Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Domácí výuka i na 2.stupni ZŠ? Co si o tom myslíte?
Ahoj.
Dnes jsem se dočetla, že se připravuje návrh zákona na možnost domácí výuky i na 2. stupni ZŠ. Měl by začít platit od roku 2014.
Zaujalo mě, že vyučující na 1. stupni domácí výuky může být osoba, která má středoškolské vzdělání s maturitou, ovšem pro výuku na 2. stupni už bude potřeba vyšší odborné nebo bakalářské vzdělání.
Myslím si, že domácí vzdělávání je vhodná alternativa u dětí se zdravotními problémy apod.
A zde se právě obávám, že rodina, která bude mít zájem o domácí výuku, např. z důvodu určitého handicapu, nesplní podmínky vzdělanosti vyučujícího.
Myslíte si, že je nutné, aby měla osoba, která bude zajišťovat domácí vyučování vyšší vzdělání?
http://www.msmt.cz/pro-novinare/domaci-vzdelavani-by-mohlo-byt-v-budoucnu-mozne-i-na-2
To bych se hádala:-). Na střední školu jsem se hlásila před 16ti lety. Možná jsem měla jen smůlu na lidi z “gymplu“ – netvrdím, že všichni jsou takový, ale rozhodně nebudu tvrdit, že všichni gympláci jsou inteligentní (to je asi jako s vysokoškolákama). Jinak před 16ti lety byl opravdu gympl poměrně nepopulární, tudíž nebyl žádaný a tudíž nebyl problém se na něj dostat. Mnohem složitější (a to už se opakuju) bylo dostat se na DOBROU střední školu. Já mám prostě averzi k tomu chytřejší x méně chytrý a k zobecňování celkově. O důležitosti vzdělání se píše v článku, na který dala odkaz Lien v diskuzi “proč už nejsem bohatá“. Tam je vystižen přesně můj názor:-).
Kšando, ty už jsi asi z generace, kdy se dostal na SŚ prakticky každý, ale za nás se ještě pečlivě vybíralo na každou SŠ… Ale to je vlastně jedno, s Tvým názorem ohledně gymplu stejně nesouhlasím.
nějaké pedagogické minimum by bylo jistě fajn. S tím určitě souhlasím, ale jak to udělat v praxi, když má člověk doma nemocné dítě? Je to dost složité.
Ten anonym jsem já – nevím, proč mě to odhlásilo…
😯
Jinak dodávám, že já mám VŠ, i s tím pedagogickým zaměřením, ale do domácího vzdělávání vlastních dětí bych se dvakrát nehrnula.
😯
Marinádo, jistě že se vyjímky najdou, ale prostě většina lidí, které znám, šla na gympl pouze z důvodu, že nevěděli co dál – takže tím vlastně získali čas. Třeba můj případ – měla jsem na vysvědčení tuším jednu dvojku (pravděpodobně z tělocviku:-)) – na spádové gymnázium jsem nemusela ani dělat přijímačky, na střední odbornou školu už ano – tam chtěli vědět, jestli už mám hlubší znalosti a zájem o konkrétní věci na které byla SŠ specializovaná – tzn. nestačilo jim jen, že mi jde učení. Samozřejmě, že z gymplu jsou lidé více VŠEOBECNĚ připravení a že jsou obory, kde je gymnázium takovou “předpřípravou“, ale znám plno lidí, kteří mají VŠ úplně v jiném oboru než SŠ. A co se týká tvé poznámky o tom, že se tě kolegové chodí ptát… Nevím, kde pracuješ, také záleží na potenciálu každého, ale stejně tak byses chodila ty ptát jich, kdyby tě přijali např. jako kooperátorku do firmy, která se zabývá elektrem. A myslím, že už to tu bylo probíráno stokrát – to že má člověk na vysvědčení samé jedničky, neznamená proboha, že je inteligentní. Může mít jen dobrou paměť, může být pečlivé, cílevědomé, pracovité, může být i inteligentní, ale rozhodně to není pravidlo. K tématu… Podle mě je úplně jedno, jestli má člověk gymnázium nebo SOŠ, protože látku ze základky museli zvládnout všichni… Jde spíš o další vlastnosti a předpoklady, které by měl mít rodič, který se rozhodne dítě učit doma a jelikož neexistuje žádný “metr“, tak se postupuje dle předpokladů – tzn. že se předpokládá, že pokud má člověk vyšší vzdělání má i lepší předpoklady vzdělávat, což je z mého pohledu nesmysl. Ještě mě napadlo, že možná logičtější by bylo nechat rodiče vystudovat “pedagogické minimum“ – rozhodně to dává větší smysl než paušálně nařídit VŠ, která může být jak zmínila Katka “úplně mimo mísu“.
