Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Sám sobě psychologem
… je název knihy, kterou jsem našla na netu, když jsem se začala krapet pídit po alternativě k živému psychologovi. Jak pomáháte vy samy sobě v oblasti vaší psychiky? (Použiju-li slova z popisu uvedené knihy: ) Jak překonáváte úskalí na cestě sebepoznání, jež je nezbytné k harmonickému rozvoji osobnosti a k pocitu spokojenosti?
Myslíte, že když je člověku zle nebo se prostě jen snaží zorientovat se ve svém dosud neprobádaném nitru, umí mu pomoci kniha? Máte s nějakými takovými knihami zkušenost a mohly byste doporučit?
A máte pocit spokojenosti? 😉
Diskuze týdne 11/2013
Hanzlíci, bohužel přesné názvy knih nevím, jsem v tomhle hrozná. Ale vzala jsem to přes knihy o numerologii, někdy v 16ti letech mi hodně pomohla od Moodyho Život po životě, když jsem řešila problémy ve vztahu, tak v každém věku pomohla Ženy jsou z Venuše a muži z Marsu a podobné knihy, pak jsem četla i nějakou šovinistickou knihu – pohled od chlapa byl taky velmi zajímavý. A pak takové ty klasické – jak lépe poznat samu sebe atd., jak lépe zvládat stres, atd.
Určitě ze mě ty knihy neudělaly jiného člověka, ale jako berlička v době krizí a hledání odpovědí na otázky o životě mi pomohly a pomáhají moc…
Ahoj Hanzlici, já čtu pořád :-). Sáhnu po knížce kdykoli něco chci zjistit, vědět, “prozkoumat“. Pro mě to “cesta“ je. Pravdou je, že žádnou z přečtených knih neberu jako “dogma“. Vždycky si z ní vezmu “něco“.
Nicméně – knížku vnímám jako něco nutného, potřebného, nezbytného ke svému životu… ale to platí u mě… každá to máme jinak… chci říct, že Ty to tak mít nemusíš :-).
Souhlasím s tím, co níže napsala Marinada.
A naprosto se ztotožňuji s tím, že takovouhle knihu “neodložíš“.
Možná ji budeš číst po kouskách, po kapitolách, pak ji třeba na chvíli necháš být a potom se k ní zase vrátíš a budeš pokračovat. Nebo ji přečteš naráz a časem se budeš vracet k některým odstavcům nebo kapitolám.
Těžko Ti radit, co si máš přečíst… za jedno záleží na tom, jaká jsi, jaký jsi typ člověka… za další záleží na tom, co se Ti děje v hlavince, co potřebuješ, nad čím dumáš… a v neposlední řadě záleží na tom, jak to budeš umět vstřebat, jak s tím, co si přečteš, naložíš, budeš-li umět na sobě zapracovat…
Každopádně – já za sebe – ČTI ! 🙂
Máš-li pocit, že to potřebuješ a chceš-li, čti :-).
Ber to tak, že nemusíš se vším souhlasit a vezmi si z toho jen to, co Tě oslovuje.
Souhlasím s Lien, že žádná knížka nenahradí jiný náhled nezaujatého člověka/psychologa na tvojí situaci/osobu. Já k psycholožce nějaký čas chodila kvůli problematickému vztahu s mamkou i k sobě samotné. Pomohlo mi to hodně, i kamarádce, kterou jsem k ní poslala.
Knížka asi neublíží, může pomoct, ale já rozhodně potřebuju dialog spíš než jednostranné informace. Ale můžeš být ten typ, který právě vůbec dialog nepotřebuje a “srovnáš“ se sama. 😉
Děkuju, Marinado. A máš nějakou, kterou bys doporučila?
Hanzlici, když mi bývalo zle, tak mi tyhle psychologické knihy hodně pomáhaly. Bohužel pak knihu stačilo odložit a byla jsem ve stejném srabu jako před tím 🙁 Tenkrát jsem knihy nosila všude sebou a každou volnou minutku si v tom četla zvýrazněný text.
Teď už jsem ale naštěstí ve fázi, že mi pomůže čtení jakékoliv knihy a pak je mi najednou líp…
Každopádně peněz za takovouhle knihu bych určitě nelitovala, hodí se v každém věku – není to o tom, že to jednou přečteš a odložíš.
Lien, děkuji za reakci.
Ta knížka vypadá, že by měla člověka zaručeně “spasit“ – zkusím tedy věřit tvé referenci a pořídím si jí.
K tomu pocitu spokojenosti – je důležité být spokojen sám se sebou a se svým životem. Osobně jsem právě nabyla dojmu, že ten pocit stále jenom hledám a zkouším různé skrýše, kde bych ho mohla najít, a zatím to není to, co si pod “pocitem spokojenosti“ skutečně představuji. A souhlasím s tím, že než kniha je rozhodně lepší člověk. Bohužel jsem došla k závěru, že navštěvovat osobně “učitele“ je pro mě tak komplikované, že by mě přešla radost z toho počinu ještě před ním samotným, takže proto mě napadla tahle cesta. No za zkoušku člověk nic nedá 🙂
Ráda uvidím i další reakce, lidí je tu přeci dost 😉
A k pocitu spokojenosti? Tím myslíš, sama se sebou :-P?
Tak už mám nějak v povaze pořád hledat nějaké mouchy a asi taky člověk nikdy není úplně “hotový“, takže určitě je ještě dost věcí, které mi na sobě vadí, ale už to nejsou akutní problémy, které by mi nějak bránily ve šťastném a spokojeném životě. Spíš taková vyšší odborná škola, než základka.
Pokud mám někdy splín a říkám si, že jsem vlastně pořád stejně “hrozná“, většinou mi pomůže porovnat delší časový horizont, tedy jaká jsem byla před 15, 10, 5ti lety. A alespoň u mě je tedy pokrok zřetelný. Nejde všechno hned.
Hanzlíci, mám takové knihy sice ráda, ale jsem toho názoru, že je vždy lepší mít určitého učitele, který se může na věc podívat zvenku a i nám samotným jí pak dovolit nahlédnout.
Když budu číst nějakou knihu, tak je to asi lepší, než se nezajímat vůbec, ale těžko tam dojde k tomu náhledu, protože v určitých věcech je člověk prostě zacyklený a neumí nebo nechce je vidět a dělat jinak.
Navíc co jsem četla knihy a pak diskutovala s autorem, tak vždy člověk objeví něco, co pochopil úplně jinak, než bylo míněno a nedělám si iluze, že s ostaními knihami je to jinak.
A knížky, které se poslední dobou líbily mně jsou od K. Byron – měj rád skutečnost a chystám se i pořídit pro děti, tatáž tématika, jen zřejmě dětsky zpracované “je to pravda,tygříku?“.