Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak jste hledali práci?
Holky, jak jste si našly práci? Mně pořád všichni říkají, že pokud nebudu instituce objíždět osobně, tak práci neseženu – říkali mi to i na pracáku – prostě trh je přehlcen nezaměstnanými, takže poslaný životopis se ztratí mezi horou dalších. Dnes jsem poslala životopis do jednoho zařízení na práci, kterou bych asi ani tak dělat nechtěla (spíš bych na ni neměla), ale vnutila jsem se, že pokud by měli zájem, že bych ráda u nich pracovala jako pedagog volnočasových aktivit. Paní mi volala téměř okamžitě… Nicméně jsme se pak dohodly, že by se mi nevyplatilo jezdit 25 km kvůli polovičnímu úvazku – tyto profese nejsou zrovna dobře placeny, ale zase je to milá práce, ale zadarmo pracovat nemůžu, že? No a tak mě napadlo, jestli by nestálo opravdu za to, tato zařízení oběhnout nebo alespoň obvolat. Ale nějak nevím, co bych jim říkala… Přijde mi to trapné… Jak jste to dělaly vy? Děkuju Kšanda
Omlouvám se za dlouhý text, ale..
Já musím zaťukat, ale v podstatě málokdy jsem měla problém sehnat práci. Ať sama nebo s prckem. Když nebyla práce, měla jsem brigádu, klidně 2-3. Při práci v herně nebyl problém sehnat jeden den skončit a druhý den mít novou.
Na rodičáku si vzpomněl kamarád a začala jsem mu dělat “osobní asistentku“ týdenní výkaz práce, volání klientům atd. Což není úplně můj šálek kávy, ale holt peníze byly potřeba. Dělám to vlastně dál, jen bez obvolávání lidí.
K tomu jsem si sehnala úklid.
Před koncem RD jsem volala na inzerát, na místo, které se po vysvětlení ukázalo jako nevhodné (ale věděla jsem, že majitel chodil o rok výš na stejnou školu jako já..což jsem nenápadně zmínila 🙂 ) a hlavně jsem ho poprosila, jestli můžu poslat životopis, kdyby časem potřeboval obsadit jiné místo. A ukázalo se, že mu budou odcházet dvě těhule, takže jsem se stavila, ukázala,domluvila podmínky nástupu. Sice….skoro ideální, zaučování obden do konce RD, posunutí prac.doby atd. Takže já měl před koncem RD školku i práci. Jen jsem dala na svůj dojem z pracovního kolektivu a ten mi neseděl hodně. Takže jsem to vzdala, což se nakonec ukázalo jako lepší řešení.
Pak jsem si díky kamarádce sehnala jinou brigádu, plus úklid a ty papíry a kmitala jsem. Na brigádě jsem byla 4měsíce,dělala co bylo potřeba, makala, i když s pár chybičkama.. a 3x se ptala na prac.smlouvu. 3x řekli ne, nenabíráme (přitom se objevovali noví lidé), nejste vyučená v oboru elektro atd. No a měsíc na to, přišel vedoucí a že mě tedy vezmou a šoupli mě do skladu, zrovna tam, kde by spíš hodil ten vyučený člověk. Smlouvu mám jen do konce roku, ale i tak to považuji za svoje vítězství, že jsem je prostě udolala šikovností, pracovitostí. Finančně to není žádná sláva, ale zvládáme to. A vzhledem k tomu, co jsem tady psala o marodění prcka už 3tí měsíc…. kolektiv dobrej a mistr pohodovej, chápající a uznalý… v podstatě ted mám pružnou pracovní dobu, píchačky nepíchačky, ale taky si to nadělám a snažím se.
Tím jsem chtěla říct, že zkusit se má všechno. Dělala jsem různé práce a brigády, nebojím se skoro ničeho a možná proto mám takovou kliku.
A pokud kšando každýho ukecáš, právě proto bych volila variantu osobní návštěvy…+ odepisovat, odepisovat, reagovat, ptát se po známých (to se mi hodně osvědčilo,několikrát), prostě neustále být v podvědomí, že sháníš práci. A třeba nenajdeš hned tu NEJ, ale od něčeho se člověk odpíchnout musí, kor v dnešní době, a nikdy nemůžeš vědět, kam tě to posune dál.
