Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je zdraveni slusnosti nebo pouhym prezitkem dnesni doby?
V jiné diskusi se začalo probírat zdravení.Musím říct, že některé názory byly pro mě velkým překvapením.
Asi je to dané výchovou,ale pozdravit,poprosit nebo poděkovat jsem musela vždycky. Vůči dospělému to byla slušnost,ve školce/škole se to bralo jako projevení “ úcty“.
Když mě někdo pozdravím, tak mu také odpovím. Pozdravím také člověka kterého neznám sice osobně,ale potkávám ho často.
A totéž očekávám i od svých děti.Je přeci slušné pozdravit když vejdu např do restaurace nebo u lékaře.
Jaký máte názor na zdraveni Vy? A je jedno jestli jde o dítě nebo o dospělého. /b]
Mě teda překvapilo jak paní učitelka ve školce i ve škole říká, jak s tím děti mají problém.Bohuzel musím říct, že i plno dospělých na pozdrav neodpovídá:-( .
Diskuze týdne 16/2013
tak to já zdravím i lidi, kteří neodpoví na pozdrav. jak říkám, zdravím je do úplného uzdravení. a funguje to, po čase i oni odpoví:-) a když ne, jejich problém. není to stará škola, není to dnešní doba, je to normální slušnost. bohužel, když to děti nevidí u dospělých, těžko to pak považují za něco samozřejmého. a jsem ráda, že mí synové to považují za naprosto normální, ne vynucené. pozdravit, poprosit, poděkovat, říct promiň.
BTW: jsem “vandrák“ a vodák. nedovedu si představit potkat někoho v lese nebo na vodě a neříct ahoj, ve městě dobrý den minimálně od vidění známým a na vesnici každýmu.
MANKAš, já malé říkám, že se musí rozhodnout sama. Říkám jí, že někomu popřát hezký den, ještě nikdy nikomu neublížilo, ale taky jí říkám, že chápu, že nemá chuť pozdravit, když stejně dotyčný dělá, že neslyší – přišlo by mi pokrytecké říkat jí, aby zdravila i když je přehlížená, když já sama to nedělám.
mně zrovna nedávno říkala malá, že maminka její spolužačky ve třídě ji nikdy neodpoví, tak proč ji má zdravit ona…Jak jste řešily koho zdravit a koho ne?…tahle maminka nezdraví skoro ani mě, někdy ano, ale je jí to hodně zatěžko…nikdy jsme se ani slovně ani jinak nenapadli, prostě si nesedíme, o to víc mě štve, že to přenáší na mé dítě. Mám to podobně jako Kšanda, pokud zdravím dlouho po sobě a nedostává se mi odpovědi, tak jednoduše nezdravím také…děti také nenutím, řeknu, že tohle byla paní ze vchodu, mohla bys ji pozdravit, ale neřeším to když ji potkáme.
No, já zdravím všechny (jsem z vesnice), kromě tchýně. Pak taky přestávám zdravit lidi, které třikrát pozdravím a neodpoví, tak je taky “vypouštím“. Děti každého nezdraví – nijak zvlášť to neřeším – upozorním, že slušné děti zdraví… ale dál nenutím – všimla jsem si, že dcera nezdraví lidi, kteří pro ni nejsou důležití… Syn teď nezdraví, protože se stydí. Známé… zdraví pokaždé a pokud je někdo pozdraví první, tak na odpovědi teda taky trvám. Jsem to napsala chaoticky asi…
Nuninko, asi jsem ze staré školy. Pozdravit, poprosit a poděkovat byla slušnost. Zdravila jsem lidi v domě, či v paneláku, kam jsme se s manželem přestěhovali. Po přestěhování na vesnici je to ještě zotpovědnější. Zde se zdravý každý s každým, i když se zná jen od vidění.
I já vyžaduji od svých dětí, aby zdravili a nečiní mi problém se klidně zastavit a dítě upozornit na to, že tak neučinilo.
V jiné diskusi se začalo probírat zdravení.Musím říct, že některé názory byly pro mě velkým překvapením.
Asi je to dané výchovou,ale pozdravit,poprosit nebo poděkovat jsem musela vždycky. Vůči dospělému to byla slušnost,ve školce/škole se to bralo jako projevení “ úcty“.
Když mě někdo pozdravím, tak mu také odpovím. Pozdravím také člověka kterého neznám sice osobně,ale potkávám ho často.
A totéž očekávám i od svých děti.Je přeci slušné pozdravit když vejdu např do restaurace nebo u lékaře.
Jaký máte názor na zdraveni Vy? A je jedno jestli jde o dítě nebo o dospělého. /b]
Mě teda překvapilo jak paní učitelka ve školce i ve škole říká, jak s tím děti mají problém.Bohuzel musím říct, že i plno dospělých na pozdrav neodpovídá:-( .
Diskuze týdne 16/2013