Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdy může být samo doma?
Kdy jste poprvé nechali dítě doma samotné? Na jak dlouho? (na pár minut, na půl hodiny, hodinu…)
Kdy by mohlo být doma samo třeba celé odpoledne nebo dokonce při nemoci?
PetuleAdule, k tomu důvěřuj, ale prověřuj – ono záleží, jak často se prověřuje :-), jestli je to pak ještě o důvěře. Myslím, že třeba u té cesty ze školy bohatě stačí jednou – ověřit si, že ví, kde má přecházet silnici a že se rozhlídne. Možná ještě tak když se k tomu spíš tak nějak shodou okolností připleteš, ale cíleně chodit sledovat, jak to zvládají, mi přijde už zbytečný a jako projev nedůvěry.
PetuleAdule, Kšando, taky jsem takhle jednou sledovala Aničku – když šla poprvé z kroužku sama domů, tak jsem se schovávala za křovím 🙂
Ještě jsem si vzpomněla, že jsem někdy ve druhé třídě začala sama chodit do lidovky, což bylo skoro přes celé město včetně jedné dost frekventované silnice. Normálně mě brala s sebou babička spolužáka, co tam chodil taky. Jenže ten zrovna onemocněl a nějak na mě zapomněli, mobily nebyly, abych volala mamce, tak jsem šla sama a připadala si strašně dospělá 🙂 no a pak jsem si už vyškemrala, že budu chodit sama už pořád.
Kšando, ono je to u druhého dítěte taky jiné i v tom, že už je člověk přece jen trošku klidnější, když ví, že to zvládl ten starší sourozenec. Navíc často pak bývají obě děti spolu. Aspoň u nás to tak bylo – Aničku jsem ven poprvé samotnou pustila v 5 letech jen před bytovku než dovařím oběd a celou dobu jsem vykukovala z okna. Majda chodila ven s Aničkou už ve 3 letech s podmínkou, že budou na jednom nebo druhém pískovišti, co máme před oknem, abych na ně viděla, a že tam budou spolu. To jsem se ale vždycky Aničky předem ptala, jestli ji tam vzít chce, nechtěla jsem jí ji “přibalovat“ s sebou. Většinou s tím přišly holky samy, že chtějí jít ven spolu. Já jsem si tu třeba něco dodělala a pak jsem došla za nima. Krom toho zase – u baráku je spousta dětí a většinou tam s nimi je aspoň jeden dospělák.
Bydlet v nějakém velkém městě, tak má strach asi i teď.
Nuninko, díky za přivítání 🙂 Už teď jsem si jistá, že se mi tu bude líbit :o)
A Kšando, k tomu tajnému sledování. Asi jsme o mamce taky párkrát věděli, ale ve vztahu k dětem se mi moc líbí motto: důvěřuj, ale prověřuj 🙂
A s Tvojí maminou naprosto souhlasím 🙂
PetuleAdule, já si taky myslela jak jsem nenápadná, že malou “sleduju“…:-). Navíc malá si je dobře vědoma toho, že ji “hlídá“ celé městečko (kde má školu), protože mi jednou něco vyprávěla a pak říkala, no, ale to už jistě víš :-). Petro, u nás doma to bylo tak – brácha jezdil od 6ti let sám autobusem do školy, ale mě by mamka prý nepustila ani náhodou. No a v 10ti už jsem to vypracovala tak daleko, že jsem mohla vodit malého tříletého bráchu do školky…:-). Mamka teda obecně říká, že se teď děti hlídají mnohem víc než dříve (nekritizuje jen konstatuje), ale dříve neseděly maminky s dětmi na písku (teda na vesnici)… prostě praly, žehlily, vyvářely… Teď máme vše tak usnadněné, že pak máme čas řešit, že dítě olízlo lopatku od písku… Jinak taky myslím, že malý bude doma sám dřív než malá – je klidnější, čitelnější, zpracovatelnější… a taky to bude (možná) víc potřeba – když půjdu do práce. Kšanda
PetuleAdule vítej na VD a je super, že se nebojíš zapojit. Doufám, že se ti tady bude líbit. 🙂
Peti, já jsem už asi v sedmi letech vodila mladší ségru do školky a pak jsem šla do školy. A odpoledne opačně s tím, že jsme byly samy doma, než přišla mamina z práce. Byly jsme s mamčou samy a nešlo to udělat jinak. Pro upřesnění ale dodávám, že i školka i škola byly v okruhu 500m od baráku a nebyla tam žádná silnice. A taky vím, že hodně dlouho (a i později) nás mamka často nechala tohle absolvovat a šla za námi tak, abysme o ní nevěděly 🙂
No, musím přiznat, že jsem čekala, že ty hranice budou níž, docela jste mě překvapily 🙂
U nás byla sama doma na víc než odběhnutí se smetím dřív mladší než starší. Kolik jí přesně bylo už nevím, ale bylo to někdy před 5. rokem. Šly jsme nakoupit, ona měla rozkoukanou pohádku a nechtěla jít. Obchod je pár metrů od baráku, dům plný důchodkyň a rodin s dětma, Majda byla v té době totální kliďas, tak jsme šli bez ní. Zvládla to bez problémů a příště škemrala zase. Anička v té době nechtěla ani slyšet, že by zůstala sama, tak jsem ji nijak nenutila. Teď už občas zůstává sama doma i Anička.
