Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ach jo... 🙁
nevěděla jsem jak to nazvat,je mi smutno z jedné zprávy..včera jela dcera na každodenní trénink a pan trenér nepřišel..místo něj přišel syn a na stadion vylepil parte 🙁 Infarkt si nevybírá čas ani hodinu…Dcera je psychicky špatná,přeci jen s ním byla každý den už tři roky,pod jeho vedením zazářila i na větších mítincích a nebýt jeho tak nemá sbírku úžasných medailí a pohárů,naučil ji disciplíně,milovat sport,ukazoval jí jiný svět,svět sportovců.Je mi s ní smutno,hlavou se honí různé myšlenky,nedovede si představit,že v pondělí půjde po škole domů a ne na trenál.Bohužel on byl jediný trenér,všechno si dělal i zařizoval sám.Nevím jak jí mám pomoct.My dospělí si to můžeme nějak ,,okecat“,ona se jen ptá jak je to možné a na to odpověď není..ach jo.. 🙁
prožíváme tot aké dnes mi přišla zpráva od ex – táta zemřel … volali jsme si s klukama jsem mluvila ale čeká mě to také až dorazí domů….a nejhorší je že slova nemám a také nevím co a jak….na tohle asi se nachází vždy špatně….
je dobré že jí takový člověk vstoupil do života a tak hezky ji ovlivnil v životě, díky sportu na něj bude vzpomínat….
Urcite dcerce “dovol“,aby take na pohreb sla..Je to potrebne,aby se i deti rozloucili..zazili jsme to i v rodine a psycholog nam to doporucil..I tahle silne smutna udalost,jakym pohreb je,pomuze detem se s tim clovek lepe rozloucit 🙁 Deti chapou a i tim vedi,ze i smrt, patri k zivotu..bohuzel..
no a je z toho tedy ,,hotových“ víc lidí.Maloši to nechtějí pobrat ještě víc,zasáhlo to i všechny rodiče…budeme se muset nějak psychicky připravit na pohřeb 🙁 dcera chce jít rozhodně a já jí to ani nevymlouvám.Dnes se děti sešly na stadionu,běhali,dělali abecedu,prostě si potrénovali,ale bez trenéra 🙁
Díky za vaše slova..je to prostě tak,jak píšete,píšeme…Člověku se honí hlavou jak pomíjivý je život 🙁
ale jsem rozhodně ráda,že jsme měli to štěstí a tenkrát narazili zrovna na něj,oni dva,že si sedli a dal jí ty správné základy ke sportu.Byla jeho oblíbenkyně a když jsme se potkali,tak dceru vždy chválil i jako dívčinu ne jen z úhlu pohledu trenéra,byl to takový pohodář..asi to tak mělo být a určitě na něj bude vzpomínat celý život 🙂
Zuzinko,to je moc smutne 🙁 a chapu dcerky smutek..i tvuj 🙁
Nezalezi,kolik ma ten clovek roku,mnohdy mame okolo sebe lidicky,kteri,ikdyz nejsou primo nase rodina,nam potom velmi,velmi, chybeji..Take to znam..A dobrych lidicek je malo..Mela velike stesti,ze ho potkala..
Dcerku “nechej“ vyplakat,obejmy ji..rekni ji,ze jsi tu pro ni..ale to urcite delas..
“Jedina pravda“ je,ze to chce cas.. 🙁
Myslim tam na vas.. Z Uk M.
Zuzino,to je opravdu hodně smutné!
Děti z toho musejí být hotové. Hlavně ať jde dcera dál, trénuje dál a odnese si to, co ji naučil a co dokázala za jeho vedení.
Ahoj Zuzi, tohle je opravdu smutná zprávička… chápu Tvou dceru i Tebe… mně je taky smutno, když je můj syn smutný, prožívám to s ním, skrze něho…
A tohle je bohužel událost nečekaná, nicméně – bohužel – i to je součást života. Tuším, že to bude chtít čas, spoustu času. To je asi jediná věc, co s tím něco zmůže.
Jedná-li se o dobrého člověka a výborného trenéra, je to o to smutnější, rozumím tomu, po takovém člověku totiž zůstává velmi silná stopa a nejde ho nahradit.
Víš, Zuzi, zaplať Pán Bůh za něj, i když na tak krátký čas. Stihl Tvou dceru ovlivnit (v dobrém) a nasměrovat. Ne každé dítě má takové štěstí na trenéra, co by byl vzorem a osobností zároveň.
Dcera se s tím časem porovná a bude na něj určitě vzpomínat v dobrém (možná celý život).
Teď se s tím nic moc dělat nedá, můžeš si s ní povídat, můžeš ji vyslechnout, nechat ji vyplakat, ale změnit se to bohužel nedá, ten smutný fakt.
babofko věk myslím není až tak důležitý,ale kmet opravdu nebyl.Já se to snažím dceři i tak vysvětlovat,že se to prostě stává.Ona asi jen potřebuje čas,aby to všechno pobrala.Přeci jen ve čtvrtek se viděli,ještě večer jí psal sms a druhý den už není…
Paradoxně naposledy v lednu o ni měl zájem větší klub,za který soutěží v rámci družstva,ale dcera nechtěla odejít od svého Pana Trenéra/začínala u něj i Denisa Štěrbová :-)/.Naštěstí nechce atletiky nechat,jen si to pro změnu musíme ujasnit my rodiče,protože do toho většího města by musela dojíždět s přestupy a to mám strach já 🙁
zuzino, nepíšeš jak byl trenér starý, ale vetchý kmet by asi nedělal trenéra, viď? 🙁
Je to smutné, ale je to tak. V lidském životě nastávají bohužel i tyhle chvíle a čeká nás to všechny…
Trenér už zřejmě splnil svoji misi na tomto světě. Vždyť třeba Tvoji dceru naučil disciplíně a lásce ke sportu. A to není málo…
Snad se najde nějaký dobrý nástupce a bude pokračovat v započaté práci… Co jeho syn?
nevěděla jsem jak to nazvat,je mi smutno z jedné zprávy..včera jela dcera na každodenní trénink a pan trenér nepřišel..místo něj přišel syn a na stadion vylepil parte 🙁 Infarkt si nevybírá čas ani hodinu…Dcera je psychicky špatná,přeci jen s ním byla každý den už tři roky,pod jeho vedením zazářila i na větších mítincích a nebýt jeho tak nemá sbírku úžasných medailí a pohárů,naučil ji disciplíně,milovat sport,ukazoval jí jiný svět,svět sportovců.Je mi s ní smutno,hlavou se honí různé myšlenky,nedovede si představit,že v pondělí půjde po škole domů a ne na trenál.Bohužel on byl jediný trenér,všechno si dělal i zařizoval sám.Nevím jak jí mám pomoct.My dospělí si to můžeme nějak ,,okecat“,ona se jen ptá jak je to možné a na to odpověď není..ach jo.. 🙁