Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
hola hola školka volá - za chvilku do práce.
Holky už se mi to tááák přiblížilo. Už jen 11 dní volna a začne znovu koloběh práce.
Dnes odpoledne jedu už na poradu co a jak ten měsíce. Moc se mi tam nechce, jak už jsem psala kolektiv nic moc…ale blýská se na lepší časy ale to až někdy jindy…..ale snad se opravdu potvrdí to, že vše zlé je pro něco dobré 😀
Teď to bude ulítané ředitelka mi nevzala Honzíka a tak ho musím vozit k mamce a pak do práce a pak zas pro něj. Ani to není po cestě, ale zajížďka.
Už u mamky jednou byl a to si nechtěl nechat podívat do slipů a řval jak tur, tak dnes tam jede když jedu na poradu a snad to bude o poznání lepší. Musím připsat, že i mě je divně, že ho nemám u sebe, nejsem na to zvyklá. Mamce jsem moc vděčná, protože na tom nejsou zdravotně dobře a přesto je vidět že se na to těší a pořád uklidněuje to zvládnem neboj. A i taťka je naprosto jinej a říká neboj mi si nějak poradíme. Takže si tak připadám jak Alenka v říši divů, ale hurá 😀 uvidíme jestli to bude ok i po měsíci.
Začínám mít divoké noci z pamatování jmen a obličejů rodičů. To je blbina co. Ale ředitelka mi to nastavila tak že budu chodit týden na jednu třídu a týden na druhou takže mě čeká 50 dětiček, naučit se je, přiřadit k nim správnou maminku, tatínka, babičku nebo tetičku atd….uá a já mám na obličeje tak špatnou paměť hihi….no já si to snad nějak okecám 😀
Chtěla bych vám všem moc poděkovat za hezký čas co jsem s vámi tu proťukala – našla jsem si vás když mi nešlo otěhotnět byla to by se dala láska na první pohled, první stránky které jsem kvůli tomu rozklikla a jinam už nešla. K porodu jste chtěli abych vzala noťásek pamatujete 😀 ? Našla jsem tu podporu tolik potřebnou pokaždé když Honzík byl na operaci a doma jsme bojovali se stomii, dokázali jste se mnou projít každou zkouškou na vš a neposlali jste mě s tím už do patřičných míst a to nemluvím o radostech a starostech běžného života…našla jsem tu kamarádky a i když toho času bude méně nakukovat budu a u kafíčka budete dál mojí nedílnou společností…..
Lien, včera v 17.47 😉
Tak pořád čekám, že se tu objeví něco víc a ted vidím, že asi ne 🙁
Bami to víš, že všechno nemůže být růžové, musíš si z toho vybrat to nejlepší.
Děťátka jsou určitě suprové a Ty si brzy zvykneš a najdete si všichni k sobě cestu.
Není to lehké zapojit se po třech letech, určitě to zažila každá z nás.
Držím pěstičky ať je to brzy co nejlepší. A co děti, jsou nemocné, v tomto opravdu funguje zákon schválnosti 100%
Bami, to je mi líto. Vím, jak špatné vztahy na pracovišti dokáží člověka rozhodit. A to tak, že je to pak i na té práci vidět. Což by byla v tvém případě veliká škoda! Snad se to vše uklidní a zajede. 🙂
Bami, víš, já to beru tak, že jsi to všechno dělala a děláš, protože Tě to těší, máš tu práci ráda, těší Tě dělat radost dětem a “vo tom to je“ :-D. Máš to v sobě a to je moc moc dobře (pro děti) :-).
A k tomu “okolo“…. zkus se nad to povznést… nelam si s tím hlavinku, ať Ti není smutno…
Přeju hodně sluníčka 🙂 🙂 :-).
holky díky….
děti ve školce jsou dobrý tím že mě tam občas zahlédly tak to jde…no já jména trochu motala, ale šklebily jsme se společně s dětmi že mě budou napomínat…
měla jsem jich dnes jen polovinu marodí tak je to aspoň trochu postupné…
předávání dítek také trochu úsměvné, každému jsem podala ruku, řekla jméno , to že se vracím po mateřské (pět maminek) tam má další dítko tak jsem znala tak fajn, no u každého jsem prohodila větičku v tom duchu, že kdybych jim vracela cizí dítko at se hlási a neberou ho….takže tohle všechno proběhlo fajn…
padmé je to pravda že vedení jsou různá a pokud tam dělá i dcera tak bych řekla že ještě různější 🙁 ….víš já mám pocit že pro školku jsem dělala vždy hodně a nad rámec povinností( malovala, tapetovala, dělala dopravní hřiště, nakupovala mikulášské balíčky atd ve svém volnu ani né za úsměv) tak i díky tomu tak nějak očekávám že se ke mě bude přistupovat když né nic jiného tak férové jednání…
víc eventuálně písnu do ov…. jsem slušně vychovaná holka né 😀 😀
bami trošku jsem doufala, že napíšeš, že ty vztahy nejsou tak hrozné, jak to vypadalo, ale vidím, že bohužel 🙁
Je mi to líto, když už sis našla práci, která tě baví, že je pokažená právě vztahem na pracovišti
Ahoj Bami, já zase s křížkem po funuse… co naděláš… nic… čtu si Tvůj příspěvek až teď a pořád si to “rovnám“ (časově) a nemůžu uvěřit, že to jsou tři roky 🙂 😉 :-D.
Bami, co se týče práce, tak o Tebe strach vůůůbec nemám :-).
Myslím, že to zvládneš úplně v pohodě :-).
Ty mezilidské vztahy a vedení holt budeš muset vzít tak, jak to je a občas něco “překousnout“ (nikde to není ideální).
Nicméně – Ty jsi paní učitelka a patříš k dětem :-). Tak si vždycky řekni, že jsi v práci kvůli nim, kvůli těm malým drobečkům :-).
K tomu hlídání přeju, aby to Vaši zvládali a byli v pohodě všichni i malej :-).
A zeptám se: “Kdy budeš moct malýho dát do školky? nebo spíš kdy Ti ho vezmou?“
Víš, jak to je, prarodiče rádi pohlídají, ale přece jen už mají leta … tak se jen ptám… to víš, jsem “zvědafka“ ;-).
děti super, ředitelka mě neskutečně na….a ..jdu dát kafe a najíst, jsem uplně na to zapomněla a pak až zchladnu tak napíšu víc a líp ….
Bamisko, držim palce, aby se ti dařilo.
A nezapomeň, že dětičky nemají jenom rodiče (a spoustu tetiček), ale i svoje poznávací značky 😛 I když ty starší už si pamatujou, kdo jakou má 🙂