Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zatocime s kily spolecne?
Tak jsem po dlouhé době stoupla na váhu.A hrůza. Musím dát pryč alespoň 2-3 kila.
Přidá se někdo ke mě?
– sportujete nebo raději držite nějakou dietu?
– změna jídelníčku nebo poloviční porce?
Tak kdo jde do toho? 🙂
Ksando, povídej mi o tom. Dcera oslavila včera 10 let,
oslavuje se už od pátku a já pekla a vařila čtvrtek-sobota. Nakonec na nic z toho neměla vůbec chuť.
Ludlinko, zkus takový ten točíci talíř,ten je super. Jinak to znám, nejdříve prsa 🙁 . To mám taky tak.
Nuninko, taky bych potřebovala tak 2-3kg dolů, sice každý mi říká, že to nepotřebuju, ale já pro svůj pocit a hlavně do plavek potřebuju zhubnout, hlavně břicho a stehna měřím 164cm a vážím 56kg ideální je pro mě tak 54kg, ale samože první shodím prsa apak všechno ostatní. Teď jsem začala jezdit hodně na kole, ale asi mi rostou svaly, protože jsem těžší než obvykle, takže je potřeba prvně zhubnout a pak zpevnit, klidně se k tobě přidám.
Holky, tak já hlásím, že se stále držím (dokonce byla i grilovačka a já si dala jen maso se zeleninou bez majolky a podobných omáček, které miluju). Na kila jsem zhubla už kilo a půl (no u tlustých lidí jsou začátky rychlé)… Ale největší radost mám z toho, že už nemám hlad a ani chutě na sladké, tak doufám, že si ten žaludek zase neroztáhnu (dcera bude mít narozeniny…). Hubne ještě někdo? Přišlo mi, že sem napsali téměř jen ty, které hubnout nepotřebují :-). Kšanda
TTak já hlásím1 kg dole.I když to je díky tomu, že jsem jídlo dost šidila . Ale bylo toho tolik, že jsem se nezastavila. Oslavy máme za sebou a sladké nechci nějakou dobu ani vidět. A to jsem ho ani nejedla, ale pekla 🙂
Mě nejvíce vadí břicho a trochu nohy. Vůbec se mi nechce do plavek. Možná to je hodně můj pocit, když si mám oblect něco na sebe.
Já už se do podobné “akce“ tady na VD zapojovat nebudu, před pěti lety stačilo … a beztak vydržela jen Peťka ;-).
Mám stále nadváhu, měřím 159 a vážím 64 kg. Vloni jsem začínala na 69 kilech, cvičila kruhový trénink (několikrát týdně) asi půl roku a na kila jsem zhubla jen těch pět, zato na objemu to bylo docela dost znát. Jenže … co jsem začala jezdit do školy, tak “utápím“ peníze za cesty a ubytování a na permici na cvičení už nějak nezbývá.
Tak aspoň chodím všude pěšky a zatím – musím to zaťukat, abych to nezakřikla – se držím stále na tom lehce pohublém. Jen už to nejde víc dolu… potvora 🙁
S tou štítkou … mám pryč půlku, chodím na krev jednou za půl roku a vždycky na sobě poznám, kdy potřebuju trochu přidat na dávce hormonu. Když mám málo, tlačí mě krk, špatně polykám, jsem jak pytlem praštěná a lehce nabírám (ale to spíš jen zadržuju vodu). Jak se to po prá týdnech srovná, tak splaskávám.
Lien, je to zvláštní, ale moje tělo taky reaguje jinak na různý druh stresu. V době rozvodu jsem měla 47 kilo, při učení na státnice jsem měla nervy neskutečný, přesto jsem se spíš kulatila…ale taky je fakt, že jsem se při učení stále něčím musela cpát.
Nuninko, kdybych měla nadváhu jen tři kilča, tak to neřeším 😉 Ale mně by se líbilo mít aspoň o 10 kg míň, (nemít “bůčky“) anebo se dostat pod tu 60 – pětku na začátku jsem neviděla už asi osm let 😉
Beruli, to je teda hodně. Nemáš nějaký problém se štítnou žlázou? Já vím, netaktní a pitomá otázka, ale napadlo mě, že by to mohlo být i tím.
Ksando, dojídání u nás bylo taky. Já teda spíš klidně nechám jedno sousto na talíři, když už nemůžu, než to do sebe cpát. Ale ty pocity v sobě mám pořád, když něco vyhazuju.
Holky, tak se taky přidám.
I když si už dlouho držím stejnou váhu, je to o pár kilo víc, než bych chtěla. Ale spíš to vnímám jako Lien, moc to nesleduju, je to tím pocitem.
A ty čísla: 170 cm, 70 kg, dlouhodobě +-2 kg nahoru a dolů.
Před otěhotněním jsem měla 62-3, před porodem 73. Jenže jsem se během těhotenství a kojení naučila jíst víc sladkého, dřív jsem si třeba na oslavě nedala ani jeden zákusek. A po odstěhování z města na vesnici mám mnohem míň pohybu. Chodím ráda pěšky, takže než jsem vše oběhla ve městě, bylo to o hodně víc než tady.
A taky se dostanu večer k jídlu dost pozdě.
Přesný cíl nemám, přibližně tak 4-8 dolů.
Lien, i tak jsem malinká :-). Nejhorší je to, když jdu někam s manželem – ten má asi 188 cm a 80 kg, takže pravý opak mě – vždycky si z toho dělám legraci, že to vypadá jak když mu doma všechno sežeru. Mankaš to u mě tenhle problém není – mě nenapadne si rozdělat brambůrky… nebo zobat od manžela, ale co dělám je, že dojídám po dětech… a že toho za ten den nechají. No, ale včera malý vylízal jen půl nanuku a fakt jsem ho (i když s těžkým srdcem) vyhodila – né, že by mě tak lákal (kolikrát dojím věci, které mi vlastně ani nechutnají), ale u nás se vždycky říkalo, že jídlo se nevyhazuje…Takže tam si myslím je taky hodně “zakopaný“ pes, protože ve skladbě jako takové zas takový problém být nemůže, když děti i manžel jsou jak tyčky – myslím tím, že u nás se smažené téměř nejí, maso jen libové, uzeniny max. šunka… na čem teda “ulítáváme“ jsou sladké jogurty…
Nad tímhle přemýšlím už dlouho a mám to pořád jak na houpačce, něco dole, pak zase něco nahoře. Řekla bych, že u mě je také nepravidelností a hlavně-nejvíc jím večer…snažím se omezovat pečivo a přidávám víc zeleniny…ale v tomhle si stejně nevěřím, jak si táta večer něco rozbalí, tak stejně budu chrupkat s ním 🙁
Mankaš