Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co je podle vás \"finační gramotnost\"?
Při čtení diskuze o výběrech příspěvků na dobročinnost ve školách mě napadlo toto téma:
Co je podle vás finanční gramotnost? Co to znamená? Co si myslíte, že by se děti měli učit ve škole, aby byly finančně gramotné? Je vůbec možné je něco takového naučit ve škole?
Zajímala by mne zkušenost a názor nějakého učitele.
Svůj názor mám, s dovolením si ho nechám na později, abych jím příliš neurčila směr diskuze a neovlivňovala to, co napíšete.
Ctiradko, pak dej vědět, jak jsi to nakonec vyřešila. 4 roky jsou fakt docela málo, to bude záležet na založení dítěte. Já si to třeba dovedu představit u Majdy, ale u Aničky ne 🙂 Ale nepovažovala bych to za nemožné, i čtyřleté dítě by mohlo pochopit, že když v peněžence už není žádná korunka, tak se na kolotoč jít nemůže. Vidíš, to mi přijde taky jako důležité – aby každý měl ty peníze u sebe nebo ve své peněžence (kapsičce), aby viděl, jestli ještě má nebo už nemá.
Šárko, u nás je kino za 70 😉 promítá jen 4× do měsíce, tak se na malém městě asi bude šetřit snáz 😀
Petro, starší by to zvládnul počítat, ale přijde mi to zase divné kvůli mladšímu (necelé 4 roky)…. ale popřemýšlím a možná vyzkouším už letos…
Ctiradko, dík 🙂 My jsme tento systém zavedli někdy vloni, ještě než šla Majda (mladší) do školy. Ale myslím, že by to mohlo fungovat i u dětí kolem pěti let. Sice si to nespočítají, ale dá se jim vysvětlit, že když půjdou a labutě, zbyde jim ještě na skákací hrad a zmrzlinu, ale když půjdou na autíčka, tak už to bude bez zmrzky, nebo když si koupí panenku, budou to mít bez atrakcí. Ale je fakt, že je to dost náročný na ty kombinace.
Původně jsme to řešili podobně jako Šárka – tři atrakce a jedna mlska do 30 Kč. Jenže pak z toho byly dlouhé diskuze o tom, jestli můžou jednu atrakci vyměnit za malou hračku apod., takže tohle je jednodušší, přehlednější a pohodlnější 😉 Navíc si tak ještě můžou ušetřit (což teda zrovna tento víkend nevyšlo :-)).
Petro, to s tou pevnou částou na pouť (a podobné akce), to se mi líbí. Mám děti ještě menší, ale asi časem (až to bude mít význam) zavedu.
Umět nakládat s penězi, co mám k dispozici …
Děti dostávají oba kapesné – Lukymu jsme letos založili účet, tam mu posíláme peníze, zatím s nimi hospodaří poměrně slušně. Ví, že musí měsíčně “pustit“ peníze za krmení pro jeho morče + hobliny, zbytek si buď šetří nebo bouchne. Občas zajdou s klukama do kina, do bazénu … a má po kapesku. Nevím, jak u vás, ale u nás stojí kino 130,- a víc, bazén 110,- na hodinu a půl…
Anežka má kapesko v kasičce, když utrácí, tak za gougouny, angry birds nebo jiné “blbosti“, co se sbírají do sad … Když jsme na pouti, tak máme už léta dané pravidlo: 3x a dost! Takže si malá vybírá atrakce jen do počtu tří, Luky už s námi většinou na kolotoče nechodí, a když jo, tak jde spíš na střelnici…
nepřihlášená Šárka
Ještě k těm poutím – u nás to funguje tak, že holky dostanou každá svoje peníze a necháváme už na nich, za co je utratí, nebo jestli si nechají něco do pokladničky. Předem jen upozorňuju, že mají zvážit, jestli tu věc opravdu chtějí a jestli by se nedala koupit v obchodě kvalitnější. Na místě už se snažím nekecat jim do toho. Poučení z vlastních blbých nákupů mi přijde k nezaplacení.
