Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Splnil se Vám váš dětský sen?
Pamatujete si na svůj dětský sen? O čem jste snily? A když se nad tím dnes zamyslíte, splnil se vám?
Diskuze týdne 25/2013
zatím se mi sen nesplnil 🙂 uvidíme jak to bude v budoucnu třeba se mé sny vyplní
Dětský sen se mi částečně splnil. Chtěla jsem být uklízečkou, čímž jsem šokovala učitelku ve škole. Všechny děti měly vznešené plány a já taková trapárna. Každopádně uklizečkou je každá žena-matka, takže částečně se mi sen splnil,i když dnes nechápu, proč mě to tehdy tak lákalo 😀
já si nevybavuju že bych si něco extra přála….
Já si vždycky přála krásnou svadbu, hlavně ty pohádkové šaty 🙂
Toho se už asi nedočkám.
Jinak jsem si rála prince z pohádky, který mě zachrání a budeme spolu. To se mi splnilo a k tomu máme 3 báječné děti.
Ano, od pěti let jsem snila o tom, že budu mít děti. A mám dvě zdravé a krásné děti, to je pro mě nejdůležitější. A od malička jsem chtěla být učitelka, jsem učitelka a baví mě to. Takže můj život se točí kolem dětí. Chtěla jsem bydlet v bytě, manžel mě přemluvil a opravili jsme dům, teď jsem ráda kvůli dětem. Zahrada je k nezaplacení. Chodím s nimi na fůru akcí, na hřiště, na návštěvy, ale když jsem utahaná z práce a můžu je prostě jen vypustit na zahradu, je to moc fajn. Můj celoživotní sen je být štíhlejší, párkrát se to podařilo, ale teď jsem zase trochu kulatější… No, nemůžu mít všechno 🙂
Nuninko, já chtěla do “paneláku“ kvůli té pohodě – nemuset se starat o nic jiného než o byt… Dodnes jsem přesvědčená, že je život v bytě z tohoto pohledu pohodlnější – a myslím, že dnes už stejně lidi “doma“ moc nejsou… Jestli je domeček lepší – teď když mám děti, tak bych neměnila – s mou fóbií z nemocí mě poměrně představa společných prostor děsí… A třeba až budeme mít tu zahrádku a já budu moci sedět s dětmi na terase…, tak to ocením ještě víc. U nás je právě ten problém, že jsme si domečku moc neužili – pořád na něm pracujeme a já mám momentálně období, kdy mě to fakt štve :-(.
Ježečku – z úplného okolí ne, ale bydlím cca 25 km od Jičína a moje obě děti se v Jičíně narodily :-). Kšanda
Kšando, ty jsi z okolí Jičína?? Tam je moc hezky! 😉 *
Suodal, jsem moc ráda, že nebyl katastroficky scénář.
Ježečku. 🙂
Ksando a není domeček lepší než panelák?
Tak mě teda moc ne – vždycky jsem chtěla bydlet v Jičíně v nějakém bytečku, mít manžela, který mě bude opečovávat, budu se s ním i v padesáti vodit za ručičku…, chtěla jsem jen jedno dítko…. Ale to neznamená, že bych nebyla šťastná – bydlím v domečku na vesnici (už si ani nedokážu představit, že bych bydlela jinde), děti mám dvě (chtěné a plánované), manžel mě teda neopečovává, ale to trošku doufám, že se změní až bude mít víc času… O profesi jsem nikdy nesnila… Kšanda
Suodal, já ti rozumím 🙂 Tenhle sen byl taky, ale v trochu pozdějším věku, právě tak až po těch 13 letech. Vím, že kolem těch 15i let, jsem měla takové krédo, že chlapa si můžu najít i v 50 letech a bude to ten pravý, ale dítě v padesáti mít už nebudu. Takže od puberty bylo pro mě přednější dítě, než partner. Divné, co? Ale měla jsem to tak. Když bylo období, že jsem neměla toho chlapa, tak jsem si říkala, že klidně ho jen “využiju, jako dárce“. Ale naštěstí osud a život byl ke mě milý a mám děti s tím, s kým žiji a s kým se máme navzájem rádi 🙂 *