Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je mi smutno....
Holky moje, já dnes nevím, co bych…. omlouvám se za smutný příspěvek… ale já nemůžu jinak… jsem v té naší firmě zaměstnaná od roku 1995 a tak jsem s ní sžitá… jak s firmou, tak i s lidmi, kteří v ní pracují…
A dnes nám “odešla“ kolegyně… bylo jí 40 let… její manžel u nás taky pracuje, je mu 42 let a mají kluka, kterému je 12 let…
Je mi zle, moc zle. Neumím to slovy vyjádřit. Je mi to tak líto … a neumím nic udělat…
Připadá mi to také zlé a nespravedlivé…
A je to tak bolavé…
Ani nevím, co udělám, až ho potkám… až s ním budu mluvit a dívat se mu do očí….
Všechno ostatní je tak nicotné…
ahoj Padmé,článek jsem četla a je mi z toho moc smutno 🙁
(píšu opožděně, ležela jsem s angínou).Hlavně když jde o mladej život,mámu od dětí..já jsem se dozvěděla náhodou týden před Vánocema,že umřela moje bývalá kolegyně a kamarádka(43 let),2 děti..dodnes to nemůžu rozdejchat,protože v době,kdy jsem jí posílala přání k svátku,ona měla den předem pohřeb..vůbec jsem to nevěděla a ještě teď mě z toho mrazí.
Život je krutej a mě se těžko hledají slova na tyhle bolavý témata 🙁
Padme, take je mi lito
zivot neni spravedlivy, ale hodne veci nezavisi na nas:(
drz se
Logo smazáno administrátorem – nepovolená reklama.
Padmé, sluníčko moje.
Je to velmi smutné a nejhorší, že člověk s tím nic neudělá.
Jak se u nás říká po čem hovno tomu se nic nestane.
A dobrý člověk většinou …….
Padmé, to věřím, že je -vám smutno, je to moc smutné, když někdo odejde v tak mladém věku.
je to hrozný v takovémhle věku :-(((( vůbec se nedivím, že Vám není “dobře“.
Nico1, děkuju za napsání. I mně – stejně jako Tobě – to vehnalo slzičky do očí. Byla tak mladá… je to smutné… moc smutné…
Lien, vím, jak je těžké na takovouhle zprávičku něco odepisovat. Zkus to brát tak, že na mě to padlo a potřebovala jsem to ze sebe dostat ven.
A asi tuším, jak to myslíš… že neznáme souvislosti a víme toho tak málo… a kdyby nám bylo poskytnuto vědění a vysvětlení, asi bychom takové věci vnímali jinak – s pochopením … bohužel není nám dáno….
Padmé je mi to moc líto.Je strašné,že kolegyni bylo tak málo.
Hledám slova co napsat,ale mě takovéto zprávy vždy rozbrečí.
Určitě to chce čas
Padmé, už jsem zprávičku četla dřív, ale nějak jsem nevěděla co napsat, vlastně ani teď to nevím :-).
Kdyby člověk dokázel vidět všechno jako celek, určitě by mu to tak nespravedlivé a bolavé nepřipadalo. Ale jsem jenom lidé, takže asi to utrpení k nám nějak patří a je potřebné.
Bami, je to přesně tak, jak jsi napsala, vždycky to bolí, když někdo “odejde“, ale je-li to človíček mladý, tak to nějak bolí víc….
Ježečku, díky za Tvůj komentář, jsi hodná, že jsi napsala.
Hani, není to blbá otázka, dneska už je mi trošinku líp.
Musím se s tím popasovat, nedá se to změnit.
🙁
Je už dneska líp? Blbá otázka,viď…
Sakra člověk by řekl,že v této době,kdy člověk pomalu může vše na co si vzpomene by mohl mít šanci s těma nemocema zatočit a ono nic :-(.
Vím jak Ti je.Mi si to prožili taky.Operace žaludku a půl roku lítání po doktorech a nemocnicích.Všichni doktoři dávali pomálu ruce od toho a nakonec : možná dožije přes vánoce.
O to horší,že po ní zůstal 5ti letý klučík :-(.
Chápu,že to není útěcha,že mladýmu je 12let.
Vím jaký je to blbý pocit být v přítomnosti pozůstalých a nevědět zda o tom mluvit či né.Hlídat a vážit každé slůvko,aby nezabolelo nebo “bojovat“ s pocitem zda by nebylo lepší se dotyčnému vyhnout….
A na to,že to chce čas je zbytečné,protože ty víš své a dost sis taky prožila….