Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Umíte odmítnout návštěvu?
Ahoj a pěkný den Vám všem,
měla bych takovou otázku, chtěla bych se zeptat, zda umíte odmítnout návštěvu. Mám na mysli někoho, kdo se k Vám pozve sám. A o jehož návštěvu v podstatě “nestojíte“.
Asi bych měla popsat, co se mi přihodilo…
Mám už velkou neteř (má za sebou 3 roky na VŠ) a ta má přítele. Vídáme se sporadicky, neb od sebe bydlíme 90 km. No a já se musím přiznat, že v tom klukovi je “něco“, co je mi nepříjemné – míním tím vnitřně nepříjemné. Je na můj vkus strašně radikální, vše je buď bílé nebo černé, nic mezi tím, v jednání k ostatním je dost nevybíravý a netaktní, takové drzé mládě.
Nicméně – doteď jsem o tom s nikým nemluvila, ani to neřešila, protože se domnívám, že to není moje “starost“, prostě si své myšlenky a pocity nechávám pro sebe.
A k věci – když jsme se teď viděli naposledy, zeptal se mě, co budu vařit v neděli k obědu. Já odpověděla, že ještě nevím. A on na to: To já, abys s náma počítala, my přijedem. Párkrát jsem zamrkala a to bylo celé.
Na nic jsem se nezmohla.
A teď se mi to pořád honí hlavou… mám pocit, že je to neslušné se k někomu pozvat… aspoň já to nedělám…
Navíc – já se s ním nijak sbližovat netoužím…
Jenže – zítra je neděle a já nevím, jestli přijedou…
Cítím se nepříjemně a tak trochu trapně vůči neteři, je to hodná holka a ji bych odmítnou nemohla a vlastně ani nechtěla.
To je zase “situace“…
Písněte mi, prosím, jak reagujete třeba Vy v podobné situaci. Umíte říct “ne“? Umíte odmítnout návštěvu?
Nebo jestli se Vám to zdá “normální“ – takovéhle věci a já jsem “mimo mísu“…
já nevím na koho jsem reagovala :-)pročetla jsem reakce a prostě napsala co si o tom myslím.
Jen jsem znejistěla, jestli reakce Radky patřila mě (nevař vůbec).. a tak jsem si přečetla svůj první příspěvek z rána a došlo mi, že jsem to napsala nepřehledně, možná to je jinak pochopeno, než jsem myslela….
Nevař vůbec byla jedna z variant, a to “dle mne nejrozuměnjší“ jsem chtěla, aby se týkalo té třetí varianty, jako že ZAVOLAT neteři a zeptat se, zda přijdou….
Akortá jsem to napsala do špatného řádku a asi to může někdo pochopit, že si myslím, že ta “nejlepší“ varianta dle mne je nevařit….
Sorry všem, kdo to pochopili jinak, než jsem zamýšlela.. 🙂
já jen zírám….rady jako uvař co nemá rád, nevař vůbec…proboha proč takový křivárny? na klukovi je špatné, že je přímý a není náhodou horší tohle pokrytectví? nevidím problém v tom, když mi neteř oznámí, že chce přijít na oběd s přítelem. i když její přítel se mi teda taky dvakrát nelíbí, pokud by mi to vadilo, řekla bych jí ať nechodí. ale takový trapný lhaní – už něco mám, nebudeme doma….to je tedy pod úroveň.
Ctiradko, já taky jen píšu, co si myslím, jak to vidím.
😉
Jarmu, já nikoho nekastuji tím, jestli má nebo nemá problém. Jen jsem poskytla svůj pohled na věc.
A taky někdy nereaguji pohotově, taky někdy řeším věci, které později vyhodnotím jako zbytečné…. Taky se vyvíjí moje zkušenosti a názory…
Tady naprosto souhlasím, taky můžu za pár měsíců mít názor jiný, na stejnou věc….
Akorát nechápu, jak to souvisí s tím, že jsem napsala, co si myslím.
Ctiradko, a říkat, že tohle je problém, ale tohle není problém – to není kastování?
Podle mě je.
Každý jsme v jiné situaci, v jiné životní etapě a řešíme jiné situace a problémy.
Co je pro někoho velký problém (otázka k řešení), to může být pro někoho prkotina.
Každý roste něčím jiným.
Padmé, já bych taky byla “šokovaná“ a v tu chvíli bych možná nevěděla, co říct. A za hodinu, za den by mě napadaly vtipné odpovědi a reakce.
A vyvolat svou vtipnou pohotovou reakcí v ten okamžik konflikt na léta – to taky není moje cesta.
Tak mě napadá, že teď už trošku víš, co od něj čekat, tak budeš malinko připravenější. Postupně se “vypracuješ“ a chlapci třeba postupně to jeho rádoby vtipné ostří otupíš.
Co Ty víš, třeba je tu právě proto, aby Tě trochu “vyškolil“.
😉
Ctiradko, já jsem Tě pochopila, jak to myslíš. V okamžiku, kdy jsem si přečetla Tvoji reakci (tu ranní), jsem se pousmála a řekla jsem si (v duchu), že to “nechám koňovi“ :-).
Když přijedou, přijedou :-). Když nepřijedou, nic se neděje :-).
Každopádně Ti děkuju za napsání.
Padmé, ale nikdo nechce, abys mu něco odkazovala v závěti, nidko nechce, abys mu dávala dary….přijmou partnera přece znamená jen to, že ho uznáš, že k ní (momentálně patří)
a že budeš považovat za normální, že dorazí společně, že bude i on moci vyjádřit svůj názor (i když nebude stejný s Tvým)….
A nevím, jestli to pozvání myslel vážně, nebo ne…nevím, jak se vyvíjela ta konverzace….taky někdy nereaguji hned podle toho, jak bych chtěla…. zpětně si říkám, že jsem mohla reagovat jinak… Ale prostě proč nezavoláš neteři, nezeptáš se, případně neřekneš, že se Ti to nelíbí a proč?
I když sama víš, že jsou mnohem větší problémy v životě… tak v tomhle já nevidím problém vůbec žádný… Možná jen u Tebe, že proto, aby ses zavděčila, neřekneš, co si myslíš…
Lien, tak dnes nechci být sprostá já. A protože nechci, tak nebudu.
Takže Ti poděkuju, že jsi reagovala. A mohu k tomu napsat jen to, že s Tebou nesouhlasím a Tebou zmíněné věci vnímám jinak.
Ctiradko, rozesmála jsi mě :-). Mám na mysli ten jakoby příspěvek (hypotetický) z jeho strany :-D.
Ctiradko, právě to je to “ono“, každý vnímáme věci a vztahy kolem nás jinak, každý se zaobíráme něčím jiným, každému uvízne v mysli něco jiného, jiná myšlenka. Proč to řeším? Protože to tak mám. Mám takovou povahu. Jsem “taková“.
Nicméně – napsala jsem to sem, protože jsem na to myslela, v tu chvíli. Jak jsem opustila VD, vypustila jsem i ty myšlenky. To jen na vysvětlenou.