Sousedka má dvojčata, když jedno onemocní, nechává je ze školky doma obě. Dřív když šla s nemocným k dr, tak mi toho druhého dovedla na hlídání. Zase někdy kolem těch 5 let holčička už chtěla zkusit zůstat doma, tak jsme se jen domluvily, že kdyby něco potřebovala, cinkne na mě. Nepřišla a práý se pak jen divila, že se vrátili nějak brzo.
Je to fakt hodně dané nejen povahou dětí, ale i tím, kde člověk bydlí. Holky vědí, že kdyby se cokoli dělo, tak můžou zazvonit na kohokoli v baráku.
Nemyslím, že by to mělo být kdovíjak nebezpečné, pokud teda není dítě rarach, co se hned vrhne na okno nebo sporák, nebo pokud se bojí. Navíc mám teda zkušenost, že když jsou doma samy, tak jsou i klidnější, pomáhají si a nehádají se.
Za nás bývala družina do 2. třídy, takže od 3. jsem bývala taky odpoledne sama doma. Chodila jsem pak i sama ven, jen jsem musela našim dát lístek na zrcadlo, kde jsem a kdy přijdu. Nevím, jestli to bylo ve 3. nebo až ve 4., ale určitě ne později, jsem běžně chodila ze školy ke kamarádce, která bydlela přes půl města. A to jsem bydlela v 5× větším městě než teď, takže možná i proto mi to tak nepřijde.
Pavlinkov, taky jsem takhle uspávala malého a malá byla doma, ale to nepočítám – jezdila jsem před domem s otevřeným oknem… Ono opravdu hodně záleží na dětech a především na tom, kde člověk bydlí. My bydlíme na vesnici, v klidné části (už jsem to psala – jezdí tady v 10 pošťák a jinak až v 18:30 tatínkové, když se vrací z práce)… Malá sama šla poprvé loni o prázdninách (6 let a 3 měsíce) a také to bylo z “léčebných důvodů“ – byla nešťastná, protože tady lítají běžně děti samotné ve 4 letech a ona pořád s maminkou a malým bráchou… Tak jsem ji pustila na nedaleké hřiště (kam od našeho domu vidím) a okruh tak 100m od domu. Tenkrát se strašně zklidnila, bylo vidět nadšení, že jí věřím… prostě jí to fakt prospělo. Dnes se sem tam projede sama na kole (už jsme ji pustili i do krámu – cca 500m od domu), ale od té doby co může takovou potřebu sama “lítat“ venku nemá. Tento týden poprvé šla sama na autobusovou zastávku (jinak jsme ji vodili) a ve vedlejší vesnici nastupuje spolužačka s maminkou a s těmi pak jde do školy. Ve škole zavolá, že dorazila. Už se taky stalo, že jela sama… Má školu od zastávky kousek a dojíždí do městečka, kde ji každý zná, takže mám informace dřív než dorazí do školy. Ale pokud to jde, tak ji stejně radši ještě vozím. Peťko, to si mě moc nepotěšila. Jinak s těmi spícími dětmi – pro mě nepochopitelné!!! Vím, že to tak maminky dělávají, ale fakt nechápu. Jednou po mě chtěla kamarádka až pojedu na brusle, abych jí řekla (jezdím večer, když je manžel doma), že pojede se mnou. Tak jsem se ptala na malou. Ta prý spí jak dudek… No, radši jsem přestala jezdit. Kšanda
Pochopím 6ti leté dítě, ale nechat doma roční nebo 2,5leté? To fakt ne.
Ven pustím ty starší, ale nesmí za plot a musím na ně vidět z okna. Což není problém a když mám otevřené okno, tak je taky dobře slyším.Jinak mimo naší zahradu jsem je ještě nepustila.
Kdy začaly Vaše děti jezdit sami hromadnou dopravou? /b]
Tak vidím, že tady asi budu za exota 😀
Dceru jsem poprvé nechala doma samotnou asi v pěti a půl, když jsem mladší šla na ulici uspat v kočárku. Starší byla neustále marod, tak jsem potřebovala tu malou aspoň dostat na čerstvý vzduch. Začaly jsme čtvrthodinkou, než malá usla a já ji dala v kočárku na zahrádku. No a postupně jsme prodlužovaly.
Letos (7 a půl roku) už jsem ji nechávala doma i hodinku, když jsem s malou šla na nákup (opět stejná situace – ona nemocná, ale ne v akutní fázi, malá na čerstvý vzduch).
Když odcházím, všechno vypínám (krom televize), obložím ji knížkama, časopisama, zvonek ze zásuvky, dveře zamknu a má nakázané, že nesmí nikomu otvírat (kdyby náhodou někdo zvonil k našim dolů).
Měla to jako píše Marináda – velice jí to zvedlo sebevědomí.
Minulý týden byla prvně doma sama ze své vůle – jeli jsme s malou na hodinku podívat se na vláčky, ona si chtěla v klidu stavět lego (malá jí pořád něco vyvádí…). Nerada, ale nechala jsem ji. Když jsme se vrátili, byla nadšená, jak si v klidu mohla stavět. Ale to měla dole v bytě téměř celou dobu babičku (ale to ona netušila 😉 ).