Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vyznáte se v lidech?
Tak mě napadlo zeptat se, jestli se vyznáte v lidech? Máte odhad na lidi? Jak často vás lidi překvapí, vyšokují… ať už pozitivně či negativně?
Čím jsem starší,tím jsem na tom hůř :-(snažím se dlouho špatné chování omlouvat,že to tak přeci nemůže být,on/ona by tohle přeci tak zle nemysleli,neudělali atd.Snažím se více vidět to dobro a v mém životě už jsem opravdu narazila,ale jsem takřka nepoučitelná.První dojem uplatňuji jen málokdy a i ten špatný, a pak se často divím.Nemyslím si,že jsem jen ,,dobrá duše“,taky jsem asi párkrát nevědomky ve svém životě někoho zklamala,ale pokud jsem si to uvědomila,snažila jsem se o nápravu.
Jediné v čem mám odhad,když už narazím, naprosto přesně většinou vím jak se dotyčný dál bude chovat.Ale abych tomu dál zabránila mi nějak nevychází 🙁
Holky, děkuju za příspěvky:-). Petro, jen poučuj – já to potřebuju jako sůl. Si myslím, že bych měla navštívit nějaký kurz “Poznej sám sebe“. Jen pro vysvětlení – byla to opravdu maličkost, ale jak si psala, tak už to byla poslední kapka… Jsem spíš zvyklá, že se lidi “vyplakávají“ u mě – teda ti co mě znají neb těm ostatním jsem nesympatická neb působím prý jak “Ledová královna“ – což je moje obrana, aby mi nikdo neublížil – dělá mi problémy si někoho připustit k tělu a o to víc jsem zklamaná. “Pláče“ se mi prostě líp v diskuzích než v osobním životě. Nevím, možná mám nějak v hlavě dané, že když připustím, že něco nezvládám, že všechny ostatní zklamu…
řekla bych že dokážu odhadnout, přesto mám sklon v každém vidět jen to dobré nebo to od něj očekávat, když já se k němu tak chovám bude mi to vráceno…. není to tak….ale jsem tak vychovávaná a neumím se chovat tak jak se mi nelíbí ač by si to někteří zasloužili
ja teda nechci hazet lidi do jednoho pytle,
ale mam tu zkusenost,ze lidi, kteri vam mazou med kolem huby
se vetsinou vybarvi.Ne vzdycky se mi to stalo, ale kdyz se mi to stane, nebyvam zklamana.Protoze uz ten samotny 1.dojem z nich mam smiseny. Rikam, neni to pravidlo, jen moje zkusenost.jana231
Kdysi jsem lidi dokázala odhadnout na první pohled,ale posledních pár let je to na opak.Takže já lidem moc nevěřím,jen čas ukáže,zda svůj názor změním.Jsem na tom podobně jako Hanzlici jen já nejlepší kamarádku měla a hodně dlouho.Přišla jsem o ní,když jsem založila rodinu.Takže mám známé………
Anonyme, s tou poctivostí a slušností je to ještě trochu zamotanější. Nejen darebáci se mohou mít lépe. Poctivý člověk taky může někam dojít, jenom se musí umět “prodat“. Samozřejmě potěší, když si někdo všimne mých potichých činů, ale tam jde spíš o blízkou osobu nebo o někoho, kdo se setkal s podobnou situací. Jinak se člověk musí pochválit (bez přehánění), protože to za něj nikdo neudělá, nikdo si nevšimne a až to je ten kámen úrazu.
