Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
porod ve 20. týdnu
Tak jsem tu s šedivkou:-(
Kamarádka porodila mrtvé dítě. Bylo první, vymodlené a je jí už přes 35 let. Vůbec nevíme, jak se zachovat. Sama jsem podobnou situaci zažila, a vím, že jsem se pořád obviňovala co jsem udělala špatně. V tom se asi plácá i ona. Holky, která jste to zažila, co by vám tehdy pomohlo? Máme za ní jít, nebo ji nechat “vydejchat“?
Radu, to je mi líto, nejhorší je přežít vlastní dítě… Osobní zkušenost nemám, ale v okolí se to několika maminám přihodilo. Shodou okolností je jedna taky hodně věřící, ale ta to brala nakonec ze všech nejlíp, Pán dal, Pán vzal – věděl proč a do roka se jí narodil zdravý silný kluk jako buk.
Dušičku pofoukej za nás za všechny…
Radko je mi líto co se stalo kamarádce, pro ženu, která se na mimi opravdu těší je to moc velká ztráta. Snad jí pomůže už jen to, že má kamarádku, které se může svěřit a o všem otevřeně mluvit.
Radko, kamarádky je mi líto. Myslím, že tě ráda uvidí. Já jsem potratila okolo 15. týdne a byla sem ráda, že mi kamarádka přišla pofoukat bolavou dušičku.
Nevím co psaly holky, ale vím, že mě pomohlo, když mi někdo naslouchal i když jsem mluvila pořád o tom stejném. Nejvíc mě rozhodily věty: Však jsi mladá…Za půl roku to můžete zkusit znovu…Přestaň brečet, stalo se stalo…atd.
Nechtěla jsem nic zkoušet za půl roku a nechtěla jsem být vlastně ani mladá…chtěla jsem být “jen“ těhotná a porodit zdravé dítko, které ve mě přestalo žít.
V tu chvíli je těžké najít jakákoliv slovíčka útěchy, protože pro ženu-budoucí maminku je to velmi bolestná zkušenost. Asi bych u takové kamarádky třeba i jen seděla a držela jí za ruku…prostě jí buď na blízku i třeba jen mlčky.
lekari i psycholog rikali,ze ono je “uplne jedno“jestli zene
zemre “jen“jeste mimi v brisku..ci uz narozene..pro
tu zenu je to stejne-porad ho bere jako svoje dite..
a ma “pravo“stejne truchlit..
ona ještě v pátek za mnou byla, vše v pohodě, šťastná jak blecha, a v sobotu začla rodit. doktoři už to nedokázali zastavit:-( ještě neví, proč se to stalo, tak se furt obviňuje. ale to znám, taky jsem pořád hledala vinu u sebe. co by kdyby, co jsem udělala špatně, že za to můžu já… no nic, zítra za ní skáknem a uvidíme. díky.
radu nečetla jsem zbytek nestíhám dnes…ale tohle nechci nechat bez písmenek…..je mi jí moc líto měla už polovinu za sebou a je to smutné…..nevím jak se zachovat, ale já bych chtěla mít vedle sebe kamarádku co se ozve, pokecá a bude tu pro mě…..podle mě poznáš jestli se chce bavit o tom co a jak, tak se jí klidně i zeptat a nebo se jí snažit od toho odvést jinam …..bud pro ní….povídejte at už o kravinách nebo o tom co potřebuje slyšet ona…
Radko, tohle je hodně smutné.
Mám bohužel vlastní zkušenost potratů, ovšem bylo to v prvním trimestru, což je sice také nepříjemná, ale dá se to celkem zvládnout.
Ve 20tém týdnu už to je hodně náročné. Předpokládám, že musela “normálně“ porodit.
Ale zase vidím velkou naději, jak píšeš, že se povedlo otěhotnět vlastně hned! To je hodně pozitivní!
Dá se do pořádku a můžou to zkusit znovu. 🙂
Mne by pomohlo, kdybych znala důvod, kdyby lékař přišel a řekl…podívejte se, bylo tam špatně tohle a tohle a stalo se to proto, že….příště se na to zaměříme a podchytíme to.
Třeba pokud to byla genetická vada, může příště podstoupit hned v prvním trimestru odběr plodové vody (je to jen příklad, třeba o nic takového nestojí) a vyloučit stejný problém.
Pokud si jste blízké, na návštěvu bych zašla. Držím palce, at je kamarádka hlavně v pořádku a za čas to můžou zkusit znovu!
kekunko díky, tu organizaci znám. ale ta je spíš pro rodiče, co ztratili “hotové“ děti. tohle byl malý života neschopný uzlíček. ani nevím, jestli ho viděla. no nic, budem jezdit na návštěvy a mluvit, mluvit,….
radko, je mi to moc líto.
Nevím, co psali ostatní, nečetla jsem diskuzi, možná to tu už zaznělo. Existuje organizace Dlouhá cesta (http://www.dlouhacesta.cz/), která pomáhá rodičům, kterým umřelo dítě. Možná bys ji mohla zkusit kontaktovat a zeptat se na rady, neb oni mají určitě (bohužel) spoustu zkušeností a budou vědět, jak pomoct rodině toto strašné období překonat.
Raduš, to mě moc mrzí…. určitě ji nenechávejte samotnou, raději ji pořád “otravujte“, ať se z toho dostane.
A jak už tu někdo psal – horší by bylo, kdyby se to miminko narozené tak brzy podařilo udržet při životě – to by spíše bylo přežívání než život. Takhle má (doufám!!!) velkou naději na další miminečko.
Snad nezní moc cynicky, co píšu.
Držím palce!