
matado také to tak vidím …. ono všude je něco bud lepší nebo horší….a v té cizině vidíme jen to lepší….
piškotko ty jazyky obdivuju mě to do vínku dáno nebylo, fakt je to pro mě neskutečná dřina a né taková ta přirozenost….a země máš krásné asi bych šla s tebou na chvilku a ty by jsi za mě mluvila a já si užívala krás..
Ahoj Bamisko, tak odpověď na Tvou otázku “odstěhovali byste se do ciziny?“ zní: Dobrovolně NE.
Mám tady hluboko zasazené kořeny, jsem Češka jako poleno, dobrovolně bych neodešla (nešla). Mám ráda náš jazyk, naši literaturu, českou filmovou tvorbu atd. atd.
No a samozřejmě tu mám celou svou rodinu + tatínka + sourozence a jejich rodiny a své přátele a bez nich si to vůbec neumím představit. Asi bych se ustýskala.
Matodato, to je fakt – to je problém nás Čechů, že nám pořád tak nějak podvědomě to naše přijde málo dobré.
Já už si zkusila bydlet v zahraničí a i když mě to tu štvalo čím dál víc, jsem stejně vlastenec a asi bych chtěla zůstat tady. Ale teoreticky bych to zvládla. Jazyky nejsou problém, teď jen vybrat tu zemi 🙂 Asi Norsko, Švédsko, kvůli takové té čistotě země i lidí…kvůli jazykům zas ale spíše Francie, Švýcarsko atd… ale všude dobře….doma nejlíp…. pocitově.
Není důležitá země, důležité je, kde máš své blízké….
Také si myslím, že co se týká délky mateřské, či rodičovské si u nás nemáme na co stěžovat. Myslím, že málokde to takhle funguje – obzvlášť, když bylo dřív ještě porodné. Co se týká zdravotnictví, tak to je situace obdobná.
A ještě jedna věc, co bych ráda zmínila. Všude, kde jsem byla mají rádi svoji zem, svoje produkty. Snaží se podporovat místní zemědělce a výrobce a dávají přednost nákupu, zejména potravin, z domácí produkce. Když je odbyt, podnikům se daří, je víc pracovních míst, ….
ctiradko díky za zprostředkování informací…hezky se to čte a zase máme důvod k zamyšlení…s tou mateřskou je do síla, z našeho pohledu určitě protože to tu prožíváme jinak a jsem za to vděčná, věřím že jí to nepřijde protože v tom žije….jsem ráda že jsem si malého mohla vynuchňat sama a nepřišla o ty krásné okamžiky
takže na cokoliv zajímavého si ještě vzpomeneš tak napiš…
matado to co popisuješ je moc hezký a krásný zážitek i vzpomínky….krásný zkušená…a překvapily mě ty země “za prací“ většinou vím o té Anglii či Německu…tvé jsou pro mě poutavější možností
zvláštní že tam nejedí houby…no a borůvky po kýblích uff moje vzpomínka na dědu sbíralo se do smaltovaného kýble a ták pomalu to přibývalo 😀
Bamisko, tak já byla ve Finsku 3 měsíce na farmě, pomáhala starat se o kravičky, trhala borůvky a brusinky v lese po kýblech, houby ale ne, ty tam nejedí, bydlela jsem ve srubu u jezera, viděla jsem Santu i polární záři, saunovala se. Pro ty, co milují přírodu je tam nádherně, i když většinou rovina s tisíci jezer.
6 měsíců jsem strávila i na Floridě v menším městečku. Tam jsem pracovala v restauraci, uklízela domácnosti, starala se o jednu starou paní – bylo toho víc. Koupala jsem se v moři, jela na obří horské dráze, jedla maso aligátora.
Nemůžu říct, kde bylo líp – mám to ráda u nás, domů jsem se vždy moc těšila.