Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ach jo... 🙁
nevěděla jsem jak to nazvat,je mi smutno z jedné zprávy..včera jela dcera na každodenní trénink a pan trenér nepřišel..místo něj přišel syn a na stadion vylepil parte 🙁 Infarkt si nevybírá čas ani hodinu…Dcera je psychicky špatná,přeci jen s ním byla každý den už tři roky,pod jeho vedením zazářila i na větších mítincích a nebýt jeho tak nemá sbírku úžasných medailí a pohárů,naučil ji disciplíně,milovat sport,ukazoval jí jiný svět,svět sportovců.Je mi s ní smutno,hlavou se honí různé myšlenky,nedovede si představit,že v pondělí půjde po škole domů a ne na trenál.Bohužel on byl jediný trenér,všechno si dělal i zařizoval sám.Nevím jak jí mám pomoct.My dospělí si to můžeme nějak ,,okecat“,ona se jen ptá jak je to možné a na to odpověď není..ach jo.. 🙁
Je pěkné, že je o ní takový zájem.Trener by na ní byl hrdý.
Ahoj Zuzi, jsem ráda, že jsi napsala “pokračování“, díky.
Tvoje dcera je evidentně “bojovnice“ a to je moc dobře :-).
Přeju, ať to zvládne a trénuje dál :-).
Mooooooc gratuluji a preju,at se vse dari!! Trener se “urcite diva“ a je pysnej !!! 🙂
Takže dcera skončila na Mistrovství Moravy a Slezska z 25 děvčat osmá v pětiboji :-)Říkala,že první nápor na psychiku byl,když tam přijeli a potom,když zaběhla lepší čas,co by na to asi řekl p. trenér atd…Není to jednoduché,ale myslím,že se s tím opravdu poprala a chce jít dál,dostat se zpět do formy,tak jsem moc ráda 🙂
🙂
zuzino, z Tvé zprávy na mě sálá zase nadšení, radost, naděje… To je dobře… (I když k ní vedly smutné okolnosti…)
Vytáhnu tuto zprávu nahoru,abyste věděly jak to dopadlo…
Pohřeb byl smutný,přišlo dost lidí obzvláště z oblasti sportu,ale všichni jsme to nějak zvládnuli…
Dětí se ujala bývala odchovankyně p. trenéra,která učí na střední škole tělocvik a jejím snem bylo trénovat atletiku./i ji náš trenér ovlivnil,ale už daleko dřív :-)/Bohužel nemá ještě vyřízenou trenérskou licenci,má malé dítko,takže sice trénují,ale ne v takové míře a závody se teprve budou rozhodovat a hlavní sezóna už začala.Nicméně dceři se sama ozvala trenérka z jiného klubu,toho o kterém jsem psala,že už o ni měli zájem a nabídla jí ať přijde.Tak začala trénovat tam.Zatím tedy sedí na dvou židlích,protože oficiální přestupy byly v březnu,ale tím,že tam je zapsaná na hostování to nikdo neřeší ve smyslu nějaký problém a hned první den se o ni zajímal další trenér,že ji chce k sobě :-)Dnes jela na první závody bez svého trenéra,tam kde byla s ním vloni.Ať už jí dopadnou jakkoliv,pevně věřím,že s ní psychika nezamává a ustojí to,třeba právě kvůli němu..ach jo..
zuzino, přemýšlím, co napsat a víc než “je mi to líto“ mě nenapadá. Holky to myslím vystihly. Takže jen držím palce, ať se s touhle ztrátou dokáží děti brzo vyrovnat a všechno co je Pan trenér naučil zúročí.
Je mi to moc líto. Pro mne je smrt dost silným zážitkem i v dospělosti. O to víc šokující je to pro dítě. Pokud dcera chce, dovol jí jít na pohřeb. Sama od sebe vím, že Ti lidé, ke kterým jsem měla hlubší vztah a nerozloučila jsem se s nimi, že s tím bojuju a bojuju i s odstupem času ;-(
A přála bych Vám, aby se našel někdo, kdo děti bude trénovat dál, ačkoli nejde vyměnit člověka za člověka, tak by bylo škoda, aby to, co se naučily, zůstalo ležet ladem.
Zuzino, je mi moc líto, co se stalo.
Je dobře, že se dcera chce dál sportu věnovat. To je jen dobře, já bych ji v tom podporovala a do jiného města ji klidně pouštěla na tréninky – určitě tam bude jezdit více dětí, které dcera zná, tak můžou jezdit spolu pohromadě.
Čas určitě všechny rány zahojí.
Jana87