Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Známkování školních výchov
Jaké máte zkušenosti ze známkami z “výchov“ (tělocvik, výtvarka, hudebka)? Co si o tom myslíte?
Peti, jasné, neměl by být ve stresu nikdo, ale to asi obě víme, že je nedosažitelné.
Určitě máš pravdu, že naučené fakta jsou k ničemu, ale pořád si myslím, že aspoň něco naučit jde.
No je to složité.
Pavlínko, ohledně stresu z výchov souhlasím, ale zároveň si myslím, že by neměly být děti ve stresu ani z ostatních předmětů 😉
K tomu učení zpaměti – myslím, že i v takových předmětech jako zeměpis, dějepis, biologie, to naučení zpaměti nestačí – rozhodně ne k tomu, aby si z toho ten dotyčný udělal nějaký obrázek, dokázal dát ta fakta do souvislostí. druhá věc je ta, že školy to po dětech vlastně ani nechtějí a spokojí se s tím, že jim odhrkají bezchybně ta data – aspoň tak to bylo ve škole za nás, teď se jen dohaduju, že se toho zase tak moc nezměnilo, ale zkušenost nemám. Pokud to v těchto předmětech teď už je víc o souvislostech než o letopočtech, názvech hlavních měst atd., tak super. Znamená to ale právě to, že i na ten zeměpis nebo dějepis je potřeba jakýsi talent.
Třeba když vezmu zeměpis – bez prostorové představivosti a schopnosti orientovat se v prostoru to musí být taky utrpení.
Aleno, tak takhle mě nikdy nenapadlo se na to podívat, ale je to pravda. Někdo holt bojuje s matikou nebo češtinou, někdo se štětcem. A každý tu překážku překonává jinde.
Ale i tak si myslím, že ty výchovy by dítě spíš měly tak nějak rozvíjet a bavit na dosažitelné úrovni. Asi bych úplně nesrovnávala zeměpis a hudebku. Když to přeženu, tak zeměpis by mělo být možné se “navrčet“ nazpamět, ovšem cit pro barvu nebo hudební sluch se prostě nikdo nenavrčí.
Úplně jsem si vybavila, jak jsem byla z výtvarky vždycky ve stresu, ale v hudebce jsem klidně ostatní zachraňovala, protože jsem bez problémů zazpívala klidně sólo u tabule, když nikdo nechtěl jít “na známku“, pro mě to byly jedničky zadarmo. (Což teď bych teda jen tak před lidi nevylezla :D, ale to už odbočuju.)
Prostě si myslím, že je zbytečné, aby z výchov byly děti ve stresu.
Já donedávna na to měla názor jako většina-že známkovat výchovy podle toho jestli má hudební nadání,nebo je šikovný na sport,nebo pěkně maluje je špatné-sama jsem bojovala s tělocvikem i výtvarkou,ale bavila jsem se o tom se známou a ta mi na to řekla,že přece jsou lidé co jsou leví na matiku,že ji nechápou,nebo nejsou schopni se naučit jazyk a to je fér známkovat špatně,když na to nemá “buňky“ ?Takže dnes už beru že tohle patří k všeobecnému vzdělání a myslím že by se u výchov měla hodnotit především snaha a zájem,ne jen výsledek,ale pokud se známkuje vše tak i tohle.
Mimochodem dceři zkazila samé jedničky na vysvědčení dvojka ze zeměpisu i přesto že průměr známek měla 1,5 ,ale prostě ji učitelka neodpustila že ji upozornila na chybně opravenou písemku
Kšando, jenom trošku jo? 😀
S těma, co se špatně učí, nevím, tam fakt těžko posoudit, do jaké míry je to už rezignace na to, že by to mohlo být jinak, a do jaké míry je jim to fuk už nějak z podstaty věci.
Stejně tak s tím těšením na výchovy – já si dovedu úplně stejně představit, že se někdo těší na matiku (jak si bude lámat hlavu nad nějakou logickou úlohou, jak přijde na nějaké pravidlo apod.), nebo na češtinu (jak si odpočine u čtení, jak napíše zajímavý příběh, jak prozkoumá další taje češtiny), nebo na angličtinu (jak se dozví něco zajímavého o jiné zemi, jak porozumí nějakému videu, jak dokáže něco říct tou cizí řečí), nebo i na jakýkoli další předmět. Prostě v každém předmětu se najde něco, u čeho se dá “odpočívat“ nebo co může být dobrá výzva, v každém předmětu je důležité něco jiné, každý má něco jiného, co je pro něj zajímavé – stejně jako pro někoho je super zábava zpívat nebo malovat, pro jiného to je třeba řešení slovních úloh. Vím, že to tímto dost idealizuju, šlo mi spíš o to odlišení výchov od ostatních předmětů – v tom těšení bych to prostě neviděla. Ale fakt nevím, jak to odlišit nějak smysluplně (třeba je blbost snažit se to odlišovat?).
A tím kontrastem mezi známkama v tělocviku a ostatních předmětech jsi mi připomněla, jak jednou před pololetím tělocvikářka oznámila, že máme já a ještě další dvě holky (všechny jedničkářky) zůstat po zvonění v tělocvičně. Když všichni odešli, tak nám oznámila, že nám všem třem chtěla dát trojku z těláku, ale když uviděla ty známky ve výkazu, tak nám dá teda dvojky, aby nám nekazila vysvědčení (takže jsme měly každá jen tu jednu dvojku, zpětně to oceňuju, protože jsme tak nepřišly o vyznamenání a na konci gymplu o odměnu). Ale pravidlem to nebude, znám i spoustu šikovných dětí, co vynikají jak v učení, tak ve sportu.
Ten anonym jsem já.Z nějakého záhadného důvodu se mi to během odeslání i odhlásilo.
Pavlinkav, naprosto ideální. 🙂
Petro, hudebku jsem nesnášela .
Mě jedno vyhodila učitelka z gimnastik, protože jsem jednou chyběla. 🙁
Na zakladce se mi líbí to,jak píše Pavlínkav. Dál asi neposoudim protože mám uměleckou školu. 🙂
Ježečku, to že jsou noty někomu kdo nemá hudební sluch “k ničemu“ je jedna věc, ale podle mě to patří k všeobecnému vzdělání… Petro, vlastně máš i trošku pravdu – pamatuju si, že většinou v tělocviku byli zdatní ti, kteří neměli nijak extra dobré známky z jiných předmětů, takže jim to dávalo pocit, že jsou aspoň v něčem dobří – v tomto je to úplně super. Mě teda napadla s tou tvojí připomínkou, jestli dětem, které nebyly obdařeni takovou schopností se učit (myslím tím získávat znalosti) a dostávají špatné známky z těch teoretických předmětů, jestli jim to vadí. Podle kamarádů ze základky, které měli 4…, tak ty se známkami netrápili – teda aspoň se tak tvářili. Jinak si myslím, že by měly být výchovy spíše odpočinkové předměty, takové předměty na které se dítě těší, že si odpočine, vyrobí něco pro radost, protáhne se… psychicky si odpočine (mluvím tedy o ZŠ) – v tom já vidím ten rozdíl. Kšanda
tělocvik mi nikdy nešel 😀 atletka ani gymnastka se ze mě nestala :-D, osobně bych asi tyhle předměty neznámkovala, no, jinak moje děti z nich mají jedničky,zatím…..uvidíme jak dále, dcera je antitalent sportovní po mě, takže bude mít z TV asi taky později dvojky:-D
Pavlínko, to tvoje hodnocení mi v rámci současně nastaveného systému, kdy se známkovat prostě musí, přijde ideální 😉