Držím palce.
Marinado, a k tomu životopisu – životopis mám samozřejmě na netu “vyvěšený“, ale je to o tom, že opravdu zapadne – není v něm nic vyjímečného… vlastně manžel říká, že mou největší předností je, že každého “ukecám“ – což se asi v životopisu moc neprojeví.
Marinádo, mně to taky přijde divné, že by na mě měl někdo čas. Asi by mi to nebylo hloupé ve firmách, kde mají personalistku – ta to má v popisu práce. Ale asi se to liší firma od firmy. Takové ty uspěchané firmy… ty si čas asi nenajdou – trošku myslím i proto, že nechtějí neb by nebyly tak důležité, ale v sektoru školství, sociálních služeb i zdravotnictví (jak “vidím“ od Ježečka) je asi takový způsob možná opravdu efektivnější. Takže se na to asi příští týden vrhnu (musím posbírat odvahu):-).
Já myslím, že dnešní doba není o tom, čekej doma, oni si tě najdou a nabídnout ti práci. To je hodně velká náhoda, možná ve velkých městech, ale v rajonech okrajových, tedy maloměsta a vesnice, tam s tím nemůže počítat nikdo.
A taky si nemyslím, že 2 minuty rozhovoru, kdy příjdu předám žádost a životopis zlikvidují firmu. Přece jen, nejde tam najednou celý autobus uchazečů.
Já můžu říct, jak to fungovalo u mě. Na mailovou žádost mi ani nikdo neodpověděl. Ale je taky pravda, že tu jsem posílala do zařízení, kam bych teda moc pracovat jít nechtěla. Bylo to jen, kdyby náhodou nic nevyšlo, tak samozřejmě půjdu i tam. Když jsem šla osobně, prošli si nejdříve praxi, vzdělání, pak teprve je zajímal životopis. A hned mi třeba řekli, že s praxí mám větší šanci, než absolventka a dává si mě na kupku nahoru. Ne dospod, podle času přijetí žádosti. Opravdu otázka 2-3 minut. Viděli mě, viděli zájem, popříadě se zeptali na hlídání a paragraf na děti, jestli to mám zajištěné a zda mám nějaké nároky na místo (oddělení).
Můj poznatek z našich zaměstnavatelů je ale bohužel takový, že pokud mám mateřskou, tak mě nikdo nezaměstná, nevím proč, když všude jsou mediálně vyvyšovány právě výhody pracujících při mateřské. Teď mi končí mateřská a ozvali se mi ze 3 zařízení, že mají zájem a najednou si můžu vybírat. Myslím si, že to taky udělal i ten osobní kontakt. A to bydlím v kraji, kde o práci se opravdu rve několik lidí, nejsem z velkoměsta a do nejbližšího většího města to máme 55 km. Což už by se mi ale nevyplatilo jezdit, ani náhodou. *
Kšando, tak já jsem asi jediná, komu to trapné přijde. Neumím si představit kvalitu firmy, která bez předchozí domluvy vpustí dovnitř kohokoliv z ulice a udělá si na něj ihned čas. Taková firma by asi stejně brzy zkrachovala – pokud teda není státní 🙂
Já bych asi na Tvém místě nechala vyvěsit životopis na internet (nevím přesně, jak se to dělá, zatím jsem to nezjišťovala, ale vím, že to tak na nějakých stránkách funguje) a možná Tě nějaká firma sama zkontaktuje. Mimo to bych dál posílala životopisy – buď jako odpovědi na inzerát, nebo do předem vytipovaných firem, kde bych ráda dělala a napsala bych jim, proč bych tam ráda dělala a čím jejich firmu můžu obohatit…No a hlavně je dobré ptát se kamarádů a jejich kamarádů…
Moc držím palce!
Kšando,
ono je to těžký. Sama vidíš, že když mají opravdu volné místo, že se ozvou. Mě se ozvali také tak, ovšem mě to zrovna časově nevyhovovalo kvůli dětem.
