Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
porod ve 20. týdnu
Tak jsem tu s šedivkou:-(
Kamarádka porodila mrtvé dítě. Bylo první, vymodlené a je jí už přes 35 let. Vůbec nevíme, jak se zachovat. Sama jsem podobnou situaci zažila, a vím, že jsem se pořád obviňovala co jsem udělala špatně. V tom se asi plácá i ona. Holky, která jste to zažila, co by vám tehdy pomohlo? Máme za ní jít, nebo ji nechat “vydejchat“?
Taky si myslím. Snažit se nemyslet na to, co bylo, ale začít plánovat budoucnost. Třeba dovolenou s manželem…prostě myslet na to, co bude dělat v dalších dnech.
Radko, díky za nové zprávičky. Myslela jsem na vás a chtěla se i zeptat, ale nevěděla jsem, jestli se to hodí.
Tuším, že je to dobře, že za ní chodíte a je vás víc. Moc moc přeju, aby se z toho dostala (myslím jako dobře a co možná nejdřív).
Nevíš, jestli jí doktoři řekli, že by za nějaký čas mohla zkusit otěhotnět? Myslím tím jako jestli je na tom zdravotně tak, že by mohla mít miminko. V duchu si tak říkám, že by jí možná mohlo pomoct, kdyby své myšlenky směrovala do budoucna…
takže…já jsem kromě kamarádky už hodně let i šéfová, takže i když máme krásnej přátelskej vztah, spíš jako matka a dcera teda, tak se u ní střídají spíš další holky. já za ní taky teda byla. sice pořád brečí, a pořád přemýšlí proč, ale komunikuje, a je vidět, že se potřebuje vypovídat i někomu jinýmu než manželovi a rodičům, kteří to nesou taky velmi těžce, a ona je tak hodná a citlivá holka, že jim “nechce přidělávat starosti“. takže doufám, že ji podržíme tak, že to hnusný období nějak přežije… díky za rady i zkušenosti.
Radko,taky smutný téma,nějak se tu s nima roztrhnul pytel 🙁
Moje kamarádka potratila někdy v 5 měsíci,pamatuju si,že byla ráda za každou návštěvu,aby přišla na jiný myšlenky..po pár letech otěhotněla znovu,narodil se jí nevidomej chlapeček,ale je šťastná,že ho má.
Třeba se kamarádce taky poštěstí a ještě otěhotní,je to prostě těžký 🙁
někdo se z toho chce vypovídat, někdo raději mlčí a vypořádává se o samotě, já tedy rozhovory na citlivá témata nezačínám … ale přátelské objetí i když jenom tiché vždy pomůže – u některých to rozváže jazyk, u jiných jsem slyšela jen “děkuju“ a tím to i skončilo
semelka
Ahojky,naštěstí jsem nic takového nezažila,ale jen něco velmi podobného..
syn se mi narodil v 35 týdnu a byl na tom velmi špatně,několik týdnů bojoval o život v jiném městě,daleko ode mě…a celou tu dobu kolem mě lidé chodili a neříkali nic!!Přitom viděli,že už nemám břicho,že jsem ubrečená a nezeptali se,raději dělali,že mě nevidí..chtěla jsem ječet,že můj syn žije,ale neměla jsem sílu.
Ani babičky nechtěli nic slyšet,nechtěli malého ani vidět..pro jistotu,kdyby náhodou..
Proto ti radím,běž za ní,povídej si s ní,nech ji mluvit,nech ji brečet..jen jí nenech samotnou..samotnou na všechno.
pa pa nadi
Je mi z toho smutno.. a pokud to nejaka zena bere “sportovne“,
tak to je teda tvrdacka..polozi to kazdou..vlastni i rodinna zkusenost 🙁
Je to hrozné 🙁 u syna jsem měla cca v 7 týdnu krvácení a hrozil potrat, a když mě pustili z nemocnice, tak jsem doma musela ležet…a modlila jsem se, ať je to OK…taky jsem věřící a hodně jsem v té době přemýšlela a smiřovala se i s nejhorším, ale stejně jsem si to tak nějak nepřipouštěla…já jsem se o tom třeba nechtěla s nikým bavit…protože mi to nedělalo dobře…a říkala jsem si, přežijeme první měsíce a bude to OK…ale ne vždy se to podaří…
Pokud jste dobré kamarádky, tak bych jela okamžitě..není to jednoduché…tím, že se znáte, tak víš co můžeš říct…a co ne…jestli ji nechat mluvit samotnou…od toho jsou prostě kamarádky…možná bude i stačit, když přijedeš a budeš s ní…
A dá se nějak zjistit (od blízkých, rodiny), jak to bere? Třeba to bere “v pohodě“ a zbytečně se bojíš, abys jí nějak neranila. Určitě to až taková pohoda není a nebude, ale taky to nemusí brát nijak výrazně tragicky… uvažuju na základě celkem čerstvé zprávy od naší známé, která vytouženě otěhotněla a na UZ kolem toho 20. týdne se ukázala jen půlka hlavičky, takže musela na potrat. A bere to “sportovně“. Já vím, že volím možná dost blbá slova, ale určitě chápeš jak to myslím.
Kamarádku to taky potkalo, tuším v 5.-6. měsíci. Také ěděla, že rodí své mrtvé dítě. Hrozné…
Truchlit je asi normální. Byla navíc nastejno těhotná s jinou další kamarádkou a o to horší asi musí být vidět růst to její… Pořád se jí to musí připomínat, že měly mít prcky spolu nastejno.
Ale při druhém se jim to povedlo a oběma se narodily zdravé krásné děti…
Sned tedy jen vyplakat se a Ty jí můžeš podávat kapesníky a dodávat sílu to unést…