Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co vám nejvíce vadí na vašem protějšku?
Zajímalo by mě, co vám nejvíc vadí na to vašem chlapovi.
O mém manželovi si všichni myslí jak je dokonalý, na jednu stranu je to pravda, ale každá strana má i rub a ten už vidí jen málokdo.
Můj manžel uvaří, upeče, je pečlivý, dalo by se říct perfekcionalista, ale mě to někdy dohání k šílenství.
Je pohledný, zábavný a vtipný, tak ho vidí ostatní, samozřejmě i já, ale na druhou stranu vidím, že nemá trpělivost s dětma, všechno mu vadí, kdejaké smítko a věci, které nejsou na svém místě, já nemám tu pořebu, nevadí mi rozházené hračky, křik doma, mám také ráda pořádek, ale i takový ten normální bordýlek, prostě je vidět, že se tu bydlí.
U nás byste nenašli jeho ponožky nebo věci se někde válet, zvednuté prkýnko zůstane snad jen po návštěvě, když uvaří, pečlivě po sobě uklidí, co víc bych si mohla přát…..?
Určitě jsou mezi námi i také, kterým nic nevadí, zajímá mě ale ten opak.
Navíc právě jak jsem psala, tak to musí člověka vytočit, pak je někde problém, dokud sám vidí, že jsou to prkotiny, tak není co řešit. Ale ve chvíli, kdy už se reaguje jízlivě, bojovně, ironicky, tam už se ozývají vnitřní proudy.
To by chtělo asi zobecnit, třeba vadí mi, že něco dělá jinak než já, vadí mi, že něco dělá moc hlasitě, vadí mi, že mě ruší svým mícháním (chrápáním), napřed přijít na skutečnost a pak teprve dojde spojení s vlastní osobou.
To je právě ta “práce“ :-).
Můžu taky trošku odbočit?
Lien, Bamisce “vadí“, když její muž míchá nahlas lžičkou. Píšeš o tom, že nám na druhých vadí věci, které děláme sami? Jak si tedy vyložíš tento konkrétní případ? Ona míchá lžičkou nejspíš normálně.
Nebo případ s chrápáním? Tady přeci nepůjde, odstranit tento “problém“ u sebe. Když mě budí chrápání, když u toho neusnu, nevím jak přijmout tento fakt u sebe? Já nechrápu. Pak leda se odstěhovat z ložnice.
Ludlinko já mám doma pravý opak, takže uklizím nejen po děckách, ale mnohdy i po něm….někdy mi to už docela vadí…on umí uklidit, ale neumí udržet pořádek…provozní bordýlek mi nevadí, s tolika dětma bych musela uklízet pořád, tak počkám až holky porostou a naučí se po sobě uklízet samy (tak jak teď syn)a časem budou mít všichni úklidové povinnosti :)myslím, že by mi vadil chlap, který by mě peskoval za každý drobeček či smítko…
Pak mi celkem vadí, že chrápe, pokud neusnu dřív, tak mám smůlu 😀
Jinak jsem spokojená, určitě bych neměnila…
Mně nic, protože žádný nemám 🙂
To je pěkné téma, já jsem se takto zamýšlela o sobě (tedy nejen) a dokonce jsem si k tomu udělala zápisky z jedné živé diskuse tady na VD, ve které jsem reagovala hodně emotivně.
A závěr je ten, že co mi vadí na mém protějšku jsou věci, které mi vadí na sobě a na nichž tedy musím pracovat. Např. když si myslím, že jde někdo “přes mrtvoly“, tak je jisté, že si totéž v určitém ohledu myslím o sobě, popř. to skutečně dělám a vadí mi to.
Jestli ti vadí na manželovi, že vyžaduje po vás něco, co byste neřešili, pak určitě totéž děláš ty vůči někomu /nebo si alespoň myslíš, že to děláš/. A tak je to s každou věcí, kterou na něm vidíš a nelíbí se ti. Pracovat s těmito informacemi je výborná sebereflexe, není lepší učitel, než ten, kdo nás dokáže “namíchnout“.
