Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdo rozhoduje o utrácení kapesného?
Zasahujete dětem nějak do utrácení kapesného nebo peněz, které dostanou při různých příležitostech? Nebo to necháváte jen na nich?
Petra- je jí 9, chodí do třetí třídy, ale vypadá tak na 13 😮
dostávají kapesné každý týden to si utrácí za co chtějí
peníze k vánocům a narozeninám babiček také jen s tím rozdílem že si kupují za to spíš oblečení nebo něco většího…nevytahují to na sladkosti…..no a já dělám řidiče při nákupech a koušu se do jazyka při jejich výběru oblečení 😀 ale je to jejich věc….
Vašík si třeba loni viděl za brigádu a měl to utracené během chvilky ve Futuru 😀
Dcera pořád zuřivě šetří, jen asi dvakrát si něco kupovala. Podruhé jsem se snažila její nákup stopnout (je to tak dva týdny) a hned mi řekla, že je to přece její kapesné…no a já radši zmlkla, protože měla pravdu. Tak si koupila hru na počítač, kterou si stejně nemá kde pustit, protože musíme několik měsíců čekat, až se nám vrátí od známého opravený počítač a na rezervním (vypůjčeném) počítači ta hra nejde nainstalovat 🙂
ledoo, kolik jí je?
Dcera dostává každý týden malé kapesné, které si může utratit podle vlastního uvážení. Když dostane něco od prarodičů, tak to uloží do pokladničky a dlouze přemýšlí na co bude šetřit. Naposledy si tak s naším přispěním koupila kvalitní potápěčské brýle a šnorchl na dovolenou. Teď má v merku společenské šaty :-)Máme z ní radost. Blbiny UŽ nekupuje, dřív kupovala motýlky u vietnamců a porcelánové zvířata z kterých jsem opravdu neměla radost, ale teď dovezla ze školního vžýletu zvoneček a turistickou známku, takže se to myslím posouvá k lepšímu.
Já jim do toho nezasahují,oni když jsi chtějí něco koupit většinou se nás zeptají a nebo si nechají poradit.
Starší syn dostává do školy týdně malé kapesné, jak ho utratí, je zcela jeho věc. Nezajímá nás to. Víc ale nedostane, až další týden. Musím ale podotknout, že je spořivec, někdy až lehce lakota 🙂 Velmi rád si své penízky přepočítává. Peníze, co dostává k různým příležitostem, si dává do pokladničky a kupuje si za ně větší věci nebo na ně přispívá – např. na kolo, brusle a výstroj, lyže apod. Tak nějak je s tím srozuměn a chápe to. Teď si tak z “úspor“ třeba mladší syn přispěl na svou postel.
Aha? Když ještě nebyl velký?
Petro, já Ti nevím… mám pocit, že jako malý nedostával peníze…
Když už pak byl ve škole, tak si šetřil sám a za hlouposti nikdy neutrácel. Raději si počkal, naspořil a koupil si jednu věc (dražší).
Nepamatuji si, že bych mu něco zakázala koupit.
Petro, tím myslím věc, která po příchodu domů skončí někde položená a bez povšimnutí. Zrovně, mě nenapadá nějaký příklad. 🙂
Oba totiž mívají období, kdy si musí za každou cenu něco koupit. A je jedno co to bude. Spíš jim jde o ten pocit, že si něco můžou koupit sami.
Jinak v hračkárně za mnou chodí s tím, že jim mám poradit. Něco si vyberou a pak chtějí znát i můj názor. Občas jim pár korunek třeba dodám. 🙂
Padmé, a když ještě nebyl velký? 😉
nuninko, trochu provokativní otázka – jak se pozná opravdu hloupá věc? 😉
a ještě mě napadlo – Ptají se tě (musí?) předem, když si něco chtějí koupit?
U nás – kapesné patří holkám, takže nerozhoduju, co si za ně koupí. Když se mě zeptají, řeknu svůj názor. Když mají utrácivé období, tak občas nadhodím, že někdy je lepší chvíli šetřit a pak si koupit třeba něco hodnotnějšího, ale nijak to neřeším. Myslím si, že hospodařit se líp naučí právě tím, že občas koupí nějakou blbost, která se jim za chvíli rozpadne, takže sami zjistí, že to byly vyhozené peníze. Anička už to začíná chápat, takže se občas přijde poradit. I tak to ale někdy dopadne tak, že řeknu, že já bych si to nekoupila, protože myslím, že to dlouho nevydrží, ona pokýve hlavou a se slovy “no jo, ale když mě se to tak líbí“ si to nakonec koupí.
Jediné, co reguluju jsou sladkosti – aby se jima neládovaly těsně před obědem. Takže i když si je můžou koupit podle sebe, musí se zeptat, jestli se do nich můžou pustit. Ve školemáme dohodu, že se mlsá, až je snězená svačina.
Ahoj Petro, tak do toho mu nezasahuji, už je velký, takže mu dávám jak volnost, tak důvěru :-).
Přiznám se, že ano, ale jenom do té míry, že jim nedovolím utratit všechno za nějakou opravdu hloupou věc.
Ale u nás je to zatím tak, že syn jde k legu a dcera k LPS. 🙂
A taky se jim snažím vysvětlovat, že účelem není hned všechno utratit. Když si budou šetřit, můžou si pak třeba koupit i něco většího.
Jinak je nechávám na pokoji. jsou to jejich peníze. oni se musí naučit hospodařit. Já jim mohu tak akorát říct svůj názor nebo poradit, ale ne zakazovat. Je to jejich kapesné.
Takže když chtějí do hračkárny, zeptám se, jestli opravdu musí 🙂