Když hledáš práci někde ve firmě, je možná lepší je objet, ukázat se a rovnou třeba projít pracovním pohovorem ( za to člověk dá jen námahu a peníze na cestu), ale zase víš, na čem jsi.
Já o práci zakopla náhodou, spíše jsem jakoby neměla zájem, museli mě nakopávat, ale nakonec se vyplatilo a jsem tomu ráda.
Přeji ti hodně štěstí.
nečetla jsem rady, tak snad se nebudu opakovat…
Kšando, trapné to určitě není, spíš dnes neobvyklé. Spousta lidí brečí, jak nemá práci, ale zmůže se jen na poslání životopisu mailem. Takže aktivním a osobním přístupem rozhodně uděláš dojem, který se velmi cení a je v té hromadě zaslaných životopisů zapamatovatelný! Líná huba, holé neštěstí. Já takhle našla svoji současnou práci, když jsem se u dnes už bývalého klienta zmínila, že bych brala něco při mateřské a on zrovna hledal to, co jsem mu mohla já zajistit. Jinak jsem práci našla v minulosti různě – pracák, poslaný životopis, ale také personální agentura, kam jsem byla i přijata jako pracovník. Nevím, jakou máš kvalifikaci, jestli by stálo za to do personálky zajít – je potřeba si uvědomit, že agentura za to, že tě někam umístí, požaduje od zaměstnavatele za tebe zaplatit. Personálka prostě “obchoduje“ s pracovníky. Takže jestli hledáš práci v sociální oblasti nebo jako pedagog, tak tam zaměstnavatel nebude mít na to, aby za tebe platil personálce, a tedy nemá smysl tam ani chodit, ale obracet se na instituce sama a přímo. Přeju hodně moc štěstí a optimismu, dneska ja to s prací bída, vím to 🙁
kšando přeju at se místečko tvých snů objeví a jsi spokojená(musím přiznat že asi chápu o čem jsi psala a proč nechceš zpátky po mš zatím trochu bojuju s něčím podobným v rámci dětí)
také bych asi jela s papírem osobně, i kdyby nikoho nehledali, jednak to okoukneš i ty co a jak, proběhne první kontakt s lidmi a ty se také budeš mít trochu od čeho odrazit….a i když řeknou že není zájem, tak nikde není psáno že za měsíc se z nějakého důvodu neuvolní…
no tady tak před rokem hledali na tyhle volnočasové aktivity na plnej úvazek do alzcentra a chvilku jsem o tom přemýšlela ale chtěla zůstat u dětí..ted toho trochu lituju…
jinak sama se také prodat neumím….budu děta s nadšením a tak jak to má být ale potřebuju dát tu možnost a důvěru,,,
Kšando, ano, jela jsem jen proto, aby o mě věděli, abych tam mohla nechat žádost a životopis.
Horší pro mě je, když se mám jít upomenout. Jedna hlavní sestra mi řekla, abych se jí tak jednou za měsíc upomínala, že jsem a že mám stále zájem. To nevím, co říct, co napsat. Ona mi řekla, že mám posílat maila, zatím jsem napsala jednoho, ale neodpověděla mi na něj.
Já myslím, že nevadí, že máš střední školu na obor, ve kterém chceš dělat a VŠ na jiný. Důležité je, že máš i VŠ, to je taky vzdělání. Prodej zálibu v té práci, nadšení… *
Kšando, jestli o práci někde vyloženě stojíš, tak tam nevolej, ale jeď se “ukázat“.
Já kdysi volala do jedné instituce (taky vzdělávací), narazila jsem na přechytralou sekretářku (ředitele mi zapřela…) a ta mi řekla, že můj obor tam není, nikdy nebyl a nebude.
Takže dneska pracuju jinde (a jsem tak trochu ráda – takže v mém případě to tak asi mělo být).
Kvůli jiné práci jsem zas do jiného vzdělávacího zařízení nějakou dobu docházela – mj. jsem využívala jejich knihovnu, abych mohla zpracovat materiál, co požadovali k výběrovému řízení.
No, a když mě vybrali, tak si matka jiné uchazečky (dospělé absolventky VŠ) stěžovala, že to bylo předem domluvené, že se s nima “až moc kamarádím“.