Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
příprava do školky
Mozna trochu hloupy dotaz,
ale jak mam pripravit meho syna do skolky???
Od zari chodi do skolky,resp. spis nechodi, celkem byl tak 20x. Ted temer po dvoumesicni odmlce ma jit opet.Porad od nej slysim, jak tam nechce…
Jinak povahou je sikovny(spoustu toho umi), ale stydlivy. Jak mu ten “navrat“ usnadnit? Mozna je to normalni, ze se mu nechce, ale ja mu chci pomoci a kazdou radu uvitam a predem dekuji
ne, určitě tím nemyslím, že by dítě nemělo mít přá/ítele, kamaráda, mluvím jen o školní docházce.
petko, ja se malemu venuju fakt dost,zatim to neni videt (treba rad a casto omalovava a pak mi prinese prazdny papir, ze nechtel)ale doufam teda, ze se to ukaze casem.Zatim se teda moc neprojevje, ve skolce mi prijde
vetsinou zamlkly, i kdyz parkrat se stalo,
ze jsem pro nej prisla a mel fajn naladu,
dokonce si psledni dobou hraval s holcickama v hradu.
Bylo mi receno, ze se boji novych veci. Treba mu dala pi ucitelka stavebnici a on koukal a nic. Pak mu rekla, co s tim, otevrela mu ji a on postavil nadhernou raketku.Problem je ale ten, ze oni nabrali skoro 40 deti a asi ne vzdycky mu budou vsechno vysvetlovat. no uvidime
Ano,já si myslím, že to je tím, že Maruška je ještě malá.
Na tom kroužku jde o organizovanou zábavu, děti baví gymnastika, chodí a cvičí či hrají společně hry.
Ve školce samozřejmě taky (ideálně) učitelky nabízejí dětem společnou hru, mají různé společné aktivity. Ale i část dne je ponecháno na nich, na to, jak si budou hrát samostatně.
Ve školkovském věku jsem sice pozorovala oblíbenost určitých kamarádek, holky se setkávaly na hřišti, nebo se navštěvovaly. Ale ještě to nebylo tolik, jak nyní, v tom školním věku.
A právě v té pubertě to vidím jako nejsilnější, ono je hezké se svěřit doma rodičům, ale kamarádka bude mít na věc zase jiný názor a myslím si, že pak spolu řeší a asi i vyřeší víc, než kdyby to dítě nemělo vrstevníka, s kterým by všechno mohlo prožívat k sobě. Nebo s kým jít do kina, bazénu.
Souhlasím, že na malém dítku je hrozně vidět, jak se mu rodič věnuje. To by nám nejspíš potvrdily i holky, učitelky.Přijde mi smutné, když přijde pětileté dítě a nezná žádnou společenskou hru, nezná knížky, ale umí odříkat pasáže z filmů, které vidí doma v TV.
Do určitého věku to jsou rodiče, co dětem ukáží možnosti, naučí. Pak je ale zase další etapa, kdy potřebují něco jiného, co už rodiče dát nemůžou.
holky, dekuji za pochopeni.
nemusite se omlouvat, ze jste odbocili od tematu, ja to chapu.
Synatorovi je 3,5 let a myslim, ze se vsichni shodnem,
ze v tomhle veku proste nemuze byt doma jenom s mamou. I Lien s Tebou.At uz ve skolce nebo navstevy, ddm aj.
Jenze proste mi nikam mezi vrstevniky nechodime, ani nemuzeme.
Mne to mrzi o to vic, ze mame doma rocni holcicku, ta nas nenecha vyspat a podle toho nekdy ty rana vypadaj.
Petko, ten uhel pohledu mam s tebou naprosto stejny.Tim jak je ale porad nemocny a ted vypadl z kolektivu na 2 mesice,
tak se obavam toho navratu.tak nam prosim drzte palce a kdybyste nekdo vedel, jak ho namotivovat, aby sel do skolky v dobre nalade,pripadne co mu nerikat, cehose vyvarovat, budu jedine rada. Dekuji
Peťko díky za zajímavý úhel pohledu.
Ano, holky jsou ještě malé, Maruška už je sice ve věku, kdy by si mohla hrát s někým, ale je zase “zvláštní“, takže i tak si hraje s jen s jednou holčičkou, max. dvěma. K té chodí i na návštěvy domů, nebo ony k nám (ale méně často, ona má takovou mainku, co jí moc nikam nepouští, což ale doufám, se věkem zlomí).
Ke kroužkům, u nás to tedy funguje jinak, máme pro takové malé děti kroužky, kde si spolu “jen“ hrají, přímo se ten kroužek jmenuje předškoláček, nebo “šikovné ručičky“, kde zase něco tvoří. Potom také chodí na gymnastiku, kde ale zase je to přizpůsobené začátečníkům, takže mezi pár kotoulů, švihadlo atd. se téměř polovinu času hrají rybičky, hledání předmětů apod. A tam zase vidím Marušku, že jí to nebaví s ostatními, ona jde a povídá si s učitelkami. Zřejmě tedy budu mít zkreslený pohled daný právě ne/zkušeností se svými dětmi. Laura se zatím jeví spíše standartně, takže uvidíme, jak to bude u ní.
