Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Známkování školních výchov
Jaké máte zkušenosti ze známkami z “výchov“ (tělocvik, výtvarka, hudebka)? Co si o tom myslíte?
Ježečku, já to nepřesouvala proto, že by mi to v té původní diskuzi nějak vadilo, ale proto, že mi to přišlo zajímavý a byla by škoda, aby to tam časem zapadlo. Ona tu už podobná debata byla a anení to tak dávno, tuším, že tenkrát to bylo zase pod nějakým článkem, takže to zpětně nedohledám. Už tehdy jsem přemýšlela, že by bylo fajn mít to jako diskuzi, ale než jsem se rozhoupala k akci, tak se přešlo na jiné téma.
No a k věci…
Já jsem pro změnu trpěla stresem kvůli známkám z hudebky (to už na prvním stupni, kdy jsme museli zpívat každý sám podle drnkání na housle, což bez hudebního sluchu fakt nešlo) a z tělocviku (to zas byly na druhém stupni ambiciózní tělocvikářky, které pořád počítaly body na odznak zdatnosti a nějaké průměry a tabulky). Tenkrát jsem kvůli tomu jako poctivka chodila do sportovek a na závody, protože jedině tak se dala ta známka nějak zlepšit, když na to člověk prostě neměl (jakože se prokazovala aspoň snaha). Teď mi to teda přijde naprosto absurdní a směšný.
Když nad tím ale teď s odstupem času přemýšlím, tka mi to přijde podobný, jako ostatní předměty, hlavně teda čeština, matika a cizí jazyky, jak naťukla bamiska. Tam je to přece taky do značné míry o tom, jaké předpoklady pro tyhle předměty člověk má. Proč teda zohledňovat talent u výtvarky nebo tělocviku a nezohlednit ho u matiky a angličtiny? Prostě se zase dostávám k tomu, jestli není náhodou celé známkování “omyl“. Prostě k čemu jsou ty známky vlastně dobré?
Teda ne že bych v těch předmětech neviděla žádný rozdíl, uznávám, že každé má trošku jinou váhu. Třeba u matiky a jazyků je jasný rozdíl v tom, že tam jedna látka navazuje na druhou, v každém ročníku se nějak využívají poznatky z toho předchozího, což u těch výchov zas tak nevidím. Takže by se mi třeba líbilo, kdyby se výchovy hodnotily jen “pracoval“/“nepracoval“ (podobně jako kroužky) a u těch předmětů, kde je potřeba stavět na předchozích znalostech by bylo hodnocení “prospěl“/“neprospěl“, nebo nějak líp pojmenované. Přičemž prospěl by znamenalo, že zvládl látku natolik, že s tím zvládne v dalším ročníku pracovat. Jestli byl excelentní, nebo to zvládl jen tak tak bych řekla, že je pro účel dalšího vzdělávání v tom oboru asi celkem jedno.
… to jsem se rozepsala, snad to bude trochu srozumitelný… 😀
Pro jistotu douška – chápu, že přejít na něco takového nejde mávnutím proutku a že to těžko může změnit jednotlivec jiným přístupem.
No, taky bych zařadila výchovy do “jiné“ kategorie, taky mi neustále už na ZŠ kazila dvojka z VV vysvědčení…
Na výšce mi profesor kresby doporučil chodit následně na malbu nejlépe bez brýlí a po štamprli, aby se mi aspoň slily barvy 😀 A díky trojce z klasáku právě z kresby jsem neměla červený diplom 😉 No, teď už se tomu fakt jen směju.
Čili mé hodnocení žáků z této zkušenosti hodně pramení. Jedničku za každý výkres/práci/písničku/pohybovou aktivitu má každý, kdo pracuje a snaží se. Je mi naprosto jedno, jestli je sluníčko modré, pes má šišatou hlavu nebo je větší než policajt, nebo jestli zpívá falešně a stovku uběhne za 20 sekund… Dvojku má ten, kdo to viditelně a prokazatelně fláká, protože se mu pracovat prostě nechce. A pětku má ten, kdo nenosí opakovaně pomůcky, nemá ani snahu např. vystříhnout, nalepit, cokoliv jakkoliv nakreslit, naučit se aspoň text písničky apod.
Co vy na to? 😉 Jsem moc přísná? 😉 Jé, já už se vlastně na ty moje koťata do práce i těším 🙂
já jsem se nad tím nikdy nepozastavovala kluci to měli vždy dobré…..ale líbí se mi přirovnání Peťky o zkaženém vysvědčení…no mám ho kazí jen ta matematika a čeština 😀
Peti, vzhledem k tomu, že moje starší dostává už druhý rok od stejné učitelky pravidelně dvojku (a to někdy hrozí i trojka) z TV, tak mám na známkování výchov poněkud rozpačitý názor.
Aby někdo měl “zkažené“ vysvědčení jen z toho důvodu, že zpívá falešně nebo nenamaluje hrušku, tak to se mi vážně nelíbí.
taky mi to prijde jako esmysl znamkovat vychovy.
Komu neni shury dano ma smulu.
