Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je ve škol(c)e úplně jiné?
Stalo se vám někdy, že jste měli pocit, že učitelka ve škole neo školce mluví o úplně jiném dítěti, než jaké máte doma? Nebo se vaše děti doma i ve škole (školce) projevují úplně stejně?
vmem okoli to funguje snad u vsech det…
nase neni vyjimkou..ve skolve se zrovna 2xneprojevuje.
Jakmile vkroci do satny, uz je to nekdo jiny.
Komunikativni, s detmi se bavi a zve se k nim domu, ukazuje obrazky, komentuje.A doma řádí jako drak, má plno energie,
ale umí být i klidný. Taky mi pripada, ze jak pise daniela
padá nastolený řád po mš, taky vic zlobi, asi se potrebuje vyřádit.
Tak nejstarší je všeobecně víc plachá před cizími dospělými. Bylo to tak odjakživa a je doteď. Ale jinak žádný velký rozdíl nebyl.
U prostřední dcery je to úplně jinak. Doma je ukňouraná, brečí, nechce uklízet, umývat se, jíst… je hrozně vybíravá, jí málo a nic jí nechutná… Ve školece jí všechno (a to nemusí, už se jí i paní učitelka ptala, jestli chce a prý chtěla), sama ostatním pomáhá, uklízí i sama dobrovolně za ostatní.
Nekňourá vůbec, mluví potichu.
O školce přitom ale mluví hezky, i paní učitelky má ráda. Navíc máme učitelky fajn, s kterými se dá domluvit, takže jsem si jistá, že do jídla ji opravdu nenutí atp.
Tak si říkám, kde dělám doma chybu 🙂
danielo to je dost morbidní od té družinářky, nevím jak oni já to mám i “povinné“ chodit s dětma ven a upřímně i pro mě je to až na ten hic lepší, ta jejich hlučnost způsobená tím že jich je 25 se na zahradě rozprostře a je to klid na uši….předpokládám že i pro ní by to bylo klidnější než v místnosti….nedivím se že to pustíš ven.a zkusili jste to někdo nějak řešit s ní nebo “jinde“?
n
nestalo
Bami, tak u nás to takhle funguje doma, když se odněkud vrátím, nastolený řád jde napůl do háje. 🙂 (Berte to s rezervou, svůj řád máme, ale prostě to vedu trochu více volně než manžel.)
Ve škole je syn podobný jako doma, plno energie, stačí jen, aby ho něco bavilo a dělá to s obrovským nadšením, ale když se nudí, jsou škrtlý razítka. 🙂
Nepochopila jsem metodu jedné učitelky v družině – “Když budete zlobit, nepůjde se ven.“ Takže místo je nechat po škole vyřádit, nechá je uvnitř a to se pak to ródeo ještě vystupňuje. Ale to jsem odbočila. Asi jsem si už potřebovala postěžovat. 🙂
Ahoj Petro, tak to se mi zatím nestalo :-D.
Klouček byl ve školce “hodný“ (to jako “ťuňta“).
Na ZŠ si ho paní učitelka chválila neustále, že je “hodný“.
A teď – i když poslouchám, že “nevyužívá své dovednosti“, že se “nepřipravuje s dostatečnou pílí“, stále pokračujem v tom duchu, že je “bezproblémový a hodný“ :-).
tak o klukovi mluvila paní učitelka ale v dobrém a nevěřila jsem že mluví o mém…bylo to po přestěhování, kdy předcházející učitelka na něj jen nadávala….
