Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Změna dětského lékaře
Milé maminky, mám prosbu. Nepohodla jsem se s dětskou doktorkou, kterou jsme “zdědili“ poté, co naše předchozí Dr. odešla do důchodu.
Přišli jsme tam s Jindrou po návratu z porodnice, takže už provedla registraci. ALE neměli jsme s sebou rodný list, takže registrace není na rodné číslo, nevím jestli to má nějaký vliv.
Každopádně při této první návštěvě jsme si trošku vyměnili názory a já hledám novou Dr. Na netu jsem se dočetla, že změnu lékaře lze provést nejdříve 3 měsíce po předchozí registraci, ale vždy to bylo v souvislosti s praktickým lékařem pro dospělé. Je to stejné i u pediatrů? A co když ta registrace, jak jsem psala, proběhla bez r.č.?
Děkuji za rady a zkušenosti.
hanzlíci to nejsi sama, taky jsem měla pocit, že když to někomu řeknu, že není možný, aby to nepochopil, ale už jsem z toho “vyrostla“.
já právě nejsem vůbec žádnej taktik, spíš naivní blbka věřící ve vítězství pravdy a lásky. Zaplaťpánbů za diskuse, bude to společný boj 🙂
přitom už jsem se tolikrát přesvědčila, jak je realita rozdílná od toho, co se hlásá, a pořád mě to překvapuje.
Hanzlíci, to je ale pro tvojí ochranu, stejně nakonec mlčet nebudeš, ale když budeš křičet moc brzy, tak se doktorka připraví a nakonec tě sejme (zavolá hygienu, sociálku), jediný kdo bude na nervy budeš ty a nebo nakonce budeš mít v dítěti, to cos vůbec nechtěla.
To není o tom mlčet navždy, to je mlčet, když je čas mlčet a mluvit, když přijde čas mluvit. Nebo můžeš chtít zachránit svět hned, ale snadno se ti potom stane, že nezachráníš toho, koho si původně a nejvíc chtěla.
Mnohé boje se nevyhrávají silou, ale taktikou.
😀 😀 ju…
mlčet a nebo vymýšlet “jak na to“ – jako v týhle diskusi…
Peťko, snad máš pravdu a nezůstává než věřit.
Já se taky na VŠ ještě před nedávnem taky “nově“ učila spoustu věcí, ale praxe je jiná, doposud. Viz třeba diskuze anonymní týkající se zaměstnání v nemocnici a následného zklamání z přístupu atd. To je přesně ono – ono se to učí, ale ty se můžeš snažit jak chceš, ale je ti to na prd, pokud je nějaký zaběhnutý systém (tu anonymní zcela chápu, já kvůli takovému přístupu odešla z jednoho zaměstnání). Chce to asi vychovat úplně novou generaci zdr.personálu – jenže ty nový se učí pořád od těch starších:-(
A většina lidí (z řad pacientů)se moc neozve, pořád mají Dr. jako něco jako Boha, co umí zázraky. Jenže zdravotnictví je služba,a podle toho by se Dr. měli chovat – jenže bohužel, chovají se přesně tak, jak se k nim staví/vnímají lidé a budou se tak chovat i nadále, dokud budou všichni (slušně řečeno) mlčet.
nejste mimo, jde o očko.
pavlinkov, jojo, jen vážení a tyhle věci, no a Dr. rovnou začala plánovat, kdy budem očkovat, tak jsem se trochu ohradila a už to jelo, no.
Krom toho nevim co všechno by “se mělo“ na těchhle pidi preventivkách dělat, ale když to srovnam s první doktorkou, ta si to mimino tak hezky a mile proklepla po všech stránkách, dala mi nějaká doporučení na doma… tahle nová si ani nevšimla, že má malej zánět v očičku a zkritizovala pupík, proč prej ho v porodce neuřízli. A tim to pro ní skončilo. Reflexy nekontrolovala, jak zkouší zvedat hlavičku, přitahuje nožky, nic prostě. Ani na něj nepromluvila. Což je zrovna u dětský doktorky zvláštní, bych řekla.
Jsem z týhle jedný návštěvy byla prostě úplně odrovnaná.
Ivčo, tak možná s další generací už i tohle bude lepší a lepší. Vem si důchodce, ty neřeknou lékaři nikdy nic, raději v nemocnici umřou na žízeň! A my už se přeci jen dokážeme trošku ozvat a naše děti na tom budou zase o trošku lépe. Myslím si, že i na fakultách se psychice nemocného věnují víc, vědí jak je komunikace důležitá. Alespoň tomu věřím.
Nevím, o co jde konkrétně, což je ostatně jedno, spíš bych chtěla zareagovat na to, co psala Lien:
“Prostě nebuď militantní, ale ”blbá”, ono se jim to mnohem líp přijímá a hlavně si myslí, že nakonec bude po jejich a ty máš pár měsíců klid.“
Ano, je to tak. Mohu potvrdit z praxe i z vlastní zkušenosti pacienta. Nejlepší je ze sebe dělat blbce, že si to člověk musí nechat probrat v hlavě atd. Sice mají Dr. tendenci začít “přednášet“ , ale to se dá vydržet:-)
A ještě k tomu, co psala Peťka – je to velice smutné, ale v našem zdravotnictví je minimum lékařů, kteří mají zájem naslouchat. Bohužel to stále funguje systémem – “já jsem lékař, ty víš prd, tak mi do toho nekecej…Já rozhoduju a ty se podřídíš….Tvůj názor mě absolutně nezajímá, takhle se to dělá a jinak to navrhovat nebudu, i když by to možná šlo…“
Naposledy jsem se s tímto, co píšu setkala minulý týden, když jsem řešila jeden zdravotní problém se synem.
Moc smutné…:-(
pavlinko možná že jsem mimo já