Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čtete knihy o výchově?
Čtete knihy o výchově děti?
– pokud ano – co jste četli naposledy a co vás nejvíce ovlivnilo? podle čeho vybíráte, po které knize sáhnout?
– pokud ne – proč?
Petro, Respektovat a být respektován není podle mě moc čtivě napsáno. Je to spíš jak učebnice, taky mi trvalo, než jsem to přelouskala, myslím, že se do toho ani začíst nedá.
Já když doporučuju někomu toto téma, tak raději knížku Jak mluvit, aby nás děti poslouchali, jak naslouchat aby nám důvěřovali.
Četla se mi mnohem líp a na úvod je podle mě mnohem lepší.
Jinak já knížky o výchově čtu ráda, i když teď už jsem dlouho nečetla žádnou.
Petro, tak přednáška byla dobrá – jak jsem se dozvěděla, tak poslední. Odpovídala na dotazy publika – buď anonymně napsané na lístečku nebo přímo … Dnes mi nepřišla tak “studená“. Co mě teda hodně překvapilo (skoro šokovalo), když říkala, že optimální období pro vysazování na nočník je mezi 9 až 13měsíce m – kdy dítě vydrží rovně sedět… Co jsem četla, tak kolem 18m což je dost rozdíl. Se tam jedna babička “durdila“, že její vnuk má v roce a třičtvrtě plenky, tak jí na to řekla, že by matce sebrala rodičák, že zřejmě nedělá to co má. Babička spokojená, že má pravdu – už ji slyším jak nastoupí vítězoslavně s přednáškou. No, tak jsem jen tak prohodila, že se říká, že kolem roku a půl, ale to už babička dělala, že neslyší, tak je mi té její dcery skoro líto. Jinak v podstatě neřekla nic nového. Co se mi líbilo, tak říkala, že nechápe z jakého důvodu se předpokládá, že dítě musí půjčovat hračky… že pro dítě má autíčko stejný význam jako pro nás auto… To je velká pravda, kterou si dospělí vůbec neuvědomují… A co taky musím potvrdit, že hlavně my ženy máme problémy s tím “nejít s davem“ – je pro nás pořád hodně těžké říct – toto je moje rodina, budete se chovat tak a tak, nedávejte mému dítěti milión dárků…Pak taky říkala, že nesmyslně nutíme děti, kterým škola nejde, aby se učily o to víc, místo toho, aby se učily tedy pracovat rukama a školou prolezly… Že z toho pak jsou drogy, útěky z domu, protože dítě chce být někde nejlepší a my mu vlastně tu šanci nedáme – pokud není chytré, tak i kdyby se přetrhlo, tak ve škole nejlepší nebude a nedáme mu šanci, aby dělalo to v čem by dobré být mohlo – v práci…neb ho nutíme, aby se učilo… Kšanda
Petři, výchovné knihy jsem začala číst poté, co jsem tady na VD vyhrála svou první od Steva Biddulpha: Proč jsou šťastné děti šťastné… Je krásná, naučná, občas jsem si i poplakala. Moc mi dala, je v ní tolik pravdy. Hodně jsem ji půjčovala a momentálně nevím, u koho zůstala, takže ji už přes dva roky nemám, což mě osobně mrzí. Pak mám doma pár kníže od Jiřiny Prekopové, ty jsou taky dobré.
Ze začátku hodně ( ještě před dětmi), pak už ani ne.
Spíše mám ráda české autory- jsou mi výchovou blíž, než ti zahraniční ( jiná kultura, jiná výchova), ale stejně pak jedu podle vlastního vědomí a svědomí.
Jediná, která mi nakonec doma zůstala je“ Pusť mě, ale neopouštěj“
Já jich nejvíc asi taky přečetla jako studijní literaturu.
Teď tu a tam po nějaké sáhnu.
Tak nějak čtu knihy zaměřené na osobnostní rozvoj, tohle je taky něco takového.
Naposledy jsem měla knihy o pubertě a zaměřené na komunikaci s dětmi.
Taky mi více vyhovují čeští autoři – ti zahraniční prostě žijí v jiném kulturním, společenském rámci.
No, neřídím se žádnou knihou “do mrtě“, spíš to beru jako inspiraci – něco mi potvrdí moje postupy, něco mi nabídne jiný náhled.
Knihu Respektovat a být respektován jsem rozečetla taky, ale jak píšete – nemohla jsem se začíst. Tak jsem ji více méně jen prolistovala a vrátila (je na ni u nás dost rezervací).
Teď mám doma půjčenou knihu Muži jsou z Marsu, ženy v Venuše a děti jsou z nebe. Je to tedy taky zahraniční autor, ale uvidíme.
Petro mně se taky četla blbě, tak jsem šla na kurz :-).
Knihy o výchově zásadně nečtu, možná je to chyba nevím, ale já vychovávám podle svého srdce, stejně každé dítě je jiné a hledat ho v nějakých tabulkách se mi nelíbí.
Kšando, doufám, že dnes večer nebo zítra napíšeš, jaká byla přednáška 😉 Pekařovou jsem taky četla asi před 4 lety a měla jsem z ní docela rozpačité pocity. Na jednu stranu jsem si díky ní pár věcí ujasnila a v něčem mi to i pomohlo (až po přečtení knížky jsem začala být důsledná třeba i ohledně přecházení přes silnici, což se zrovna nedávno zúročilo), ale jinak je to jak píšeš – přišlo mi to takové studené, moc zaměřené na návody a praktickou stránku věci.
Na přednášku bych ale asi taky šla 😉 u nás jsem ale podobnou akci zatím nezaznamenala. Tak třeba časem…
No a za sebe – knížky o výchově čtu tak nějak příležitostně, jak se mi co dostane pod ruku, což se mi díky VD dostane celkem dost 🙂 Něco jen prolistuju, do něčeho se začtu, něco přelouskám celé. Jsem radši za knížky od českých autorů, zahraniční někdy bývají trochu mimo naši realitu, a nemusí být ani z nějak exotických zemí, stačí, že se odvolávají třeba na nějaké organizace, u kterých netuším, o co jde.
Nečtu je vyloženě s cílem “teď se naučím, jak mám ty děti vychovávat“, prostě mě to zajímá a dobře se mi to čte. Kolikrát si knížku se zájmem přečtu, aniž bych měla pocit, že bych podle ní měla něco dělat nebo měnit, prostě pro zajímavost.
Teď zrovna se prokousávám Respektovat a být respektován a i když mi to dává smysl, sedí mi obsah a jsem zvědavá, co se tam píše, tak se do ní nemůžu začíst, tak se chci zeptat – kdo jste ji četli, jak se četla vám?
nečtu a nečetla…četla jsem jen v rámci studia….informace bych asi dohledávala v případě potřeby, nebo “problémového dítěte s nějakou poruchou atd“ najít pomoct….ale jinak nemám potřebu…
Zbynulo, u nás je to taky tak. Můj názor je ten, že prostě ženský od přírody umí lépe “pracovat“ s muži než s ženami a ty naše malé princezničky prostě “ženské“ jsou:-).