Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Povídáte si s partnerem?
Možná si řeknete: To je přeci samozřejmé. Jenže po komentáři jedné mé kamarádky: “Vy si doma povídáte? To se máte. My ne,“ už si to nemyslím. Řeč nebyla o běžných hovorech o dětech nebo o provozních věcech. Ale o povídání (třeba večer u vínka). Jak se ten druhý měl celý den, co ho potěšilo, co ho naštvalo, případně se probírají dlouhodobější věci – plány pracovní i osobní, city a pocity 🙂
Ráda bych, aby tahle diskuze byla spíš pozitivní, o věcech hezkých. To neznamená, že nemůže být třeba trochu smutná, ale pokuste se, prosím, zdržet hodnotících komentářů. Díky.
matildo myslim to hlavne ve vztahu..a chlap,co “mluvi“ a rad..a s manzelkou 😀 je poklad!! 😀 A kdyz neni komunikace(ci je jen monolog-vetsinou od zeny,ze) tak je pr… nic 😀
Hm,segry..no nic 😀 😀
Megii 🙂
Má dvě ukecané ségry… 🙂 díky bohu za to, přesně jak říkáš… Jsem ráda, že se dozvím i to, co ani nechci 🙂 Třeba jak byly v práci “čisté“ Toitoi ky apod… :-))
matildo ahooj to mas supr!!Bud rada,je to vzacne a mnohe to ulehcuje,mnohemu pomada..(ale to urcite vis 😀 )
nema nahodou brachu?( stejne “ukecaneho“?) :- D 😀
U nás je to jak u bamisky. Manža dojede z práce, dáváme si kafe, povídáme a už nepřestaneme, až do noci. Během toho si ujasníme, co ještě dneska stihneme udělat, co zvládneme sami, u čeho potřebujeme pomoc toho druhého, pak se zvedneme, pustíme se do práce, pak se sejdeme znovu u večeře a ukládání dětí a celý večer provykládáme až ke spánku. Má to i svá negativa, pokud se chci dívat na nějaký film, musím být smířená s tím, že pokud se nelíbí manžovi, tak si dál povídáme 🙂 Nebo sedí u PC, což je v obýváku a když si čte něco, co mi chce sdělit, film nefilm, tak musím vnímat obojí a povídat si s ním… 🙂
Jen když mě to hodně štve, tak ho upozorním, že se koukám, jinak nad tím většinou mávnu rukou, vždyť je to jen film a můj muž si chce povídat, co je důležitější? :-))
Je prostě neskutečně ukecaný a potřebuje k tomu “nějaké ucho“.
My si teď už asi týden taky moc nepovídáme, jen to nejnutnější. A může za to rozbitý auto. Oprava je trochu náročnější a už to trvá moc dlouho, zezačátku to bylo fajn, vyšlo to na pěkný počasí, tak byl nadšenej, že se konečně dostal na kolo, jenže jak začlo pršet, tak už jsem jen slyšela, co za lidi (samý amnestovaný) v tý socce jezdí, jak je to nebezpečný a jak tam trpí. Teď už trpí spíš tiše než nahlas a ono se to odrazí i jinde, takže tak. Ale taky se nám blýská na lepší časy 😀
Tak já musím přiznat, že mi si DOMA moc nepovídáme. Abych to upřesnila – přes den nás děti moc nenechají, takže když už se náhodou zabaví bez tolik očekávaného tatínka, tak stejně řešíme jen “funkční“ věci – děti, domácnost, práci… Doma večer moc nebývá a když se podaří, tak je tak utahaný, že se k sobě “jen“ přitulíme na gauči a koukáme “spolu“ na film (spolu v “ neb většinou do dvaceti minut manžel usne)… Ale hodně si telefonujeme. Ale dřív jsme si povídali hodně, hrávali jsme spolu šachy, scrablle… fakt je mi po tom smutno. ALe abych skončila pozitivně a vyhověla Kukačce :-), blízká se na lepší časy – o víkendu přijdou dodělat zámkovku a plot, takže budeme mít “hotovo“ a počítám, že tak měsíc bude manžel spát v kuse (když bude doma) a pak by se mohl po těch třech letech probrat:-). Kšanda
Ano, povídáme. Mluvím hlavně já 🙂 Ale snažíme se a povídáme si o všem. Co chceme probrat v klidu, necháváme na večer, až děti spí. Třeba večer ležíme v posteli a povídáme si, manžel u toho většinou usne 🙂 A když náhodou jednou za čas nemůže usnout, řeknu mu, že si půjdeme spolu povídat, to ho uspí raz dva 🙂
Musím přiznat, že ani jeden z nás není ukecaný. Já bych si ráda povídala, ale když přijde z práce, chce mít chvíli klid. Vezme si večeři, časopis a přestane vnímat okolí.
Normálně si povídáme jak se kdo měl, co děti,skola, školka….
Co budeme dělat přes víkend, plány ohledně domečku atd…
Danasi, a víš, že jsem na tebe při psaní toho příspěvku taky myslela? Tedy, nepamatovala jsem si přezdívku, ale věděla jsem, že je tu nějaká maminka, jejíž muž jezdí s kamionem a říkala jsem si, že to musí být náročné. Jinak díky zatím všem, je fajn číst, jak je to u vás.
Kukačko, tak mi si povídáme, hlavně ve zkratce, protože hovory jsou po telefonu. Manžel je ve světě s kamionem a já doma. A když náhodou dojede, jistě ho pěkně bolí hlava, neb se na něj všechny sesypeme a mluvíme a mluvíme. A ptáme se a ptáme se. U nás se povídání mezi partnery, či dětmi jistě neztratí.