Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Víte jaké programy podsouvá škola našim dětem?
Milé maminky, budoucí i minulé.
Nedá mi se nezeptat, jak se na některé věci díváte vy sami a jak to vnímáte. Mám velice čerstvou osobní zkušenost, co se děje na základních školách a jakým způsobem učí naše děti postojům do budoucího života.
Jednoduše, dnes je v mnohých školách sbírka na den proti rakovině. Nebudu se snad ani vyjadřovat o tom, že od dětí v první třídě vybírají peníze na jakékoliv nadace. Jak to vnímáte?
Zdá se vám v pořádku, že se plošně zapájí školy do sbírek a tahají to od dětí?
Jaký máte názor, že to může mít vliv i na jejich postoj k penězům, když se odmala učí darovat (utrácet) cizí peníze? (ano cizí, děti je nevydělali a museli si je vzít od rodičů)
Jaký to má vliv na finanční gramotnost nové generace?
Celý můj příběh a jak to probíhalo s dcerou, třídní učitelkou a ředitelem jsme popsala článku.
http://www.michalikova.cz/proc-dnes-15-5-skoly-uci-nase-deti-byt-chude/
Budu moc ráda, když uslyším názory dalších rodičů. Jak to celé vnímáte a co vy na to říkáte svým dětem a ve svých školách.
Nebo jestli jste se vůbec někdy podívali na danou věc i z této strany kterou popisuji v článku.
Moc děkuji…. doopravdy mne to vzalo za srdce a budu ráda za vaše postoje a postřehy.
Zuzana
NO já nevím, téma je to zajímavé a sama bych se zařídila asi podle toho jak by mi to bylo podáno. Možná bych přispěla možná ne.
Co mi na tomto článku vadí, ale ze všeho nejvíce, je reklama, která na mě číhá pod asi 5ti odkazovými řádky, schovaná pod rádoby osvětovým článkem.
Nezlobte se na mě, ale působí to na mě jako zneužívání starosti o děti za účelem “zmanipulovat“ dospělého. A to samé co dělají učitelky, respektive různí organizátoři sbírek vám, Vy ted zkoušíte na nás…
Odbočím… promiňte, ale také řeším a to jsem dospělá.
U nás v práci se vedení rozhodlo, že bude podporovat dítě z Afriky. Každá z vás to tady zná a spousta osobně a rádo pomáha. Ale dobrovolně! U nás v práci to přišlo befelem. Prostě je to tady tak dáno a ty se musíš přidat. Když jsem odmítla, tak mi sdělili, že tedy nemusím dostat žádné osobní ohodnocení. A to jsem v další výplatě neměla. Můžu si stěžovat kde chci, protože osobní je výhradou přímého nadříézeného, který si to vždy může zdůvodnit, proč osobní pozastavil.
Já osobně jsem jiného názoru pomoci. Ne do Afriky, ale směřovat svou pomoc u nás, v naší zemi. Je spousta nezaopatřených dětí, je spousta trpících seniorů… Tam se já obracím se svou pomocí a nejen finanční, ale i dobrovolnou aktivitou, proto odmítám Afriku. A jsem za to trestána.
Mé děti jsou ještě ve školce, ale i tam už proniká vybírání “dvacky a pajdy“ na Afriku. Odmítla jsem s tím, že děti jsou natolik malé, že neví, co jsou peníze, jak se dostávají a nemůžou po nich chtít, aby brali peníze od rodičů a ještě měli mít dobrý pocit. Když jsem navrhla, aby děti secvičily pásmo říkadel a písniček a šly s tím do domova důchodců, tak se na mě dívali, jak na tele.
To je můj poznatek, zkušenost a názor.
Úmysleně jsem nepřihlášená, protože nikdy nevíte, kdo to zrovna čte a kdy to může být opět pouřito proti vám. Také osobní zkušenost 🙂
Petro, kdyby šla dcera jednou “prodávat“ třeba ty oficiální včerejší kytičky a dělala by to pro charitu (párkrát za rok), tak by mi to nevadilo. Horší je, že spousta lidí si za ten prodej pro charitu nechává platit (ale to teda nemluvím konkrétně o těch kytičkách)…
kacatko, taky jsem přemýšlela nad tou přiměřenou a odpovídající formou pomoci. Vzpomněla jsem si, jak jsme vyráběli dárečky nebo přáníčka do domova důchodců, myslím, že tohle je asi spíš ten směr. Popravdě jít si hrát za dětmi do nemocnice nebo jim tam pomáhat s úkoly apod. bych svoje děti neposlala kvůli riziku nákazy, takže to bych se nedivila, kdyby se i ostatní rodiče bouřili.
Ale třeba vybrat z hraček to, co je ještě funkční a už si s tím nehrají a darovat to třeba do té nemocnice, to bych podpořila ráda – ostatně kdysi se nám tu něco podobného i podařilo zorganizovat.
Marinado, pro averzi k podobným sbírkám ani člověk nemusí z toho velkoměsta být 😀 Já tyhle pouliční sbírky nemusím od doby, co jsem dojela z našeho pidimaloměsta na nějaké školení do Brna a než jsem došla od autobusu na tramvaj, tak mě taky stavěly asi tři skupinky. Od té doby mi tyhle akce nejdou pod nos.
