Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nevítaná návštěva
Holky, nevěděla jsem jak diskuzi napsat. Máme problém s dcerou (skoro 7 let). Mám kamarádku, která má dva chlapečky (6 a 3 roky). Jezdí k nám poměrně často – syn (3) má kluky moc rád a kluci naše děti i nás taky… S kamarádkou si rozumíme, ale… Dcera prostě toho chlapečka (6 let) ráda nemá a je fakt hóóódně nepříjemná, když přijedou. Kdyby byl chlapeček nějaký sígr, tak si řeknu, že má co si zaslouží a nebude mě to trápit, ale ten chlapeček je strašně hodnej, naší slečnu jeden čas dokonce miloval, fakt se k ní i ke všem chová hezky a je vždy smutnej, když ho ta naše slečna odpálkuje… Posledně dokonce udělala i scénu… Tak jsem jí řekla, že chápu, že jí třeba není sympatický, ale že musí pochopit, že my je máme rádi, oni mají rádi nás a že nemůže být na naší návštěvu protivná. Ať si teda zaleze, ale ať není ošklivá. No, dnes kluci přijeli na koledu a opět byla ošklivá (až jsem se za její chování styděla a to se mi často nestává). Jak to mám řešit? Vím, že kamarádství se nedá vynutit…, ale už by měla dokázat respektovat naší návštěvu a chovat se slušně… Jenže dcera je opravdu – co na srdci to na jazyku… Co s tím? Není v mých možnostech pozvat je, když dcera není doma či má jiný program… a syn má kluky rád a ptá se po nich… Děkuji za rady. Kšanda
Ahoj Kšando, přečetla jsem si Tvou otázku už ráno, ale byla jsem v práci a tak jsem Ti nestihla napsat (odpovědět). Mezitím napsala Nuninka a já to vnímám hodně podobně. Taky bych se snažila dceři vysvětlit, že ji nenutím do žádného velkého kamarádství, ani ji nenutím, aby si s klukem hrála, když sama nechce, ale určitou “formu“ by to její chování mít mělo. Snažila bych se s ní o tom hodně mluvit. Asi to pro ni je obtížné a asi to bude chtít z Tvé strany spoustu trpělivosti.
Jo, holka zlatá, naučit dítě toleranci a shovívavosti je “těžký úkol“. Nicméně – v životě se jí to bude hodit. Bude se muset popasovat se spoustou různých lidí, komunikovat s nima a vycházet s nima. Tak to ber jako první krůček.
Každopádně přeji pevné nervy a trpělivost :-).
Vysvětlila bych jí ,že ona má své kamarádky a ty taky. To že se s klukem nemusí ,přece neznamená ,že se s kamarádkou přestaneš vídat. Před návštěvou bych jí řekla, že po ní nechceš aby si s ním hrála,ale že očekávás že se bude chovat slušně.
Zkus se jí zeptat, jestli by se jí líbilo, kdyby ses tak ty chovala k jejím kamarádkam.
ksando, tak to chapu,
deti delaj pravy opak toho, co chceme. Sama jsem nebyla jina.
Taky mi doma vncovali kamaradku, ktera porad mlcela a ja chtela kamaradit s jinou a s tou jsem nesmela, prtoze se rodice nemuseli.
To at uz ho nevychvalujete je celkem zbytecne psat.Dealal by jeste vetsi justy.
Nemluvila bych o nem-maximalne vysvetlila, ze lidi k sobe maj byt ohleduplni a neublizovat nikomu kdo ji nic neudela a bla bla bla, zacla bych s ni komunikovat o jejich kamaradech
a ja myslim, ze to ono ji to casem prejde.Chce to cas a trpelivost.tak hodne stesti jana231
Semelko, to právě není. Ono to začalo tak, že jí manžel pořád říkal jak Kubíček je úžasný, báječný, skvělý, jak ji má rád… a pořád jí ho tak trošku vnucoval – z legrace, ale ona to tak zjevně nebrala a vyvolalo to v ní opačné pocity a od té doby ho nemusela, ale chovala se slušně. Teď “chodí“ s jedním chlapečkem z první třídy a přijde mi, že tady nechce mít Kubíka právě proto – asi aby si někdo nemyslel, že ho má ráda…
kšando a není do něj taky “zamilovaná“? 😀
no u nás na Matesa (5,5 roku) funguje “oplátka“ jak se chováš ty k jiným budu se chovat já k tobě abys věděl jaké to je…
ale v tomhle se radí blbě, asi bys z ní měla dostat, proč se k němu tak chová a přinutit, aby se chovala slušně, vím že se to dělá těžko, taky s tím občas bojujeme, ale rozhodně jsem radši když se naprčí a někam si zaleze než když se chová hnusně .. chápu tě a přeju pevné nervy
Jovanko, vadí jí, že vůbec přijedou. Dnes byla naštvaná, že ji chlapeček chtěl “vyšlehat“ ačkoliv ostatním nastavovala zadek… Posledně udělala scénku, že šel její tatínek nejdřív očistit boty tomu klukovi – což bych i pochopila, že jí to mohlo být líto, ale udělala fakt scénu, kterou už snad dva roky ne… Navíc u nikoho jiného by jí to nevadilo a to říkám s jistotou. Kdo naší malou “zná“, tak ví, že si své své kamarády pečlivě vybírá a rozhodně nepatří k těm dětem, které by byly se všemi kamarádi. Toto chování – odmítání návštěv… bylo u nás hodně časté, ale tak do 5 let. Pak už se jí dalo vysvětlit, že já se chovám slušně k jejím návštěvám, že malý má také potřebu se kamarádit s klukama svého věku… Brala to – někdy se třeba “zatvářila“, ale to jí nevyčítám… nemusí mít ráda každého… ale to co předvádí teď je opravdu v jejím věku pro mě už nepřijatelné… Není to tak, že by u nás návštěva byla dnes a denně… Nevím, jak to řešit – nechci, aby nám malá diktovala koho si sem můžeme brát… a pokud tak neučiníme dělala potíže…, ale jsou to pro mě opravdu nepříjemné situace…
kšando, asi bych jí řekla, jak se cítíš, co tím v tobě vyvolává a pak bych se smířila s tím, že až přijedou, tak ona bude někde jinde, než vy ostatní, nenutila bych jí do kontaktu a taky bych nelitovala toho chlapečka, neznáme proč to tak je, ale důvod to jistě má, on sám si takovou zkušenost vybral, stejně jako ty a tvoje dcerka. Jen aby věděla, jak se cítíš (stydíš se) a jinak bych řešení nechala na ní.
Kšando, to asi není úplně výjimečné.
Co konkrétně jí vadí? Kvůli čemu dělá scénky?