Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Umíte odmítnout návštěvu?
Ahoj a pěkný den Vám všem,
měla bych takovou otázku, chtěla bych se zeptat, zda umíte odmítnout návštěvu. Mám na mysli někoho, kdo se k Vám pozve sám. A o jehož návštěvu v podstatě “nestojíte“.
Asi bych měla popsat, co se mi přihodilo…
Mám už velkou neteř (má za sebou 3 roky na VŠ) a ta má přítele. Vídáme se sporadicky, neb od sebe bydlíme 90 km. No a já se musím přiznat, že v tom klukovi je “něco“, co je mi nepříjemné – míním tím vnitřně nepříjemné. Je na můj vkus strašně radikální, vše je buď bílé nebo černé, nic mezi tím, v jednání k ostatním je dost nevybíravý a netaktní, takové drzé mládě.
Nicméně – doteď jsem o tom s nikým nemluvila, ani to neřešila, protože se domnívám, že to není moje “starost“, prostě si své myšlenky a pocity nechávám pro sebe.
A k věci – když jsme se teď viděli naposledy, zeptal se mě, co budu vařit v neděli k obědu. Já odpověděla, že ještě nevím. A on na to: To já, abys s náma počítala, my přijedem. Párkrát jsem zamrkala a to bylo celé.
Na nic jsem se nezmohla.
A teď se mi to pořád honí hlavou… mám pocit, že je to neslušné se k někomu pozvat… aspoň já to nedělám…
Navíc – já se s ním nijak sbližovat netoužím…
Jenže – zítra je neděle a já nevím, jestli přijedou…
Cítím se nepříjemně a tak trochu trapně vůči neteři, je to hodná holka a ji bych odmítnou nemohla a vlastně ani nechtěla.
To je zase “situace“…
Písněte mi, prosím, jak reagujete třeba Vy v podobné situaci. Umíte říct “ne“? Umíte odmítnout návštěvu?
Nebo jestli se Vám to zdá “normální“ – takovéhle věci a já jsem “mimo mísu“…
myslí, že jsem na tom úplně stejně. vždy jsem hrozně ráda, když návštěva je na odchodu a mám to za sebou. některé lidi prostě nemusím, ale jsou to přátelé mojí rodiny
Ahoj Padmé, jsem teda zvědavá, co napíšeš zítra, jestli přijeli nebo ne.
S odmítáním návštěv nemám moc zkušeností, ale taky se mi stalo, že jsem se vymlouvala. Bylo to v tom duchu, že už něco máme, že jdeme pryč.
Držím palec, ať to zítra zvládneš v klidu a s bravurou tobě vlastní 😉 *
Nico, díky, Ty jsi mě rozesmála :-D.
Jídlo, které nemá rád, tak uvař :-D.
To se Ti povedlo :-D.
Padmé jestliže od sebe bydlíte 90 km tak bych to považovala za hec,ale zavolala bych neteřince,ale neteřinku bych taky nedokázala odmítnout no a pokud víš o jídle které nemá rád tak mu ho udělěj 🙂
Ahoj Peťko, díky za napsání :-).
Víš, já jsem taková “trumpetka“ :-D. V tu chvíli jsem ze sebe nedokázala vypravit slůvko, je to asi moje chyba. Prostě mě zaskočil, já se cítila nepříjemně a tak jsem mlčela. Měla jsem něco říct…
Padmé, já mám s tímto problém prakticky neustále. Neumím říct ne a když se někdo neplánovaně pozve, dveře nezavřu. Vždy raději přehodím své plány, než bych někomu vysvětlovala proč se mi to nehodí. Ale učím se, takže občas už se mi povede návštěvu slušně nepřijmout.
Co se týká rodiny,pak mají u nás dveře otevřené a vlastně se ani dopředu nezvou, prostě přijdou. Na oběd teda ještě vážně ne, naštěstí.
Já bych to asi nechala úplně být. Uvař něco, čeho budeš mít víc, kdyby náhodou a jinak si zorganizuj čas dle svého. Návštěvu bych po takovém “pozvání se“ ani neočekávala a brala bych to jako vtip.
Pokud je neteř rozumná, mohla třeba alespoň ona zavolat a zeptat se, jak to s tím obědem je.
Pokud by se takto někdo pozval, asi bych se rovnou zeptala, zda to myslí vážně. A pak bych nejspíš, pokud bych vážně o návštěvu nestála řekla, že se mi to nehodí a hotovo.
Dej vědět, jak to dopadlo. 🙂
Ahoj Marinado, díky za napsání :-).
No… já právě nevím, do jaké míry vtipkoval a jak to myslel/nemyslel vážně… neumím to odhadnout…
A děkuju za “návod“, to se mi líbí – sejdeme se venku :-).
A dá se brát jako “rodina“ přítel neteře?
To je asi “ono“… já ho asi tak neberu… jako člena rodiny…
Gabcule, to je dost “hustý“! 😀
Ctiradko :-D. Tytyty! 😀 Provokuješ? 😉
To je přece úplně jasný, že můžeš napsat svůj názor. Sama jsem si o něj řekla.
:-):-):-):-):-)
Chtěla jsem reagovat, ale teď nevím, jestli mám právo napsat svůj názor, nebo jen nějakou společensky přijatelnou (dle nedávné diskuze) odpověď… :-):-):-)
ctiradka
A nebo můžeš být extrémně ftipná a říct, že jsi neobdržela kolkovanou žádost a tudíž s ním nepočítala 😉
Padmé, tak tohle snad nemohl myslet ten mladík vážně? Asi bych na Tvém místě zavolala neteři, myslím, že to byl fakt jen rádoby vtip.
Jinak návštěvu odmítnout umím s tím, že “je hezky, tak se pak radši sejdeme někde venku“ nebo “počkáme, až bude hezky a pak se můžeme sejít venku“. To teda mluvím o návštěvách s dětma, které mi už třeba jednou udělaly doma bordel a znovu je tam nechci. Co se návštěvy z rodiny týká, ty k nám můžou kdykoliv…