Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Známkování školních výchov
Jaké máte zkušenosti ze známkami z “výchov“ (tělocvik, výtvarka, hudebka)? Co si o tom myslíte?
Já bych neznámkovala vůbec nic, natož pak školní výchovy 🙂
Na druhou stranu chápu, že některé děti nad sebou potřebují “bič“, jinak udělají ze třídy během jedné hodiny výtvarky nebo hudebky kůlničku na dříví…
Ptala jsem se své dcery jak by to viděla ona.jelikož je sportovní nadšenec a jde jí i hudebka a výtvarka,tak zakroutila hlavou 🙂 já mám z těchto výchov, mimo hudebky, trauma od dob základní školy.Malovat mi nikdy moc nešlo a když jsem chodila do kroužku,abych se něco naučila,p. uč. mi řekla,že zabírám místo jiným dětem a vysvědčení mi kazila známka z výtvarné výchovy.Byla jsem schopná se naučit díla nějakých malířů i s jejich životopisem,ale namalovat strom pro mě byla fuška :-(to samé z tělocviku.Běhat mě nebavilo,1500 pro mě bylo utrpení a velmi často jsem v období puberty prostě stávkovala.Při míčových hrách jsem bývala poslední koho si kapitáni vybírali do družstva,ale prostě jsme museli 🙁 Na střední škole už jsem hrávaly volejbal a tak podobně a přešlo mě to,hlavně pro to asi,že nás učitel nenutil do toho k čemu jsme třeba měly nechuť.a i pro něj bylo asi lepší nám odpískat ten volejbal nebo basket a holky co chtěly,tak si třeba zaběhaly.takže jsem proti známkování výchov 😀
Už to tu bylo zmíněno, pamatuji si pouze jedničky a dvojky z těchto výchov 🙂
Jinak mě známkování jako takové nevadí, ona hudebka třeba není jen o zpěvu, ale pamatuji si šrocení hudebních skladatelů, takže ty známky byly pouze z testů, zpěv se nijak nehodnotil, spíš šlo paní učitelce o slova písniček, co nás učila 🙂
Ve výtvarce to samé, i když tu bych spíš už považovala za talentový předmět, bud to někomu jde nebo ne 🙂
A tělocvik, no základy tělocviku by měl zvládat každý jedinec ne?? Kotoul, šplh, dřep, přeskok přes kozu, běh aj. tohle se známkuje, teda aspoň u nás na škole……….vím, že jsou jednici, kteří k tomuhle neinkliminují, ale takový menší základ by měl zvládnout každý……….neříkám běh na čas, kolektivní hry, míčové, kladina, kruhy 😀 i když já si pamatuji, že nás na kruzích a kladině známkovali………na kruzích jsem si myslela, že se oběsím, na kladině nabiji frndu………ale zvládla jsem to, byla jsem hodně pohybově nadaná, hlavně atletika byla moje 😀
jana231
ja naprosto souhlasim s pavlinkouv…
cit pro barvy a sport se moc naucit neda…
brala bych te za ucitelku telocviku vsema deseti…
Dospela jsem k zaveru, ze i telocvik, ktery mi
nikdy nesel se da naucit. Vyjimkou je gymnastika-tam byl problem- na kruzich, hrazde apod.jsem se rozklepala,
ten strach me ovladl a nebyla jsem schopna nceho. A tohle je to co se naucit mocneda. Nebylo ani kde.Ale kdyz zrovna nebyla gymnastika,moc jsem se na tv tesila, asi to vyzni divne, ale ja jsem ho brala jako odpocinkovy pohodovy predmet.
Padmé podobného fanatika na tělocvik jsem měla na učňáku,taky čekal vrcholové výsledky a když nebyly tak byl vzteklý,kdo byl poslední např. v běhu tak za trest dostal další běh nebo kliky atd.-znechutil tím tělocvik všem.Navíc jsme měli tělocvik spojený s klukama,takže výkonem jsme se jim měli rovnat
Pavlinkav zeměpis se sice můžeš z části naučit nazpaměť,ale na jedničku to není když to v praxi nepoužiješ protože se neorientuješ v mapě-takže když to srovnám třeba s hudebkou,tak noty se taky našprtáš,ale čistě nezazpíváš.
Ale jinak moje dcera zeměpis umí,ale není to jen o mapě,ale musí hledat třeba na netu doplňující informace,naposledy měli seznam měst a seznam typických věcí a museli je spojit k sobě,ale ne všechny jsme věděli a museli jsem si pomoci internetem.Ale to vysvědčení ji prostě jedinou dvojkou zkazila schválně,protože si prostě dovolila upozornit ji na vlastní chybu,takže se pak přiklonila k té horší známce.
