Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jste ve výchově s partnerem zajedno?
Shodnete se s partnerem ve výchově svých dětí? Jste ve výchovných otázkách jednotní?
V čem se vás přístup liší?
Tak jsem dnes narazila opět na článek, který mě kdysi na tuhle otázku přivedl. V době, kdy jsem tuhle diskuzi zakládala, jsem si nemohla vzpomenout, kde jsem povídání na tohle téma četla.
Takže kdyby vás to zajímalo – Mýtus: „Máma a táta mají zastávat stejný názor“.
No, v zásadních věcech asi ano… Ale ve spoustě věcí jsem manžela nenápadně či nápadně dotlačila do svých představ. Nedávno jsem se musela smát, přišel z práce zničený, že kolega odmítá večer dětem číst, že jim nečte nikdy a koupil jim místo toho televizi do pokoje (děti staré jako naše – 3 a 5 let). Myslím, že před 10 lety by předčítání dětem za tak důležité nepovažoval 🙂
Jinak manžel je v některých věcech moc úzkostlivý – hygiena, mytí rukou – měl období, kdy syna přímo pronásledoval a přísně kontroloval, jestli si ruce myje opravdu správně, tak jak ho to táta naučil. Někdy má tendenci jednat s pětiletým synem jako s dospělým. Dceru kupodivu nijak nerozmazluje a má k dětem z 99% rovný přístup, což jsem ráda.
Lucie, napíšeš k tomu něco vice? Muž bude asi přísnější, že?
Petro, u nás se můj postoj k manželovým postojům změnil dost radikálně, když malá nastoupila do školy a já viděla, že najednou co je důležité pro mě (tudíž jsem i předpokládala, že i pro ostatní) není důležité ani pro manžela a ani pro dceru. Když jsem toto pochopila, vše se u nás změnilo – najednou jsem pochopila, že manžel výchovu nevidí špatně, ale pouze jinak a teď už v tom vidím převážně výhody. Ale je to tím, že jsme schopní si sednout a promluvit si o tom a hledat společná řešení – takže doufám, že díky tomu, že mám manžela takového jakého mám budou děti víc zemití, nebudou vše řešit a pitvat jak já, budou umět nad věcmi mávnout rukou… Je toho spoustu co já bych jim předat nedokázal,a protože mi to není vlastní. I třeba ta moje přehnaná zodpovědnost za všechny a za vše… A jak do vidíš ty? Kšanda
Lucie tvoje postřehy mě zajímají.Neznám vlastně nikoho z jiného státu a jejich výchovu a ráda je poznám.
U nás je to v zásadních otázkách zajedno,v těch řekněme méně zásadních dle modelu táta a máma,žena a muž 😀 maminka je přísnější,tatínek hrací.ale nedávno nám dcera říkala,že jsme nějak propojeni,protože když je někde pryč, chodí ji v současné době stejné sms..máš pití,kšiltovku atp. skoro ve stejném znění od nás obou, nebo máme často za sebou stejné otázky dle toho kdo přijde dříve domů 🙂
v čem už cítím oříšek je s příchodem dceřiny puberty a vším co je okolo toho,tak jakoby tatínek začal být ,,přísnější“ nebo jak to nazvat,asi cítí v kostech jistou ztrátu svého postavení v dceřiných očích? 😀 😀 😀 uvidíme jestli nakonec nebudu ta benevolentnější já..
Petro, ještě že máme ty WC 😀
Vsechny zdravim.
Rada bych zareagovala na pro nasi rodinu zajimave tema.
Manzel je Brit a dle meho nazoru jsou jejich nazory na vychovu deti dosti zastarale. Deti se minimalne koji, predskolni zarizeni jsou vetsinou predrazena a nekvalitni, deti se neprezouvaji, poradne se nestravuji, po obede neodpocivaji atd. S nasim odrazedlem jsme zpusobili na hristi opravdovou revoluci, neexistuji kazdy druhy rok nove (vetsi) kolo, lyze, brusle atd.
Timto jsem chtela predeslat, v jake kulture manzel vyrostl a i v dospelosti se pohyboval.
Zpocatku jsme se ne vzdy shodli ohledne stravovani syna, manzel tvrdil, ze krmim ’on demand‘ cili jak si syn piskne:-) Ja kontrovala, ze kdyz syna necpu sladkostmi, ale davam mu jablicko a nebo mrkvicku, ze to nevadi, naopak je to zdrave.
Manzel chtel syna hned od narozeni dat do jeho pokojicku, usmlouvala jsem nakonec jeden mesic.
V jeho rodine dostaly deti po prichodu dve susenky z krabice a pak mensi veceri. Vse se jedlo najednou. Pokud si syn hodinu po obede vzpomnel, ze ma jeste hlad, manzel mu rekl, ze se mel vic najist v dobe obeda a i jablicko a nebo jogurt mnou naservirovane vzdy vzbudilo emoce.
Jak uz popisovala jedna z diskuterek, manzel ne vzdy odhadne synovo rozpolozeni (napr. vecer pred odjezdem na dovolenou ci skolku v prirode) a bere synovo ’neusinani‘ jako zlobeni (je mu 6 let). Kdyz me syn opakovane vola, zakazuje mi k nemu chodit, protoze vola pry bezduvodne, jen aby ’zabil‘ cas a zabavil se, nez usne. Radeji jde k nemu on.
Uvidime, jak zvladneme nastrahy nastupu do skoly v zari. Kdo se bude se synem ucit a jestli budeme muset nastavit specialni rezim.
S manzelem se nehadame, ale pokud mezi nami zajiskri, tak bud je to kvuli mensi neshode ohledne syna a nebo po ceste autem ci parkovani v OC:-)
Krasne leto
Lucie Henton
Jak kdy a jak v čem. Ale rozhodně se “neobcházíme“. Když jeden něco řekne, udělá, zakáže,… ten druhý to respektuje. Pokud se mu to nelíbí, řekne to, ale ne před dětmi.
Občas se dětí snaží obejít nějaký zákaz tím, že jde za tím druhým. Naštěstí se oba vždy nejprve zeptáme “A co na ti na řekl/la ….“
Petro, s tchyní řeším jak co a jak kdy. Drtivou většinu jejích výchovných metod nekomentuji, ale jednou na to došlo, tak jsem jí řekla, ať jí to, co se mi zdálo dost blbé, neříká. Když to na truc zopakovala, tak jsem důrazněji požádala o totéž, ať jí to neříká, protože …… nejvíc mě ale dokáže dostat, když mi chce něco říct, co v jejích očích dělám špatně, a místo mně to říká dítěti… “máma dělá tohle a tohle a to nakonec dopadne tak a tak, viď Jindro“. Tak to mě dokáže maximálně vytočit. Ale neřešim to.
Petro, to moje vypěnění bylo 100% na nic, letos očekávám stejný průběh u všech zúčastněných 🙂