Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vyznáte se v lidech?
Tak mě napadlo zeptat se, jestli se vyznáte v lidech? Máte odhad na lidi? Jak často vás lidi překvapí, vyšokují… ať už pozitivně či negativně?
ahojky snad mi ostatni odpusti,ze reaguji konkretne “jen“na tebe 🙂
Anonymni,je mi to opravdu mooc lito! 🙁
Ale pritom vsem zlem,je skvele,jak to beres ty,jaka asi jsi a hlavne;ze jsi to uvedomujes,ze tohle neni kamaradka a to opravdu neni! 🙁
Drzim ti pesti,aby jsi brzo zase nejakou opravdovou kamaradku nasla!! 😀
Jinak ja si myslim,ze se celkem v lidech vyznam..ale uz jsen se i naucila,ze nejen muj prvni dojem,intuice a ta energie,ktera mi z toho cloveka vyzaruje,se muze splest..takze na jedne strane se seznamuji “rychle“..ale trosku vice se “divam“..nez drive 🙁
Ale nakonec se ukaze,ze muj prvni “pocit“,byl ten dobry..ikdyz uz se mi i stalo,ze i na prvni dojem clovek pro mne“uplne z jineho soudku“,je fajn..stacilo ho vic poslouchat;povidat si..a on se otevrel..a ze i pod “tvrdou slupkou“,je casto dobre srdce 🙂
Take verim na jakousi “neviditelnou energii“,proste kdyz se s nekym potkam,tak si sedneme..Vetsinou jsme podobneho temperamentu..smyslu pro humor apod..
Vim,ze “najit“dobrou kamaradku,je vzacne,ale i v tomhle verim na “osud“,nebo co 🙂
Ja takovou tu Nej mam,uz neuverit.let..a ikdyz ja ted ziju tu a ona s detma v Cr..nic se nezmenilo..nekdo mi jednou rekl,ze dobri pratele se nemuseji videt “kazdy den“,ale kdyz se zase setkaji,tak jakoby to bylo vcera 🙂
Tak zhavime Skype..mobil..smsky 🙂 Posilam darecky..
Casto si napiseme temer zaroven..muzeme si rict cokoliv..mame stejny humor..
A nejvice si cenim toho,ze zboznuje moje deti a oni ji a ja jeji..a verim ji,dalo by se rict,ze je opravdu,jako moje sestra.. A kdyz priletime do Cr,tak jsme i par dni i u ni a pritom ma mini bytecek a vsem nam je tam fajn, jako ve vile 🙂
Varime spolu,rechteme se..Deti ji rikaji teto.. Ona me segro..Ja ji zdrobelinou jmena..mala se s ni rada tuli 🙂 Moje maminka ,ma jednu z kamaradek, uz od skoly..zname ji take..
Kamaradky mam i tu..cesku,slovenku,anglicanky,tunisanku..Ale nej je ta “jedna“..No a ostatnim rikam “dobre zname“ 😀
ksando-hezka diskuze“ 🙂
Marinado, já si právě taky říkám, že už bych mohla dospět a v jednatřiceti by mi už mohlo být jedno, když si lidi myslí, že jsem jiná než sem… že bych už mohla vědět, před kým se mohu otevřít a před kým ne… Ale trápí mě to vždy víc než když mě “zklame“ manžel. Anonyme – to s těmi dětmi je potíž. Občas si prožívám taky takové situace. Ale ona to třeba ta kamarádka vnímá z té tvé strany taky tak… Já jsem si třeba o sobě myslela, že za své děti “nekopu“, kolikrát jsem byla i na sebe naštvaná, že u nás mohou cizí děti vše a moje děti u cizích nic (tak jsem to vnímala já). No, ale nedávno mi taky jedna mamina řekla, že má ze mě pocit, že za ty své děti “kopu“ a toleruju jim víc věcí než cizím. A při tom se já na to opravdu soustředím, abych to nedělala, protože vím, že to nesnáším u ostatních. Takže je to opět na úhlu pohledu. Ale souhlasím – pro mě je taky jednoduší takové maminky nevyhledávat…
Já dám hodně na první dojmy, jsem přesvědčená, že velký kus povahy má člověk vtisknutý do obličeje. Zatím mě to teda nezklamalo. Mnohokrát se stalo, že jsem člověka “vzala“, že to bude ok, ale byl tam nějaký pidi brouček úplně někde uvnitř mě, který mi říkal, že “tady něco nehraje“. A taky že jo. Takže úplně bez výhrady jsem takhle kdysi poznala svého muže, tam bylo na spoustu prvních dojmů všechno ok a je doteď (když nepočítám provozní neshody, které jsou všude a vždycky).