Mně třeba přijde divné i to, že s těmi sbírkami chodívají často středoškoláci, kteří jsou zaúkolovaní zase ze svých škol, a jsou na to i uvolnění z vyučování.
Podpořili byste v tomto své děti?
Marinado, tak to je asi už na učitelce, jak to formuluje.
Ta adopce byla jediná věc tohoto typu, jinak nabízejí občas nějaké knihy a to probereme doma a jen jednou jsme koupili.
Jasně, kdyby to bylo formulováno tak, že to mají přinést, vadilo by mi to. Ale i z toho, jak to syn doma přednesl, bylo jasné, že můžou, nemusí. A on prostě chtěl.
Souhlasím samozřejmě s tím, že způsob “přineste všichni“ je děsný a u dětí zvlášť.
Děkuji Petro,
myslím si stejné děti by měli učit pomáhat v jejich věku nějakým činem. Ne penězi. Třeba i s Veselým Klaunem jít si hrát do nemocnic s jinými dětmi, pomoci jim učit se nebo uklidit v útulku. Ale dovolili by toto rodiče??? (teď se ptám jestli by to vklidu prošlo plošně, nebo jen u několik málo jednotlivců 🙂
Mirando,
napsala jste to co cítím. Když to jde z vlastního rozhodnutí věc je postavená úplně někde jinde. Dospělý se můžou rozhodnout a nezáleží jim na tom, co si myslí jiní.
I když kantoři protestují, že to nebyl příkaz. Ale já jen replikovala větu, co mi řekla moje dcera.
Danielo,
ve vašem příspěvku jste to trefila, z přebytků. Standard je v mém popisu myšlen tím, že mohu pomáhat pokud já jsem v pohodě. Jak může člověk podporovat jiné, když je sám zavalen půjčkami? Jak může dlouho vydržet dobrý pocit z toho, že jsem pomohla komukoliv, když před výplatou přemýšlím co mohu a co ne, koupit dítěti (nebo rodině)na večeři? Tyto otázky jsou o “standardu“. Protože pokud já (vy) budete ok a nebudete se děsit dne, když přijdou účtenky, tak pak můžeme ( a já neskonale ráda) pomáhat celému světu. Finančně, dobrovolnickou prací nebo čímkoliv jiným.
A můj názor je, že toto by jsme měli učit i děti. To stejné nás učí letušky v letadle. Masku si nejdřív nasadí matka pak ji nasazuje dítěti. Nemůžete doopravdy nikomu pomoci, pokud vy nejste silní.
to je mé sdělení
A ještě k tomu co ovlivní náš vývoj. Programy co máme i my od dětství. Doopravdy nejde o dvacku 🙂 Zde v škole (pujč si a daruj), myslíte že to bude dobré, když to třeba zopakuje v dospělosti a půjčí si v bance a “dá to“ třeba kamarádovi (jo ten slíbí že to vrátí). Kolik z vás takto dopadlo, že šlo udělat dobrý skutek a například jen ručit a dnes splácí cizí dluhy? Ano i toto může v budoucnu vzniknout z takovéto nevinné věci.
Pamatujete si programy, co nám nevědomky dali naši rodiče do hlav? Peníze nerostou na stromech. Bez práce, nejsou koláče. Peníze jsou špinavé. Zbohatnout nemůžeš poctivě.Kdo neklade okrádá svou rodinu. A určitě najdete své vlastní, které v mnohých rodinách byli podporované hádkami, nejčastěji o penězích (dítě- rodiče se hádají kvůli penězům a nemají se rádi).
Toto je nahráno v naší hlavě a podle toho dnes reagujeme na peníze.
Vím, že je to těžké téma a nepolyká se jednoduše. Možná jen každý v sobě zkusme najít jestli v tom je nějaká souvislost.
Danniello, a zkoušela jsi už nějaký příspěvek do školy synovi nedat?
Já ano a spolu s dalšíma maminkama jsme zjistily, že všechny děti reagovaly stejně a vysvětlit si to od nás nedaly, všechny argumentovaly: “Ale paní učitelka nám řekla…“ A pak se bály jít druhý den bez peněz do školy.
Když budu mít poslední stovku, nebude to ani na jedno z toho.
Pokud na to nemám, svému dítěti to dokážu v pohodě vysvětlit. A dovedu mu vysvětlit i to, že některé věci platit nebudu.
Jenže tam je to formulováno zcela jinak.
Lien, to asi každý – jen si to přiznat 🙂
K článku – já si rozhodně nemyslím, že by dceru nějak jeden příspěvek ve škole doživotně ovlivnil. Jen já bych měla vztek.
Nuninko, já jim taky nic nedávám – z 90% jsou to stejně podvodníci. Dávám jen těm, o kterých vím předem z novin.
Marinado, já si taky myslím, že je hnusný tento způsob tahání peněz z dětí.Ale stále je to na nás, rodících, vysvětlit jim proč ano/ne. Promluvit si s nimi o tom.Pokud nechci, přispět přece nemusím.Pokud na tom dítě trvá,může si to zaplatit z kapesného.
Mě teda vice vadí, když mě ve městě zastavují na každém rohu a chtějí příspěvek na něco. Jsou neodbytni.
Ale pro mě je bohužel ta 50ti koruna co chtějí dost.