Netvrdím, že nemůžu změnit názor.
Jen pro doplnění, aby nedošlo k mýlce, nemyslím, že by se dítě mělo vyhýbat svým vrstevníkům a být jen se staršími nebo dospělými. Přesnější je, že by každé dítě mělo být ve společnosti mladších, stejně starých, starších dětí, a k tomu do určitého věku jen za přítomnosti dospělých, nejlépe také různě starých :-).
NO to je ovšem ideál, nicméně prostě společnost jen vrstevníků nepovažuji za přínosnou, naopak bych řekla, že pro socializaci přímo škodlivou.
Petka-moc hezky a pravdive napsano 🙂
Meggii
Omlouvám se zakladatelce diskuze, ale ještě napíšu můj názor jinak.
Lien, já mám pořád pocit, že ty se na vše díváš očima dospěláka a ne očima dítěte.
Dítě si může dobře vyhrát doma s maminkou, určitě se doma s maminkou víc naučí, ve smyslu poznávání barev, tvarů, zvířat atd. A do určitého věku to je nenahraditelné. Sama jsem se dětem vždy hodně věnovala a věnuji, bylo a je, to na nich znát.
Ale hrát si může jen s vrtevníky, protože ty chápou styl a smysl hry, dospělák už tolik ne.
Když to převedu na náš případ. Moje dcera má nyní období Barbinek. Přijdou k nám domů kamarádky,každá už si s sebou nese svoji Barbinu + oblečky, holky si hned začnou hrát, převlékají je, stavějí ze stavebnic různé domečky, dělají pokojíčky a vyhrajou si tak úžasně, že z pohledu dospěláka žasnu.
Ano, když za mnou dcera přijde, abych si šla s panenkama hrát (teda ona už nechodí, protože ví, že to se mnou nemá moc smysl :-)), já panenku převléknu, taky něco postavím, ale není to prostě ono. Nedokážu to tak, jak tu hru rozjedou stejně staré holčičky. Už jsem prostě dospělá.
A to je to, co dítěti taky dává dětství, právě ta hra a rozvíjení se v kolektivu vrstevníků.
Možná máš holky ještě malé, že to vidíš jinak. Třeba vidíš jen to, jak se děti tahají o hračky, schválně se strkají apod. Myslím si, že tak do cca 2-3 let si děti hrají vedle sebe, spolu si začnou hrát až později.
Říkáš, že když pošleš dítě do kroužku či na sport, že to je stejné. Já si ale myslím, že to je úplně něco jiného. Pokud nebude chodit moje třeba pětileté dítě do školky a bude chodit na tenis, je to rozdíl. Na tenise děti trénují, nehrají si. A stejně to je v každém sportu, kroužku. Tam se věnují té věci, trénují, nehrají si!
A tady vidím velký rozdíl. I ve škole se samozřejmě už učí, tam na hru není až takový prostor, ale i tak, o přestávkách si děti mezi sebou povídají, řeší různé věci…a pak si spolu hrají v družině, nebo se odpoledne navštěvují doma či venku na hřišti. Znají se ze školky,pak ze školy, mají své místečko mezi vrstevníky.
U malých dětí je ta společná hra vidět, u starších nemusí jít jen o klasickou hru ve smyslu stavění garáže či hradu, ale i to vzájemné povídání si, vzájemně se podporují a radí si, je o něčem.
Já bych třeba nerada, kdyby moje dítě vyrůstalo jen mezi dospěláky, nebo staršími dětmi. Protože by se pak chovalo jako “staré mladé“, včetně názorů a chování. Pořád říkám, že dítě není zmenšenina dospěláka.
petko, a to je presne nas pripad. Ja co jsem vypozorovala,
on tu spolecnost potrebuje, ted co jsme dva mesice do ms nechodili, mi prijde takovy bojacnejsi a jak se ten navrat oddaluje, je to pro nej cim dal horsi. Porad slychavam, jak tam nechce a fakt me nenapada, jak mu to usnadnit, jestli treba nedelam neco spatne a tak. Proto jsem nahodila tenhle dotaz a byla bych rada za jakekoli rady a nazory…Lien chapu, ale my jsme do 3 let nemohli mezi deti (kvuli onemocneni)a aby nebyl nadale mezi detmi mi prijde divny.Myslim, ze by mel v budoucnu problem. Z vlastni zkusenosti jsem byla za mš vdecna a ty zazitky (pamatuju si jichcelkem dost)jsou pro me neopakovatelne. DDM se nebranim, ale mame to z ruky, ms mame hned u domu.Tak jsem zvolila tohle reseni.
Ano, já souhlasím v určitém ohledu. Ale bohužel společnost tady byla, je a bude. Nesocializované dítě musí být hodně silné, nebo hodně inteligentní, pokud není, pak je jeho nesocializovanost zničující ne pro okolí (to je mu celkem šumák, co na něj říká učitelka atd..), ale pro jeho samého.
A že společnost není úplně v pořádku, s tím souhlasím. Řešení ale nemám a neznám.
Omlouvám se zakladatelce, že opět zapleveluji diskusi něčím, na co se neptala.
I když ono to v jádru souvislost má.