Přidávám se k názoru Pavlinkav – taky bych to viděla na absolventa Bc. studia, učitelé musejí mít “pedagogické minimum“. Já bych to viděla alespoň na nějaké proškolení a dohled “supervizora“…
K tomu gymnáziu – u nás se říkalo, že na gymnázium jdou ti, co potřebují všeobecný přehled a posílit studijní předpoklady a pokračuji studiem na VŠ.
Kdo o VŠ neuvažuje, jde na nějakou průmyslovku, obchodní akademii, SŠ se zaměřením.
Většina mých spolužáků na VŠ pokračovala. Ti co ne, tak aby se lépe uplatnili, prošli ještě nějakou “praktickou“ nástavbou. Jen s gymnáziem to uplatnění bylo horší.
Určitě bych byla pro, aby děti na 2. stupni mohli učit jen lidé s vyšším vzděláním než je maturita.
Zase ale, třeba lidi s gymplem bych asi nechala i jen s tou maturitou. Přeci jen se tam berou věci, které byly na ZŠ, ale víc do hloubky.
Já byla na ekonomce a fakt nevím, jak bych si poradila třeba s přírodopisem, když jsme ho na SŠ vůbec neměli. Asi by se člověk musel učit o hodinu napřed.
A že má dnes maturitu každá kadeřnice a prodavačka…nevím, jestli je to dobré. Srovnávat se to stejně moc nedá.
A když to vezmu zase podle sebe, tak pokud se mi podaří vystudovat Bc. na právnické fakultě, tak mi to určitě nedá pro učení dítěte na 2. stupni vůbec nic, protože se neučíme nic jiného než celé 3 roky různá odvětví práva. To bude děcku celkem k prdu.
Já bych si to na vlastních dětech neriskla. Od toho jsou snad pedagogové, mě by spíše zajímalo, kdy tato profese zanikne, když si děti budeme učit sami…..
Kšando, tak to teda nesouhlasím – zkus se zeptat např. své doktorky, jestli před medicínou studovala průmyslovku 🙂
(Na 99% má maturitu z gymplu = znamená to, že její inteligence není až tak valná? 🙂 )
No nevím, vidím to i v práci – proč se mě (gymnázium) neustále na něco chodí ptát ostatní kolegové (SŠ průmyslovka nebo ekonomka)? Taky jejich jazyková výbava je žalostná 🙁 Jinak jsou ale fajn 🙂
Pavlínko, musím souhlasit, že úroveň vzdělání klesá (myšleno tak, že VŠ rozhodně už není pouze pro chytré). Nicméně si trošku rýpnu s tím gymplem – gympl jako školu moc neuznávám a musím říct, že za mě se na gympl dostali sice jedničkáři, ale o inteligenci bych nemluvila a mnohem těžší bylo dostat se třeba na nějakou dobrou průmyslovku než gympl.
Co se týká vzdělání těch co učí doma – spíš mě zaráží reakce ostatních, že se jim to zdá zbytečné – při tom, pokud učí uč. i na 1. st. bez VŠ, tak se to rodičům nelíbí, že nemá dostatečné vzdělání…
Spíš než na VŠ či VOŠ bych trvala na tom, aby byli rodiče přezkoušeni ze své schopnosti učit… a pochopitelně, aby DV byla propojena se školou – tzn. pokud si rodič neví rady, může se kdykoliv dojít zeptat do školy. To mi přijde důležitější. VŠ není patent na rozum – a už vůbec né v této době.