A myslím že ve stresu by děti neměli být z ničeho
Petro, mně se moc líbí postoj Pavlinky… Naše malá podobnou paní učitelku (ta si dokonce rozšířila běžnou klasifikaci o půl stupně ;-), takže mají 1*, 1, 1- )Opravdu je to o vrozené vloze a ta se naučit nedá. Třeba já jsem byla vždycky kopyto na tělocvik, ale totální, při přeskoku přes kozu na šířku jsem ji nějak zvládla, ale jak byla na délku, tak jsem na ní pokaždé zůstala viset, v běhu to samé – furt na chvostě, výmyk jsem nedala ani s dopomocí (a to nebylo o těžkém zadku a mojí váze, tehdy jsem byla poměrně hubená)…prostě antitalent na cokoliv spojeného s pohybem, jen chůze by mi šla, to chodívám jak tryskomyš a sama zjišťuju, že už ani pomalu chodit neumím:-). Ale zase jsem měla štěstí na fajn tělocvikářku, která mi nechtěla kazit výzo, takže mě vždycky nějak “ochránila“ 😉
Takže, určitě by bylo podle mě spravedlivější u výchov hodnocení prospěl/prospěla… jak jsi, tuším, psala ty.
Ahoj Petro, dost dobré téma.
Je vcelku zajímavé, že mě to dřív nikdy nenapadlo. Mám na mysli – když jsem byla malá a chodila do školy. Chodila jsem odmala na rytmiku, pak do sportovní třídy, hrála jsem 8 let na klavír, zpívala ve sboru…. Tenkrát mě vůbec nenapadlo (a zřejmě jsem nad tím ani nepřemýšlela), že to tak mám já a ostatní to tak mít nemusí.
Prostě stručně – já měla jedničky a nemusela jsem nic řešit.
Můj syn měl na ZŠ báječnou paní učitelku, byla rozumná a soudná, takže děti známkovala asi tak jako to má Pavlínka – jedničku téměř všem a dvojku pouze tomu, kdo na to kašle, trvale nenosí pomůcky, zlobí o hodinách, nespolupracuje a nechce nic dělat.
Teď je to jiné a vidím to na něm (na synovi). Na gymplu mají různé učitele a každý má na ty děti jiné požadavky.
Na tělák mají bývalého desetibojaře (sportovce až za hrob) a ten jim tak dává do trika, že mi dítě sotva leze, když přijde z těláku. Měří jim všechno – jak daleko hodí, kolik skočí do dálky, čas v běhu atd. atd. Hodnotí všechny sporty známkama – lyže, hokej, bruslení, plavání, volejbal, basketbal atd. atd.
Mně osobně to připadá přitažené za vlasy a teprve teď vidím, že se mi to tak nějak nelíbí… a že s tím asi nesouhlasím…
Syn bude mít na vysvědčení dvojku a už jsem mu řekla (rovnou), ať to hodí za hlavu a vůůůůbec to neřeší.
Petro, hodně zajímavé téma.
U nás to bylo tak, že kdo uměl, šlo mu to, měl 1, komu to nešlo, měl 2, trojku měl ten, kdo na to prostě kašlal a dával to najevo např. tím, že nespolupracoval. Ale to se za celou dobu, co pamatuju, stalo fakt párkrát.
Já jsem měla od asi třetí nebo čtvrté třídy dvojku z hudebky kvůli zpěvu a mělo to tu nevýhodu, že když jsem pak např. měla nějaký předmět mezi, dostala jsem už spíš i tu druhou dvojku.
Takže jsem měla ty dvojky skoro vždycky dvě. A myslím, že nebýt té hudebky, tak bych tu další neměla, protože jsem byla šprtka 🙂 a měla jsem průměr v tom druhém “dvojkovém“ předmětu třeba 1,5.
Tehdy mě to štvalo, protože jsem se mohla přetrhnout, ale těžko jsem s tím mohla něco udělat. Teď to chápu, je to i zase signál při přesunu na další školu, prostě informace.
A s tím biflováním – neměla jsem s tím problém, ale většina učitelů právě pracovala i v souvislostech, takových, co nás nechali něco jen odemlít a konec, bylo minimum. Asi jsem měla fakt štěstí.
Obecně si myslím, že to není ani dobou ani systémem, je to především na konkrétním učiteli.