Důsledek tohoto “výběru“ lidí je to, že nemám žádnou “nejlepší“ kamarádku, a vlastně ani jiné přátele. Mám pár známých. Jinak když si potřebuju pokecat, tak s mámou, ségrou, mužem. Mám dvě kámošky, se kterými si píšu na netu a o kterých si myslím, že by mě o půlnoci přijali u sebe doma, ale jista si tím nejsem.
Kšando, muslimy vůbec neřeš 🙂 Já jsem taky tolerantní ke všem, ale většinou jen do chvíle, než se mě to osobně týká 🙂
A s těma kamarádkama -já byla vždycky obklopená, mohla jsem vybírat…ale jakmile jsme se začaly stýkat s malýma dětma, hodně to prořídlo a ulevilo se mi. Dcera byla komplikovaná a nebavilo mě poslouchat, co bych měla a co bych neměla. Tenkrát mi bylo líp s cizíma, od kterých jsem nic nečekala.
Tak si z toho nic nedělej.
Lien, já na to přišla až asi tenhle rok – tento rok je pro mě nějaký zakletý – do teď jsem se obklopovala lidmi, kteří mi třeba i “ubližovali“, ale já nad tím vždy mávla rukou a řekla si, že to myslel dobře… A lidi, kteří to se mnou mysleli dobře jsem podezřívala, protože ti “nedobří“ lidé je pomlouvali… No, teď jsem zažila situaci, kdy jsem se rozbrečela ve společnosti dvou “kamarádek“ (což se u mě moc neděje – nepatřím k těm, které by chtěly ventilovat svá trápení ve svém okolí) – no, fakt jsem se tam skoro složila – no a ta kamarádka, kterou jsem měla vždy jako za dobrou kamarádku si do mě ještě “kopla“ a ta druhá, se kterou jsem se bavila spíš kvůli dětem se zachovala úplně skvěle – prostě nemazala mi med kolem pusy, ale věděla, že nakládat mi ještě opravdu neunesu. Byl to pro mě otřesný zážitek – nikdy jsem nic takového ještě nezažila a nikdy jsem se necítila takhle zklamaná sama sebou – že jsem to neustála… Ale přimělo mě to přemýšlet o uplynulých letech – jak se ty holky chovaly… a opravdu jsem nechápala jak jsem nemohla vidět tu přímost u jedné a křivost u druhé. Od té doby jsem si tak nějak udělala “pořádek“ – přestala jsem vyhledávat společnost všech mých “nově“ vzniklých známých… abych to vše mohla “prozkoumat“ sama v sobě. Taky se snažím (to mi teda ještě moc nejde) nepatlat se v tom co řeknu – protože já vždy něco řeknu – a ve chvíli (nebo i mnohem později) mi dojde, že to mohlo vyznít úplně jinak a tak mám potřebu to rozmatlat a dovysvětlit (třeba příklad tady na VD – diskuze Náboženství ve školách – musela jsem napsat, že proti muslimům nic nemám, ačkoliv jsem před tím nenapsala, že mám, ale bála jsem se aby to tak nevyznělo a tak jsem měla potřebu všechny přesvědčit, že jsem opravdu nábožensky tolerantní). Zjistila jsem, že všichni moji přátelé a lidi, kteří mě znají téměř ve 100% ví, jak jsem to myslela, i když třeba řeknou, že to vyznělo blbě, ale že pochopili podstatu a ti co mě neznají, nechtějí poznat nebo to se mnou nemyslí upřímně, tak to pochopí blbě, i když jim to budu vysvětlovat desetkrát. No, ale říkám – s tím mám teda opravdu stále potíže:-(.