Treba ja, byla jsem odjakziva kopyto na telak.
Na zakladce jsem mela same jednicky krom TV:(
A kdyz se bralo na gympl, nastesti zamhourili
obe oci a prijali me bez zkousek, sice brali jen
sami jednickare, ale tohle byla vyjimka. Rozumny lidi:)
Peti, já tušila, že jsem se rozkecala moc 😉
Kšando, já si právě myslím, že notyjsou “huchému“ na prd. Nic mu neříkají a naučit se, že tohle c a tohle fis je možné, ale dotyčnému to nic neřekne a hlavně on to nepozná, když mu to někdo zahraje, nebo vyzpívá. Jasně, naučit se základní toninu, jaké ty noty jsou, ale od toho dalšího by měly být už lidušky. U nás to teda probíhalo tak, že jsme museli znát noty, pak životopis skladatelů + díla, pak se poslouchala klasika a někdy vyšel čas na to, že jsme si zazpívali. Což mě teda příjde neuspokojivé na to, aby dítě získalo zájem o hudbu. Ale to je taky diskutabilní – je důležité, aby děti zpívaly doma s rodiči, s radiem apod.
Tělocvik, to byla moje tragedie. Ten já jsem nenáviděla… To bylo pořád jen běh (všechny možžné tratě), hod granátem, skok do dálky a na známky. Když jsem nastoupila na střední školu, už po revoluci, tak to bylo jiné. Hráli jsme samé pohybové hry, volejbal (ten jsem pak hrála i závodně), basketbal, hokej na sucho (vypadlo mi, jak se tomu říká), dostali jsme švihadla a skákali školku, jak v dětství a to nás bavilo. Ale můžu říct, že ten vztah ke sportu mám zakodovaný ze zš, jako “ne-e, u toho budu funět, když mě někdo uslyší, bude mi říkat, jak jsem rudá a jak směšně vypadám, když to dělám…“
Jinaknemmůžu říct, že bych byla líná, jsem vlastně stále v pohybu, když sedím, tak jedině na balonu a skáču 🙂
A výtvarka, no, však už jste poznali, jak mám obě ruce pravé a brzy uvidíte… 😉
Já si taky myslím, že by to mělo být známkováno spíše subjektivně – snaha dítka, zájem… A ne jen podle toho za kolik uběhneš a tvůj obrázek není, jak od Mánese. *
Zcela otevřeně přiznávám, že si myslím, že je to nesmysl – známkovat předměty jako jsou hudební výchova, tělesná výchova nebo výtvarná výchova.
Nesouhlasím s tím, aby mé dítě bylo “známkováno“, ale není mi to nic platné…. bohužel…
Učitel by měl dítě inspirovat, nadchnout, zaujmout, vést, učit, zaměstnat …. ale ono je to v tom reálu ve škole “oupelně jináč“…
Jinak když se tady můžu více rozepsat, tak jsem chtěla jít původně na uměleckou průmyslovku, ale vzhledem k tomu, že mě paní učitelka VV úplně otrávila a taky mi totálně srazila sebevědomí (dodnes si myslím, že neumím kreslit) – zrovna nedávno jsem se o tom s mamkou bavila a ona mi pak přinesla ukázat moje obrázky, které jsem kreslila cca ve 13 letech – vzpomněla jsem si na ně a fakt jsem sama sebe překvapila – dnes už bych to asi nenamalovala… Paní uč. mě učili malovat stylem, že mi vytrhla štětec z ruky a celé mi to přemalovala… – protože jsem to měla vidět jako ona, což jsem neviděla a popravdě ani nechtěla… Kšanda
Ježečku, to je hezká otázka – to by mě zajímalo taky. Na vysvědčení jsem měla na základce dvojku “jen“ z VV a TV (a to ještě z VV dle mě neoprávněně). Na střední škole jsem to tak už nebrala – mám SPgŠ a tam jsem měla z TV trojku a to ještě díky teorii(jinak bych mi asi 4 nestačila) – ale tam už to člověk chápe – je to speciální škola, dělají se tam talentovky, tak tam je to na místě. Zvláštní je, že na VŠ jsem měla z tělocviku jedničku:-). To jsem trošku odbočila. Ale teď to “řeším“ s dcerou – zatím teda žádné špatné známky nenosí (je v 1. třídě), ale nemá vůbec hudební sluch, což jde ruku v ruce i s tím, že ji HV vůbec nebaví… Tak uvidíme jak se to bude vyvíjet – třeba už se v tomto školství taky trošku zlepšilo. Jinak bych tedy řekla, že na naučení not… mít hudební sluch nepotřebuješ – naopak – když už známkovat, tak právě z teorie, dějin… a za snahu… Neb kde není dáno… Kšanda
Přesunuto z diskuze Co vás zajímá o životě v zahraničí?
Téma jsem tak trochu ukradla Ježečkovi z diskuze Co vás zajímá o životě v zahraničí? – protože mi to přijde jako zajímavý námět na diskuzi a tam by to zase odvádělo pozornost od toho původního tématu 😉