Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dnes poprvé...
Tak dnes jdu poprvé do té práce. Od pů třetí nespím, teď jsem naprosto připravená vyjet, jen mám ještě víc než půl hodiny čas, tak jdu za vámi 🙂
Vyšlo to krásně, dnes jednu směnu a pak víkend na vydýchání a odpočinek 😀 Ať toho nemám moc najednou 🙂
Mám lechtání v žaludku, všelijaké pocity, ale převládá ten dobrý – nejsem tele neschopné, abych to nezvládla a v kolektivu taky nejsem zrovna neoblíbená.
Odpoledne pisnu – zatím začínám osmičkama 🙂
Tak tfuj, tfuj a vykročit pravou, vždycky pravou, nebo že by to bylo levou??? A jsem v pytli… už nevím, kterou mám vykročit. 😀 *
Ježečku, tak jak to vypadá po dalším týdnu?
Magor? Proč? Jseš jedna z mála,která má to štěstí a má práci která jí baví :-).
Ten elán je bezva,potřebný k tomu ,aby Tě nic neodradilo a drželo v pohodě.
Mě to drží už přes 30 let a to víš,že jsou chvíle,kdy říkám :mám toho dost :-D.
Tak plno takových akčních dní,který Tě baví 🙂
Seš šikula…
Ježečku, nejsi :-), mě někdy ta akčnost také chybí, u nás je zase papírování a papírování, ted budeme papírovat na PC, tak z toho mám celkem bobky, protože není nikdo, kdo by nám to 100 proc vysvětlil…Holky tam máme některé, které PC viděly tak maximálně v TV, tak ty jsou z toho úplně nanic. Uvidím jak se to bude vyvíjet dál…
Tak dnes už bylo líp 🙂
Nejen, že jsem věděla, kde co je, přibližně, samozřejmě jsem se ještě na milion věcí ptala, ale s tím se holt musí počítat, ale taky jsem už měla sama pacienta a dokonce jsem vše zvládla bez komplikací a s pochvalou 🙂
A taky to bylo trošku akčnější! Přijímali jsme pac., který byl akutní, takže nějaké krve se podávaly, monitor se zapojoval, artriální odběry… Prostě trochu akce – to je to, co já asi potřebuju… Vybít energii, zužitkovat vědomosti a být hrdá, že to zvládám a dobře zvládám 🙂 Jsem magor, co?! 😀 *
to to letí…paráda.Neboj bude líp.Ono jde jen o prvních pár měsíců :-).
Ale útěchou Ti buď,že v Pardubkách na interně to bylo to samý.Teda jen nevytíraly.Kolem babiček jen prolítly,poumyly a hned jsem je viděla připravovat prášky,balíky prádla roznášet,balit špinavé.Opravdu jsem zírala co musí zvládat.
Je fakt,že pomocný personál na tyto práce by se hodil a nechápu proč nejsou sto přijmout,když kamarádky snacha pracuje v Ostrově jako síla pomocná a to holky za 6-7tisíc na osmičky.A to i víkendy.Špatně placený.
Tak ať se Ti to líbí a dávej vědět jak Tvé sny se plní 😀
Ahoj Ježečku. Takovéhle řádečky se hezky čtou. Je to bezva, že máš práci :-). Blahopřeji :-).
A první den máš za sebou? A byla i nějaká ta slzička?
Já myslím, že je to pochopitelné. Člověk je celý roztřesený, trochu nervózní, zároveň plný očekávání a nadějí… to pak stačí málo a někudy ten přetlak musí ven…
Ježečku, určitě to chce čas, na to, aby sis zvykla Ty a zcela jistě i na to, aby sis postupně vybudovala takovou pozici, kdy budeš moct do těch postupů a chodu zasáhnout.
Přeju Ti hodně trpělivosti a hodně štěstí :-).
Díky, Zuzi 😉
Jsem ráda, že mi rozumíte, že nejsem fňukna a nafoukama fuchtle, které se nelíbí chystání desinfekce. Prostě je to o systému. A diferenciace personálu je prostě taková a já bych se raději věnovala lidem, uplatňovala své vědomosti a zkušenosti a snažila se o co nejlepší průběh hospitalizace z té ošetřovatelské stránky, když nemohu změnit diagnozy a průběh onemocnění.
Ta vrchní mi říkala, že je super, že mám bazálku, že to chce zavést, tak až na to příjde řeč, tak si neodpustím kritiku systému na odd. Ale jak sama říkala, proto mě tam chtěla, že mám víc, než ostatní sestry (vzdělání i praxe). Tak uvidíme 😀 *
Ježečku prvně gratuluji k práci,jde z tebe energie,že zrovna tuhle máš opravdu ráda :-)a jinak tě naprosto chápu,co se týče onoho rozčarování.já si tím prošla celkem nedávno,když jsem po 14 letech opustila jeden ústav a šla nasbírat zkušenosti jinde 🙁 na pohled plně vybavené modernizované pracoviště,ale nějak tam byly lidé,kteří toho dle mého neuměly využít.A protože jsem také pracovala na vyšším pracovišti,měla jiné zkušenosti/ARO,JIP specializace/tak jsem zůstala s pusou otevřenou.Když jsem své zkušenosti chtěla uplatnit-např. bazální stimulaci 🙂 na oddělení dlouhodobé intenzivní péče,měla jsem zpočátku celkem problém.Nicméně ve spolupráci s vrchní sestrou a lékaři se mi podařilo dost věcí prosadit 😀
Moc ti držím palce,aby ten kolektiv byl nakloněný ke změnám,dle tvého psaní je toho na změnění dost a dost,ač v něčem se zase budeš muset přizpůsobit ty.
Já nechci, aby to vypadalo, že si stěžuju. Já jsem opravdu neskutečně ráda, že tu práci mám. A určitě to je o zvyku. Právě sestřička, která tam se mnou byla, tak mi říkala, že byly blbá, když se z jiného oboru vrátila do špitálu, že chtěla odejít, ale jediné, co ji přimnělo zůstat byl ten kolektiv. Tím se to celé staví zase do jiného světla, včera tam opravdu byla sranda 🙂 Jak jsem psala, budu dělat cokoliv, hlavně když tam budou fajn lidi, fajn parta 🙂
Ale!!! Chystá se na nemocnici akreditace, takže myslím, že spousta věcí se opravdu změní – z mých předchozích zkušeností.
Tak v pondělí dodám další info 😀
Včera jsme to šli hned oslavit, ten první den 😀 Sešli jsme se s kamarádama a já se tak neskutečně dobře bavila, uvolněně, prostě jako dřív. Zřejmě ten pocit, že jsme opravdu se odrazili ode dna, mi tak dodal energii… A porušila jsem dietu – dala jsem si milovanou pizzu, mňááám 😀 *
ježečku tak moc přeju aby to co ted vidíš jako problém nebo zklamání…neslo sebou větší plus v kolegyních a tom ostatním…časem se třeba ukáže vše mnohem v lepších tonech než je první dojem…..klidnou a příjemnou každou další službu…