Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Můžu spát u vás?
Tak nejprve bych chtěla vidět váš údiv nad touto otázkou. 🙂
Nebojte, Vaše postele jsou v bezpečí. 🙂 Tohle je totiž otázka mých děti.
A ta má pro vás zní takto: Jak a kde spí Vaše děti?
– můžou spát s vámi nebo jste proti?
take si myslim,co nuninka..ja uz sice nemam miminko 😀 (ikdyz obcas tri)
,ale probudim se i ted hned..zvlaste pri nemoci vsech ditek.A kdyz byli malinky,tak funguje jakysi instinkt,nebo co to je.. 😀
Matildo, já si myslím, že normální matka se vzbudí. mě se ani u jednoho nestalo, že by třeba sklouzlo pod deku nebo že bych se nevzbudila, když sebou mele.
Spíš si myslím, že vnímám i to jak dýchá a když je nemocný, jsem rozhodně klidnější, když ho mám vedle sebe.
Když jsem dala na rady nechej vyřvat, nechoď tam….. Tak jsem to udělala 2x a nikdy více. Dcera se mi z toho řvaní pozvracela a syn se z toho řvaní začal dusit. A vím, že tohle už nikdy neudělám.
Krom toho, že mi pak trvalo hodinu, než jsem je uklidnila.
můžou ale… jen občas 😉
U nás je to takto:
Dcera spávala u nás. Dokázala si z postýlky přelézt. Syn, byl taky většinou u nás.
Jim vadila ta postýlka, protože přechod do velké postele byl v pohodě. Když se v noci někdo z nich vzbudit, šel k nám. A to jsme už teda řekli dost. A místo toho máme zavedeno víkendové spaní, kdy jeden spí se mnou v ložnici a tatínek místo něho v pokoji a druhý den se vystřídají.
Malý teda spí vedle mě. A musím přiznat, že si to teď užívám. Je super, když se přitulí 🙂 a hlavně ho musím držet za ruku. když byl maličký, musela jsem mu držet hlavičku, jinak neusnul.
A co říkáte na tohle?
http://www.novinky.cz/zena/deti/302649-spani-v-posteli-rodicu-zvysuje-riziko-syndromu-nahleho-umrti-kojence.html
u nás spala dcera (6 let) zrovna dneska 🙂
Zhruba od půl roka do roka spala s námi pořád, protože se neustále budila a s námi byla klidnější – to se budila jen 5x za noc.
V roce jsem ji vyšupajdila do postýlky, ale do 5 let spala s námi v ložnici. Před rokem jsme se přestěhovali a má svůj pokojík. Spí tam, ale někdy v noci příjde.
V sobotu jí jedeme pro pejska a má slíbeno, že až bude pejsek větší a bude mít návyky, tak s ní může spát v pokoji, tak to by snad mohla přestat chodit úplně.
Všechny děti můžou spát u nás, vždy mohly, byl čas, kdy spaly jen u nás, ale žádné z nich u nás už nespí.Nejdéle k nám docházel prvorozený,přestal v necelých 6ti letech, mnohdy jsem si ani nevšimla, že pišel, vždy spal velice klidně a spokojeně a já si to užívala, v noci to byl můj andílek, i když přes den zlobil. Prostřední u nás nespala prakticky vůbec, vždy byla spokojenější a klidnější u sebe a vždy mě tak donutila vstát a přenést ji na její místo (v dobách, kdy jsem si ji automaticky brala k nám do postele) a nejmladší přestala okolo druhého roku, nanejvíš v noci putuje do postele k sestřičce.
Docela mi to i chybí…no a i když jsem říkala, že bych nikdy nespala se zvířetem, tak jsme si nejprve pořídili kočku a dobrý, lezla nanejvíš dětem, k nám jsem to ani nedovolila a pak se k nám přidal takový vtíravý a přítulný kocourek no a mimo jiné chodí i k nám do postele, už to neřeším..prostě naše postel je otevřna..