Ctiradko, díky za zajímavé téma 🙂 i když jsi mi teda trošku udělala čáru přes rozpočet, měla jsem na tento týden náplánovanou trošku podobnou diskuzi (ne stejnou, ale dost to spolu souvisí), tak si to nechám zase na jindy.
Nějaké reakce jsem pročetla, ale ještě ne všechno, tak snad nebudu moc mimo mísu nebo opakovat něco, co tu padlo už několikrát.
Finanční gramotnost je nějaký souhrn základních znalostí o nakládání s penězi. Podle mě by měla být součástí nějakého všeobecného přehledu, který člověk z valné většiny získá tak nějak samovolně (výchovou, pozorováním, z médií, knih), ale zčásti mu ho zprostředkuje i škola.
Pokud jde o školu, tak bych asi nezaváděla vyloženě předmět Finanční gramotnost, ale spíš bych to viděla na něco jako bývala občanská nauka. Tento předmět by pak mimo jiné zahrnoval i finanční gramotnost jako jeden z probíraných okruhů.
Očekávala bych, že se tam budou probírat spíš obecné věci a jak co funguje, než přesné detaily. Aby prostě člověk věděl, kam má jít, když potřebuje něco konkrétního zařídit, na co by neměl zapomenout, když koupí nebo prodá nemovitost. Kde všude hlásit změnu bydliště, zahájení podnikání apod.
Souhlasím, že na finanční gramotnosti by se měla podílet hlavně rodina, ale vidím problém v tom, že naše generace ve spoustě věcí dost plave tím, že jsme vyrůstali v úplně jiných podmínkách. Často člověka ani nenapadne, že by měl některé věci řešit, nebo naopak má zbytečné obavy z něčeho, co už třeba neexistuje nebo je mnohem jednodušší. Takže těžko pak něco předávat dětem, když v tom často nemá člověk sám jasno.
Takže od školy bych očekávala takové ty obecné znalosti, od rodiny zase spíš ten vztah k penězům apod.
Ctiradko s tvým názorem ve 22:11 naprosto souhlasím. 🙂
no tak to je u nás stejné, taky bych jim mohla dopřát třeba víc na pouti, ale proč, ony jsou nakonec spokojené (a i bych řekla že by byly i s jednou hračkou) s tím co je a kdyby měly víc, o nic spokojenější by podle mého nebyly. A že chtějí všechno co vidí, to si myslím k určitému věku patří, od toho jsou dospělí – rodiče, aby to nějak ohraničili.
Ale je fakt, že se setkávám s lidmi, kteří skutenčně třeba na takové slavnosti koupí a dají všechno, nač si dítě ukáže a jsou to lidé, kteří na to ani nemají (nezaplatí školné, obědy, elektriku a určitě spoustu dalších věcí, o kterých ostatní ani neví), takže myslím, že jak tu někdo psal v dost případech chybí i ten prachobyčejný základ – nemůžu žít za víc, než kolik mám.
tak třeba včera…byla jsem s dětmi na slavnostech na hradě u nás.. takový ten jarmark, všeho moc…samé lákadla…
Nemyslím si, že děti potřebují vše, co vidí… na druhou stranu zase beru, že někam jdeme a něco chtějí… Prostě měli každý nanuk, ledovou tříšť, měli jsme jídlo na oběd, byli na kolotoči… chtěli ještě spoustu dalšího, jako cukrové vaty, bonbony, meče… to už nedostali.. A zrovna jsme mluvili o tom, že nemůžou mít všechno, že je třeba si vybrat….
Někdo to třeba bere jako hamounství, že dětem něco nekoupím (a ne proto, že bych zrovna nemohla).. Mě to třeba přijde přehnané kupovat vše, co si vymyslí….