a podle zkušenosti z práce musím připsat, že děti se většinou přítomností maminky hodí do naprosto jiného režimu a až kolikrát koukám co si “dovolí“ …. 😀
Dcera,když byla ve školkovém věku,tak se také projevovala jinak než doma.Ve školce patřila mezi ty hodné,šikovné atd a doma si to vybírala :-)ale ona se i jinak chovala třeba u babičky,kdy si např. věci poskládala a hned uklidila,hračky atd,jen jsme byli s tatínkem ve dveřích tak se proměnila v kňourající děcko co pak nešlo zastavit.Malý to má dost podobné,jen ve školce má více asi trému,protože doma je mudrlant,ale ve školce nepatří mezi ,,rebely“,spíše se drží dozadu.uvidíme jak bude pokračovat dál ve škole,protože když vrátím k dceři, tak obzvlášť teď v pubertě se chová stejně doma i ve škole.Ať žije nespoutané mládí s vlastním názorem 😀
Petro, tak to se mi stává dost často. 🙂
Petro, tak to je vtipný 🙂
Co tak slyším od kantorů, tak dcera se projevuje doma hodně podobně jako ve škole. Je hodná a veselá, ale když si postaví hlavu, nepohne s ní nikdo ani doma ani ve škole.
Taky mám doma a ve školce naprosto jiné dítě.
Nevím, čím to je, ale doma nezavře pusu, pořád vykládá o školce, o dětech, o učitelkách, ale ve školce je tichý, sedí v zadu, pozoruje, nemluví… Prostě pravý opak doma a ve školce. Až mě to mrzí, protože doma je to rošťák, který je ukecaný, zná všechny básničky, písničky a ve školce se tváří, že neumí ani fň. Ale třeba z toho vyroste. Po mě není, já se předváděla od malinka, přednášela, hrála divadlo… Jo, kdybych nenakynula, tak jsem dnes mohla být hvězda 😀 😀 *
Petro, tak já z pohledu uč. ve školce – je to velmi časté, že se rodiče pozastavují nad tím, že jejich děti nemají žádné “problémy“, ale bohužel i naopak.
Z pohledu matky – syn chodí do školky půl roku – a kdybych se s učitelkou neznala, tak bych nevěřila, že mluví o našem malém – vlastně se ve školce projevuje úplně opačně než doma… S dcerou jsem to měla podobné jak ty – na prvním rodičáku jsem se furt ptala, jestli nebrebtá, jestli paní uč. nemá potíže s tím, aby ji respektovala, jestli nestávkuje… Paní uč. na mě koukala jak, když jsem spadla z Marsu. No, ale na posledním rodičáku říkala, že se paní uč. na hudebku už párkrát stalo, že dcera odmítla něco zpívat a že už se to stalo jednou i jí a že z toho byla teda dost v šoku (byla jsem tam s kamarádkou a ta to komentovala slovy – že já jsem v šoku, že to přišlo až teď ):-). No, nicméně jak povídáš – už taky trošku vyrostla, “dospěla“ (i když dnes ráno to tak teda nevypadalo), takže paní uč. stačilo jednou ukázat drápky a víckrát se to neopakovalo. Já ji doma zpracovala, aby netrápila paní uč. na hudebku (na hudebku mají jinou učitelku)… To jsem odbočila. Taky přinesla poznámku – “jsem nepořádná“ – což je pravda, takže bych řekla, že se ve škole zabydlela a že po roce se chová stejně ve škole jako doma – což si nejsem jistá, jestli uč. úplně ocení :-). Kšanda
Já jsem něco takového zažila na svém prvním rodičáku ve svojí třídě – sedla si ke mně maminka, představila se a jedním dechem dodala něco ve smyslu “tak spusťte“ a znělo to docela rezignovaně (což mi teda došlo až dodatečně). Tak jsem spustila a chválila, protože její syn byl chytrý a pohodový kluk. Maminka znejistěla a zopakovala mi jméno 🙂 ubezpečila jsem ji, že mluvím opravdu o jejím synovi 🙂 Pak říkala, že má tři děti a poslední dobou všichni doma dost zlobí, tak čekala, že bude poslouchat spíš stížnosti. Byla jsem ráda, že ten šok, co jsem jí tak trochu způsobila, byl v tom pozitivním slova smyslu.
No a s našima holkama jsem měla trochu překvápko u Aničky, když jsem měla v první třídě obavu, jestli není moc ukecaná a nesnaží se děti komandovat. Tak to zase byla překvapená uč 🙂 Při posledním rodičáku jsme ale na tehdy zakřiknutou Aničku vzpomínaly, protože teď už je sama sebou i ve škole (naštěstí z toho komandování už zatím trošku vyrostla).