Takže odpověď je, že ano, u nás může spát kdo chce 🙂
Ahoj Nuninko 🙂 ja uz zacla chystat periny,ze priletis 😀 😀
Snad mi “nedate sodu“ 😀 Mala spi uz dlouho semnou v loznici,nejen proto,ze mam vice jak manzelskou postel 😀 a vedle me je misto..Od jiste doby a zazitku,to bylo potreba..a me to ani za mak nevadi..Pokojicek svuj ma..i svoji postel.. 🙂
Dokonce bejvala doba,kdy jsme si toho naseho pocitu bezpeci,uzivali vsichni ctyri-syn su rozdelal na zemy v loznici molitan.postel a my holky jsme lehly na moji obr postel..A aspon tak jsme usnuli vsichni..A pritom vsem jsme se smali,ze nac mame vlastne tak velky dum 🙂
Ale o tom uz psat nechci 🙂
Kdyz byla velka decka mala,normalne usnula ve svem pokojiku..“po Vecernicku“.. 🙂
Ja malou v tomto moc neresim..Takhle nam je dobre.. A vzdy zertuje,ze semnou tak bude spat “jen“do 15r. 😀 😀 Obcas dela hrdinku-dnes jdu k sobe,mamiii..Nebo hupne k segre..A za chvilku slysim jeji krucky..
Moje babi rika-no a co,drive jsme spali vsichni na jedne peci 😀
jen si to uzivej,rychle to utece a bude spat s nekym jinym(vedle nekoho jineho) 😀
Pamatuju si na ty hezke casy,kdy jsme jako deti,hupli k nasim do postele kazdou,sobotu, nedelu..A kdy to delali i ty velke deti me.. 😀
Toť otázka.. Nejstarší dva spali pouze ve své postýlce a nikdy je nenapadlo, že by to mělo být jinak. Do pěti a tří let spali s námi v ložnici, tak asi ani nepotřebovali větší pocit bezpečí.
Nejmladší dva jako miminka spali se mnou ;), pak ve “své“ a od čtyř let v dětském pokoji. Nejmladší občas(2xza půl roku) do dnešního dne občas přijde za námi dolů, ale nechce ke mě pod peřinu, ale vleze si do malé postýlky, která v ložnici ještě stojí, ač v ní nikdo už nespává pravidelně…
Nikdy jsem dětem nezakazovala, aby se přišly přitulit, a když potřebují, tak i teď někdy počkám u nich v posteli až usnou (to bývá u nemocí, bouřek apod.).
Každá dítě je jiné – má jinou potřebu bezpečí. Jedno miminko mi usínalo nejlépe na hrudi, druhé ve své postýlce.Tak jako dospělí máme jiné nároky, tak i děti.
A pokud jsem potřebovala odnaučit Jáchyma, když měl tři roky přelézat v noci z postýlky ke mě (nedalo se vedle něj spát, přetáčel se ve spaní dokolečka jak pejsek), tak jsem ho důsledně vracela – chvíli se mohl přitulit a pak zaznělo “do své“ a už mašíroval zpět. Časem to byl noční rituál “přelézačka“ tam – zpět i 3x za noc, mnohdy mě ani už nevzbudil a časem buzení ustalo úplně…
Nuninko 🙂
Dřív jsem byla proti a holky to asi nějak cítily podobně, takže od chvíle, co šly do svých postýlek, už neměly potřebu chodit spát k nám, pokud to nebylo z důvodu onemocnění, to jsem si je vždycky brávala na noc k sobě, třeba když měly vysoké horečky…
Vladánek, ten vycítil, že nám to nevadí a proto chodí dál a dál, i když už oslavil páté narozeniny 🙂
Je to takový mazlík, dlouho s námi spal, protože v postýlce byl neskuteně neklidný a my už byli jak mátohy, tak jsme to nelámali… Svou postel dostal ve dvou letech, do té doby to bylo tak, že usínal ve své postýlce, ale v noci, když se probudil a nemohl zabrat, brali jsme ho k sobě. No a z velké postele byl nadšený, takže pak občas v noci přišel, občas spal celou noc u sebe, není to pravidelné, ale tak 2x-3x do týdne přijde na noc k nám. Fakt je, že se s ním moc dobře nevyspíme, pořád se “komzí“, je divoký, mává rukama a nohama a bouchá nás s nimi vší silou, takže občas chrupkám a dostanu šílenou pecku do nosu, že vyletím bolestí, ale on za to prostě nemůže 🙂
Naopak, když přijde, tak se moc rádi s ním ve spaní “ňuhňáme“, jen jsem přišla na to, že lépe spí, když mu i v naší posteli dám deku jen pro něj, ale musí být zahřátá, takže mu dávám svou deku a sáhnu vedle na koš s prádlem, kde mám nachystanou deku pro tyhle případy 🙂 V tu chvíli, jak ho zabalím, tak spinká jak miminko.
Vím, že už je veliký, ale tyhle chviličky si opravdu užíváme, nevadí nám to, jen babička do prcka neustále rýpe, že takový velký kluk… znáte to… 🙂