Já mám jednu spřízněnou duši (která to se mnou někdy má celkem těžký a má za to u mě obdiv), jednu nejlepší sousedku (dcery máme stejně starý) a pár známejch. Tak mě napadá, jestli i manžela může člověk brát jako nejlepšího kamaráda naprosto ve všem. Fakt je, že úplně o všem s ním doma povídat nemůžu, protože bych podle něj probírala naprosto nepodstatný věci, který nestojej za existenci, natož za řeč. Je to člověk s logickým-analytickým typem myšlení a kraviny jsou to poslední, na myslí, i když taky někdy překvapí 😀 . Když si chci pokecat o ničem, tak seberu nějakýho starýho známýho (někdy i známou) a jdeme někam mezi lidi. Někdy se přidáme k někomu komunikativnímu, užijeme si večer a možná se s těma novýma lidma už ani neuvidím(e). Vůbec neřeším, jestli z nás budou přátelé na život a na smrt, protože to ani není možný, sami píšete, že člověk se vyvíjí 😉 . S tou mojí spřízněnou duší jsme se taky od jednoho krásnýho dne dva roky neviděli (moje chyba) a naštěstí to funguje dál. Na co si myslim, že odhad mám je, jestli ten člověk za to stojí, jestli mi (lepší je, když je to oboustranný) i ten hovor o ničem něco dá nebo jestli radši dát rovnou ruce pryč, odhadnu jak se může chovat v soukromí, stinnou stránku atd, máloco mě u lidí překvapí ve chvíli, kdy s nima zrovna není legrace. Dokážu i přijmout jejich kritiku a buď vím, že s tím (ne)chci nebo (ne)můžu něco dělat a podle toho pak naše společná cesta (ne)pokračuje. V těhle odhadech jsem se zatím spíš nespálila.
Tak já jsem si myslela, že i jo, ale opak je pravdou…kdysi jsem tady psala, jak se moje nejlepší kamarádka dala dohromady se švagrem, no a vlastně už v té době jsem si všimla, že se mění pomalu, ale jistě v někoho komu já přestávám rozumět-bohužel. Pak se mi stává stejně jako Janě231, že s lidmi se kterými jsem si nikdy neměla co říct, tak vlastně nás možná děti spojují. Také tady máme jednu maminku, která velmi ráda peskuje druhé děti, naše holky už si s jejíma holkama už ani nechtějí hrát, ale to si zavinila ona maminka sama…
Kšando, prima téma:-) už od včerejšího večera, kdy jsi diskuzi založila, nad tím přemýšlím.
Uvědomila jsem si díky tvé otázce, že dost často si lidi “vmontuju“ do těch svých prvních dojmů a dělám to i s různýma situacema. Naštěstí jsem optimista 🙂 Krom toho si moc lidi nepouštím k tělu, takže případné prozření nenesu nijak těžce (a navíc se mi to ani moc často nestává, že bych se nějak extra zklamala tak, aby mě to zasáhlo osobně). Zrovna nedávno jsem taky trochu narazila, ale spíš šlo o zjištění, že věci se mají dost jinak, než se zdálo (bylo prezentováno), ale v podstatě se nic nestalo, takže z toho bylo jen rozčarování a údiv.
Z toho, co jsi psala ty, mě zaujalo, že píšeš, že jsi byla zklamaná sama sebou, že ses v přítomnosti těch kamarádek rozbrečela. Proč? Na tom přece není nic špatného 😉 to tak prostě přijde, že je toho někdy na člověka moc. Nevím teda o co šlo, ale ať to bylo něco “velkého“ nebo malichernost, tak to pro tebe v tu chvíli mělo význam, možná to byla jen nějaká poslední kapka. Nic si nevyčítej, nejsi přece robot. Naopak buď za tu situaci vděčná, díky ní jsi zjistila, na čem u “kamarádek“ jsi 😉
(omlouvám se za poučování)
Ne nevyznám a poslední dobou mi už nedá spát jak může být někdo tak zaujatý a škodit ze své pozice dítěti. Rozepisovat to nebudu asi některé poznáte o čem mluvím. Jen zjištuji že to jak jsem byla vychovaná, jak se mám chovat k jiným a oni se tak budou chovat ke mně, tak to tak není a jak to slušně napsat prostě čím větší darebák atd. tak ten se má lépe a s poctivostí a slušností nedojdu vůbec nikam, nebo asi jak kde a u koho ale já v tomto případě nikam.
mne se zase stalo,
ze jsou lidi, se kterymi jsem si v minulosti nemela co rict
a jakmile se mi narodily deti a zacla jsem chodit do mš, prijdou mi, ze se uplne zmenily.Rozumime si lip nez kdykoli predtim, dokonce mi jedna z nich pomohla v situaci, kde bych to necekala..taky je paradoxni to, ze jsme nedavno mely sraz tridy a ja si nejvic popovidala s temi co jsem si na stredni moc nerozumela.Jak psaly holky, vyvijime se