Kšando, hádám, že Tě v posledních dnech někdo zklamal, viď?!
Mně se to stalo nedávno a byla jsem překvapená, jak mě to sejmulo…
Myslela jsem si,že budu mít fajn kamarádku.Zpočátku se jevila jako fajn,ale teď po půl roce vím,že to není ta správná kamarádka.Má až moc prořízlou pusu,naváží se do dětí svých kamarádek.Prostě se snaží předělat mé dítě.Já se její dítě nesnažím předělávat.Ba naopak jsem taková,že když její syn polámal mému hračku,tak já držím pusu a ona by určitě reagovala hned.Takže než takovou kamarádku,raději žádnou.Ještěže ji spousta bývalých kamarádek zná.Aspoň mi potvrdili i to,na co jsem přišla sama.Mám ráda,když člověk řekne svůj názor,ale říkat,že moje dítě neumí to nebo to a nevidět chyby na svém děcku,to je moc.Zatím jsem jí to neřekla,co mi na ní vadí,ale asi pochopila,že se mnou nemůže mávat jak se jí zlíbí.Jsem jí dobrá,když se nudí a nemá na ni čas její přítel.To není kamarádka pro život.Najít dobrou kamarádku je problém.Takže už jsem si docela zvykla být bez kamarádek.Ale mrzí mě to.Před x lety bych si nechala od kamarádek všechno líbit,dnes už ne.A nehodlám mít kamarádku za každou cenu jen abych nebyla sama.I když život bez fajn kamarádky taky není ono.
kšando taky nevyznám, většinou se soustředím na to, jak člověk chce vypadat, tedy na jeho převlek pro ostatní. Většinou je to tak, že se mi zdá “lepší“ než ve skutečnosti je, opačná situace se mi moc nestává. Ten hlubší vhled přijde (jestli vůbec) až mnohem déle a ani tak si nejsem jistá, zda je skutenčý.
Ono to asi taky souvisí s tím, jak se člověk vyzná sám v sobě, pak nemá potřebu se nechat ovlivňovat tu jedním, tu druhým :-(.
Ale tak vyvíjíme se, co je dnes, zítra už platit nemusí. A i to uvědomění, že se nevyznáš, má význam. Někdo si třeba myslí, jak se vyzná a k opaku teprve dojde časem :-).
Marinado, já to tak mám právě taky. Já jsem v tomhle strašně naivní – nějak mě nenapadne, že by to člověk se mnou mohl myslet špatně, takže předpokládám, že i když mi řekne něco negativního, tak jen proto, že to se mnou myslí dobře a taky trošku předpokládám, že když mi řekne něco špatného o jiných mých známých, že to říká právě proto, abych se vyvarovala zklamání… A taky naopak – pokud mi projevuje podporu…, tak nečekám žádný úder. No, ale postupem času přicházím na to, že většinou ti “hodní“ jsou zticha a nemají potřebu hned někoho “vychovávat“ a “předělávat“…a většinou mi v reálném životě pomohli ti, kteří to nijak neventilovali, že by mi pomohli a od kterých by to nečekala. To platí i tady na VD – já se tu moc neorientuju – nečtu všechna témata a diskuze pročítám většinou jen, když se to týká mě, ale taky jsem si všimla, že spoustu holek, které jsem považovala za “potvory“ jsou hodné holky, které se třeba nebojí jen říct svůj názor – i když je jiný než většiny…
Kšando, to je hezké téma 🙂
V lidech se (po čase) docela vyznám, ale po svých zkušenostech musím počítat s tím, že ten, kdo se mi jeví na první pohled skvěle, skvělý časem nebude a naopak 🙂 Ten můj první odhad je vždycky hodně špatný.
Jinak kamarádky mám také léty prověřené a spoustu nových známých mám přes dceru…už u tří maminek jsem si postupně myslela, že jsem v nich poznala nové kamarádky “na život a na smrt“, ale po čase to bohužel vyšumělo a jsme jen dobré známé. A musím říct, že opravdu dobré a stálé kamarádky a kamarády mám jen ze sportu.