Jinak my jsme s mužem krátce, pořád v líbánkách :-), tak to mám spíš jako Bamiska, nějaké kosmetické vady, které mi ani nevadí, jen vím, že možná časem právě tyto drobnosti mi mohou být nepříjemné. Např. sedání na židli “zvysoka“, nebo že neodpovídá, když si myslí, že je něco jasné.
Píšeš, že bys raději zkušenosti lidí, kterým “něco“ vadí, tak doufám, že nevadí, že jsem napsala asi trošku od tématu.
Bamisko, tak to je u nás taky, než by se zeptal, jezdíme dokola jak blázni. 🙂
Jinak míchání lžičkou nahlas mě pobavilo. 🙂
Ludlinko, máš pravdu v tom, že to, co vypadá na pohled jako dokonalé, pro ty dva konkrétní lidi už takové být nemusí.
Věřím, že žít s perfekcionalistou nemusí každému vyhovovat.
Sama se přiznám, že já k tomu perfekcionalismu mám docela sklony ( i když už dávno ne tak, jako před pár lety), člověk pak opravdu žije v “zajetí“ svého bytu.
Jeden čas jsem musela mít na pohovce přesně vyskládané i polštářky a rovnala jsem je vždy, když je někdo posunul byť jen o pár centimetrů. A stejně tak hrnečky v kuchyňské lince, nebo knížky. Už to nedělám, při úklidu ano, ale pak už nechodím a nerovnám. A žije se mi hned lépe. 🙂 Nicméně tohle je věc, která naopak vadila mému muži i dětem a já o tom věděla, proto mi došlo, že tady asi bude něco špatně.
Možná kdybys zkusila s manželem promluvit, na rovinu mu říct, jak to vidíš ty. Co myslíš?
Jinak jsem nad tvojí otázkou přemýšlela, ono to asi bude znít divně, ale na mém protějšku mi nevadí nic. Protože za ty roky ho znám lépe jak sebe, zároveň mě nic nepřekvapí, beru ho prostě takového, jaký je. A pokud má nějaké “chyby“, jako každý člověk, pak ho beru i s těma chybama a nijak se nesnažím něco předělat, urovnat, protože není co. Vážně nemůžu přijít ani na jednu věc, kterou bych měla nějak řešit.
Ale možná jsem vlastně na jednu věc přišla. Vadí mi, že chodí spát se slepicema a vstává velmi brzo. Já to mám obráceně a ideálně bych chodila spát hodně po půlnoci a vstávala v 11hod. Ale má to zase výhody, když já např. o víkendu spím, on mě nechá, udělá dětem snídani, uvaří oběd. Takže bych to vlastně ani neměnila. 🙂
no mě asi nevadí nic podstatného jsou to drobnosti když míchá kafe tak u toho hodně mlátí lžičkou do hrnku 🙂 při spaní chrápe, pod chleba si nebere talířek 😀 😀
takže takovéhle mušky na kráse ….asi bych našla další blbinky…nejvíc mi vadí že zastavit auto a zeptat se kudy se má jet odkládá do poslední chvíle, ale už se lepší…. 🙂
Zajímalo by mě, co vám nejvíc vadí na to vašem chlapovi.
O mém manželovi si všichni myslí jak je dokonalý, na jednu stranu je to pravda, ale každá strana má i rub a ten už vidí jen málokdo.
Můj manžel uvaří, upeče, je pečlivý, dalo by se říct perfekcionalista, ale mě to někdy dohání k šílenství.
Je pohledný, zábavný a vtipný, tak ho vidí ostatní, samozřejmě i já, ale na druhou stranu vidím, že nemá trpělivost s dětma, všechno mu vadí, kdejaké smítko a věci, které nejsou na svém místě, já nemám tu pořebu, nevadí mi rozházené hračky, křik doma, mám také ráda pořádek, ale i takový ten normální bordýlek, prostě je vidět, že se tu bydlí.
U nás byste nenašli jeho ponožky nebo věci se někde válet, zvednuté prkýnko zůstane snad jen po návštěvě, když uvaří, pečlivě po sobě uklidí, co víc bych si mohla přát…..?
Určitě jsou mezi námi i také, kterým nic nevadí, zajímá mě ale ten opak.